Americký idiot (Američtí idioti)

10. 6. 2025

 
Je to opravdu příliš těžké unést, pokud uvažujeme o nejhorším scénáři, a tak se jako lidé držíme této věci zvané naděje v doufání, že nám namaluje obraz, který nám dá důvod pokračovat.

Abychom však našli cestu k lepšímu světu a budoucnosti, musíme být nejprve upřímní sami k sobě ohledně skutečné situace, ve které se nacházíme, a uznat, že se nemůžeme dostat z bodu A do bodu B, pokud ani nevíme, kde bod A je, natož abychom byli schopni rozpoznat, jaké nástroje a lidi máme k dispozici, abychom mohli začít s obnovou – nebo ještě lépe, vést povstání za znovuzískání naší „demokracie“.

Vstupuje Chris Hedges, který napsal silný článek, který se zabývá přesně tím, jak jsme se sem dostali – a pravdou o okamžiku, který právě prožíváme.

Přečtěte si to a sdílejte to.

Vláda idiotů
V posledních dnech všech impérií přebírají moc idioti. Odrážejí kolektivní hloupost civilizace, která se odtrhla od reality.

CHRIS HEDGES

Poslední dny umírajících říší ovládají idioti. Římská, mayská, francouzská, habsburská, osmanská, romanovská, íránská a sovětská dynastie se rozpadly pod tíhou hlouposti svých dekadentních vládců, kteří se odtrhli od reality, vyplenili své národy a uchýlili se do ozvěn, kde se fakta a fikce staly nerozlišitelnými.

Donald Trump a patolízalští šašci v jeho administrativě jsou moderní verzí vlády římského císaře Nera, který vynakládal obrovské státní výdaje na získání magických sil; čínského císaře Qin Shi Huanga, který financoval opakované výpravy na mýtický ostrov nesmrtelných, aby přinesl lektvar, který mu zajistí věčný život; a neschopný carský dvůr, který seděl a četl tarotové karty a účastnil se seancí, zatímco Rusko bylo zdecimováno válkou, která si vyžádala přes dva miliony životů, a v ulicích se schylovalo k revoluci.

V knize „Hitler a Němci“ politický filozof Eric Voegelin odmítá myšlenku, že Hitler – nadaný řečník a politický oportunista, ale špatně vzdělaný a vulgární – okouzlil a svedl německý lid. Němci podle něj podporovali Hitlera a „groteskní, marginální postavy“ z jeho okolí, protože ztělesňoval patologii nemocné společnosti sužované hospodářským kolapsem a beznadějí. Voegelin definuje hloupost jako „ztrátu reality“. Ztráta reality znamená, že „hloupý“ člověk nedokáže „správně orientovat své jednání ve světě, ve kterém žije“. Demagog, který je vždy idiot, není zrůda ani sociální mutace. Demagog vyjadřuje ducha doby, kolektivní odklon společnosti od racionálního světa ověřitelných faktů.

Tito idioti, kteří slibují znovuzískání ztracené slávy a moci, nic nevytvářejí. Jen ničí. Urychlují kolaps. Omezeni intelektuálními schopnostmi, postrádající jakýkoli morální kompas, hrubě nekompetentní a naplnění vztekem na zavedené elity, které podle nich pohrdají a odmítají je, přetvářejí svět na hřiště pro podvodníky, šarlatány a megalomany. Vedou válku proti univerzitám, zakazují vědecký výzkum, šíří šarlatánské teorie o vakcínách jako záminku k rozšíření masového sledování a sdílení dat, zbavují legální obyvatele jejich práv a posilují armády rváčů, jakými se stala americká imigrační a celní policie (ICE), aby šířili strach a zajistili pasivitu. Realita, ať už jde o klimatickou krizi nebo zbídačení dělnické třídy, nemá na jejich fantazie žádný vliv. Čím horší je situace, tím jsou idiotičtější.

