Redaktor ČT Kubal vychvaluje zabíjení na afghánsko-pákistánském pomezí páchané bezpilotními letouny

8. 11. 2011 / Daniel Veselý

čas čtení 11 minut

Říká se, že člověk přežije vše krom vlastní smrti. Jsem naprosto pobouřen tím, jak zpupní panoši veřejnoprávního média přistupují k hromadnému umírání lidských bytostí tisíce mil daleko od jejich autistického mikrosvěta. Horší je ale fakt, že my jsme za podobné vulgární proklamace nuceni platit, a tak udržovat jejich lenošivé mozky v pohodlí. Stálý zpravodaj České televize ve Spojených státech amerických a nositel Ceny Ferdinanda Peroutky (!!) Michal Kubal je ukázkovým prototypem loajálního reportéra, jenž dobře ví, kde je jeho místo, a jeho práce je toho důkazem. Jakmile ovšem začne v přímém přenosu ZDE doslova vychvalovat metody zabíjení lidí z masa a kostí, je nutno se ozvat, neboť diskurs veřejné instituce by měl mít nepsané hranice. Je to naprosto skandální a mám za to, že by pan Kubal měl být na hodinu propuštěn, pokud by existovaly nějaké morální direktivy. Své tvrzení se snažím obhájit dále v textu.

V pořadu České televize Před půlnocí, který se tematicky zaobíral úspěchy a neúspěchy amerického prezidenta Baracka Obamy a předvolební situací ve Spojených státech, vystoupil 6. listopadu Michal Kubal, aby divákům přes vlažnou kritiku předvedl svou lísavou lásku ke stávajícímu americkému prezidentovi a zapěl chválu na úspěchy jeho dosavadní vlády. Až donedávna jsem se naivně domníval, že i zaměstnanci veřejnoprávního média by měli mít elementární znalosti o událostech, o nichž veřejně hovoří. Pan Kubal je zjevně pevně přisátý k prsu tiskového oddělení Bílého domu, aniž by se namáhal sledovat i jiné informační zdroje -- takto alespoň působil na mne.

Televizní divák se z Kubalových úst mohl dozvědět lži o tom, že americký prezident Obama dosud dosáhl "velkých změn -- ať je to ukončení války v Iráku nebo zabití Usámy bin Ládina" s tím, že má za sebou "celou řadu velkých úspěchů." Podívejme se na některé tyto "úspěchy" jinýma očima než očima nahlas spícího reportéra Kubala.

Ukončení války v Iráku poobamovsku znamená, že odchod 39 000 amerických vojáků ze země má být do konce roku sice uskutečněn, avšak americká vojenská kontrola v Iráku nekončí -- v následujícím roce přetrvá v podobě tisíců kontraktorů, kteří budou zajišťovat bezpečnost amerického personálu a výcvik iráckých jednotek, jak koncem října napsal list Guardian ZDE. Na největší americké ambasádě v Bagdádu, která svou rozlohou šlape na paty nejmenšímu státu světa, bude nadále pracovat mnoho amerických zaměstnanců. Podle údajů amerického ministerstva zahraničí by pod jurisdikcí amerického ambasadora mělo nalézt zaměstnání 17 000 Američanů. Další americký personál o síle zhruba tří tisíc osob by měl pracovat na konzulátech v Basře, Mosulu a Kirkúku. Všechen americký personál včetně vojenských a bezpečnostních kontraktorů bude v Iráku požívat diplomatickou imunitu. Obamova vláda také v souvislosti se stažením pěších jednotek pravděpodobně zvýší počet bezpilotních aktivit, aby nerušeně pokračovala v kampani "cíleného usmrcování" předáků al-Kajdy, a to prakticky znamená, že si Pentagon ponechá kontrolu nad iráckým vzdušným prostorem, píše se dále v Guardianu. V současnosti se mezi Washingtonem a Bagdádem realizují armádní zakázky v hodnotě 10 miliard dolarů a další se chystají ZDE. Jestli takhle vypadá "konec války v Iráku"? Pan Kubal by se na náklady českého daňového plátce mohl sám přesvědčit na vlastní oči.

Michal Kubal v relaci nepřekvapivě neřekl, že Spojené státy v Iráku ve skutečnosti prohrály už za vlády G.W. Bushe, který s iráckými špičkami volky nevolky dospěl k dohodě o právním postavení ozbrojených sil USA na území Iráku (SOFA), jejímž leitmotivem bylo stažení amerického vojenského a civilního personálu z Iráku do 31. prosince 2011. Takto formulovanou dohodu si vynutil vedle jiných okolností i dlouhodobý populární irácký tlak zezdola, tedy nejde ani omylem o "velkou změnu" v režii prezidenta Obamy, jak by si snad Kubal přál. Naopak -- nedojde ke stažení veškerého amerického personálu z této země tak, jak to vyjednal G.W. Bush.