Hannah Arendt viní společnost, která ochotně přijímá radikální zlo, z této kolektivní „bezmyšlenkovitosti“. Zoufalá snaha uniknout ze stagnace, ve které jsou oni i jejich děti uvězněni, beznadějní a zoufalí, vede zrazenou populaci k tomu, že v zoufalé snaze o postup využívá všechny kolem sebe. Lidé jsou objekty, které lze využít, a odrážejí tak krutost vládnoucí třídy.

Společnost zmítaná nepořádkem a chaosem, jak poukazuje Voegelin, oslavuje morálně zvrácené, ty, kteří jsou prohnaní, manipulativní, lstiví a násilní. V otevřené, demokratické společnosti jsou tyto vlastnosti opovrhovány a kriminalizovány. Ti, kdo je vykazují, jsou odsuzováni jako hloupí; „muž [nebo žena], který se chová tímto způsobem,“ poznamenává Voegelin, „bude společensky bojkotován.“ Ale sociální, kulturní a morální normy v nemocné společnosti jsou obrácené. Vlastnosti, které udržují otevřenou společnost – zájem o společné dobro, poctivost, důvěra a obětavost – jsou zesměšňovány. Jsou škodlivé pro existenci v nemocné společnosti.

Když společnost, jak poznamenává Platón, opustí společné dobro, vždy se v ní rozpoutá amorální chtíč – násilí, chamtivost a sexuální vykořisťování – a podporuje se magické myšlení, které je tématem mé knihy „Empire of Illusion: The End of Literacy and the Triumph of Spectacle“ (Říše iluzí: Konec gramotnosti a triumf spektáklu).

Jediná věc, kterou tyto umírající režimy umí dobře, je spektákl. Tyto chlebové a cirkusové akce – jako Trumpova 40milionová armádní přehlídka, která se bude konat 14. června v den jeho narozenin – zabavují zoufalé obyvatelstvo.

Disneyfikace Ameriky, země věčně šťastných myšlenek a pozitivního přístupu, země, kde je vše možné, je prodávána jako maska krutosti ekonomické stagnace a sociální nerovnosti. Obyvatelstvo je podmíněno masovou kulturou, ovládanou sexuální komodifikací, banální a bezduchou zábavou a drastickými zobrazeními násilí, aby  za neúspěchy vinilo samo sebe.

Søren Kierkegaard v knize „Současná doba“ varuje, že moderní stát se snaží vymýtit svědomí a formovat a manipulovat jednotlivce do poddajné a indoktrinované „veřejnosti“. Tato veřejnost není skutečná. Je to, jak píše Kierkegaard, „monstrózní abstrakce, všeobjímající nicota, přelud“. Stručně řečeno, stali jsme se součástí stáda, „neskutečných jedinců, kteří nikdy nejsou a nikdy nemohou být sjednoceni v reálné situaci nebo organizaci – a přesto jsou drženi pohromadě jako celek“. Ti, kdo zpochybňují veřejnost, kdo odsuzují korupci vládnoucí třídy, jsou označováni za snílky, podivíny nebo zrádce. Ale podle řecké definice polis pouze oni mohou být považováni za občany.

Thomas Paine píše, že despotická vláda je houba, která vyrůstá z korupční občanské společnosti. To se stalo minulým společnostem. To se stalo nám.

Je lákavé personalizovat úpadek, jako by nás zbavení Trumpa vrátilo k rozumu a střízlivosti. Ale hniloba a korupce zničily všechny naše demokratické instituce, které fungují formálně, nikoli obsahově. Souhlas ovládaných je krutý vtip. Kongres je klubem, který bere úplatky od miliardářů a korporací. Soudy jsou přívěsky korporací a bohatých. Tisk je ozvěnou elit, z nichž některé Trumpa nemají rády, ale žádná z nich neprosazuje sociální a politické reformy, které by nás mohly zachránit před despotismem. Jde o to, jak despotismus oblékáme, ne o despotismus samotný.

Historik Ramsay MacMullen ve své knize „Korupce a úpadek Říma“ píše, že to, co zničilo Římskou říši, bylo „odklonění vládní moci, její špatné nasměrování“. Moc se stala prostředkem k obohacování soukromých zájmů. Toto nesprávné nasměrování zbavuje vládu moci, alespoň jako instituce, která dokáže řešit potřeby a chránit práva občanů. V tomto smyslu je naše vláda bezmocná. Je nástrojem korporací, bank, válečného průmyslu a oligarchů. Kanibalizuje sama sebe, aby nahromadila bohatství nahoru.

„Úpadek Říma byl přirozeným a nevyhnutelným důsledkem neomezené velikosti,“ píše Edward Gibbon. „Prosperita  přinesla princip úpadku; příčiny zkázy se znásobily s rozsahem dobytí; a jakmile čas nebo náhoda odstranily umělé opory, ohromná stavba podlehla tlaku vlastní váhy. Příběh zkázy je jednoduchý a zřejmý: místo abychom se ptali, proč bylo Římské impérium zničeno, měli bychom se spíše divit, že vydrželo tak dlouho.“

Římský císař Commodus byl stejně jako Trump okouzlen svou vlastní marnivostí. Nechal si zhotovit sochy, na nichž byl zobrazen jako Herkules, a o vládnutí se příliš nezajímal. Považoval se za hvězdu arény, pořádal gladiátorské zápasy, v nichž byl korunován vítězem, a zabíjel lvy lukem a šípy. Říše – kterou přejmenoval na Colonia Commodiana (Kolonie Commodova) – byla prostředkem k uspokojení jeho bezedného narcismu a touhy po bohatství. Prodával veřejné úřady stejně jako Trump prodává milosti a laskavosti těm, kteří investují do jeho kryptoměn nebo přispívají na jeho inaugurační výbor či prezidentskou knihovnu.

Nakonec císařovi poradci zařídili, aby byl uškrcen ve své koupelně profesionálním zápasníkem poté, co oznámil, že se ujme úřadu konzula v gladiátorském oděvu. Jeho vražda však úpadku nezabránila. Commodus byl nahrazen reformátorem Pertinaxem, který byl zavražděn o tři měsíce později. Pretoriánská garda vydražila úřad císaře. Další císař, Didius Julianus, vládl 66 dní. V roce 193 n. l., rok po zavraždění Commoda, se vystřídalo pět císařů.

Stejně jako pozdní Římská říše, i naše republika je mrtvá.

Naše ústavní práva – řádný soudní proces, habeas corpus, soukromí, svoboda od vykořisťování, spravedlivé volby a svoboda projevu – nám byla odebrána soudními a legislativními nařízeními. Tato práva existují pouze na papíře. Obrovský rozpor mezi údajnými hodnotami naší falešné demokracie a realitou znamená, že náš politický diskurz, slova, kterými popisujeme sami sebe a náš politický systém, jsou absurdní.

Walter Benjamin napsal v roce 1940 uprostřed vzestupu evropského fašismu a hrozící světové války:

Kleeův obraz Angelus Novus zobrazuje anděla, který vypadá, jako by se chystal odejít od něčeho, na co upřeně hledí. Jeho oči jsou upřené, ústa otevřená, křídla roztažená. Tak si představujeme anděla dějin. Jeho tvář je obrácena k minulosti. Tam, kde my vidíme řetězec událostí, on vidí jedinou katastrofu, která hromadí trosky na troskách a vrhá je před jeho nohy. Anděl by chtěl zůstat, probudit mrtvé a dát dohromady to, co bylo rozbité. Ale z ráje vane bouře, která se mu s takovou silou zachytila v křídlech, že je nemůže zavřít. Bouře ho neodolatelně žene do budoucnosti, ke které se otočil zády, zatímco hromada trosek před ním roste k nebi. Této bouři říkáme pokrok.

Náš úpadek, naše negramotnost a kolektivní únik z reality se připravovaly dlouho. Neustálé omezování našich práv, zejména práv voličů, přeměna státních orgánů na nástroje vykořisťování, zbídačování pracujících chudých a střední třídy, lži, které zaplavují naše vysílání, degradace veřejného školství, nekonečné a marné války, ohromující veřejný dluh, rozpad naší fyzické infrastruktury – to vše odráží poslední dny všech impérií.

Pyroman Trump nás baví, zatímco upadáme.