Americká invaze do Pákistánu (aniž by byla předem informována pákistánská vláda) a následná mafiánská likvidace Usámy bin Ládina (Kubal hovořil v relaci o tom, že existují nezvratné důkazy, že bin Ládin byl usmrcen. Jak to může vědět, když bin Ládinovu exekuci na záznamu zhlédlo prý jen pár vyvolených amerických politiků?) ve skutečnosti způsobila závažný rozkol mezi Spojenými státy a Pákistánem, který nad Pákistánem už delší dobu visel jako Damoklův meč. Krátce po této politické popravě se na americké základny v Afghánistánu z pákistánského území spustila nepřátelská palba. Pákistán je zemí, jež je možná nejnebezpečnějším místem na světě, a to kvůli existenci a zrychlené proliferaci jaderných zbraní, jichž by se mohli zmocnit skutečně šílení jedinci. Tyto obavy Washington podle depeší WikiLeaks vyjádřil již dříve ZDE, ač k tomuto nebezpečí sám lvím dílem přispěl. Bushova invaze do Afghánistánu a následná okupace výrazně zhoršila bezpečnostní situaci na porózní hranicí mezi Afghánistánem a Pákistánem a dala vznik nyní obávanému pákistánskému Talibanu, míní například profesor historie Gary Leupp ZDE. Také tlak Pentagonu na pákistánskou vládu, aby se adekvátně zapojila do globální kruciáty proti terorismu a bezpilotní kampaň CIA nad pákistánským územím vede ke zvýšení nenávisti obyčejných Pákistánců vůči Státům a obecně k destabilizaci tamní bezpečnostní situace, ale o tom později. Britsko-pákistánský vojenský analytik Anatol Lieven prohlásil, že americké útoky v Pákistánu zvyšují "rizika geopolitické katastrofy pro Spojené státy a svět, která by byla daleko závažnější než cokoliv, co by se mohlo odehrát v Afghánistánu." Michal Kubal se však připojil k hurónskému aplausu a jako typicky krátkozraký reportér si za odstranění bin Ládina mohl napsat velké plus do deníčku, kam si poznamenává úspěchy Obamovy zahraniční politiky. Kubal dokonce šéfa Bílého domu pochválil za to, že bin Ládinovu skrýš nevybombardoval na padrť, ale že na něj poslal speciální ozbrojená komanda. Zapomněl však dodat, že spolu s bin Ládinem nájemní vrazi zavraždili i nevinné civilisty.

Reportér Kubal se posléze o prezidentovi Obamovi opakovaně vyjádřil jako o "slušném člověku" a k jeho úspěchům připojil americké angažmá v Libyi, kdy zde bylo "za malé peníze dosaženo změny režimu." Opět -- původním cílem zahraničního triumvirátu a jejich spojenců měla být ochrana civilních životů před útoky libyjských vládních vojsk, jak bylo specifikováno v rezoluci RB OSN č. 1973. Přestože bylo podle údajů OSN v době, kdy se do občanského konfliktu na stranu protivládních rebelů vložily tři západní státy, zabito tisíc až dva tisíce Libyjců a nad obyvateli libyjského města Benghází visela údajná hrozba genocidy (šetření Amnesty International a dalších pozorovatelů bezprostřední hrozbu genocidy ze strany Kaddáfího vojsk proti tisícům civilistů nepotvrdilo), libyjská prozatímní vláda (NTC) uvedla, že v průběhu osmiměsíční zahraniční intervence přišly o život desítky tisíc lidí. Z tohoto hlediska proto představuje zásah západních zemí v této zemi naprostou humanitární katastrofu. A to nehledíme na válečné zločiny NATO spáchané v průběhu bombardování Libye ZDE ani na zvěrstva páchaná prozápadními rebely ZDE.

Ovšem to, co mi skutečně vyrazilo dech, bylo Kubalovo vyzvednutí Obamovy strategie války proti terorismu, "kdy mnohonásobně narostl počet útoků na pákistánsko-afghánské pozemí, což je věc, která výrazně ochromuje nejen Al-Kajdu, ale i další teroristické organizace, které tam působí -- a což je silná stránka zahraniční politiky amerického prezidenta." Tato skutečnost je tedy Kubalovými slovy důkazem "silné stránky zahraniční politiky Baracka Obamy." Neznalost ani ignorantství neomlouvá, především když jde o zahraničního reportéra veřejnoprávní instituce. Poznatky zveřejněné organizací Conflict Monitoring Centre zkraje letošního roku uvádějí, že v průběhu let 2006 až 2010 bylo při bezpilotních náletech usmrceno 2043 Pákistánců, z nichž drtivou většinu tvořili civilisté ZDE. Ve zprávě se píše, že 75% zabitých má na svědomí Obamova vláda. V roce 2009 přišlo při náletech o život více než 700 Pákistánců.

V následujícím roce podle pákistánské lidskoprávní komise bylo americkými drony zabito téměř tisíc civilistů ZDE. Letos bylo dle oficiálních statistik drony prozatím usmrceno až 490 osob ZDE. Při náletu ze 17. března v Severním Vazíristánu v Datta Khel několik amerických raket vypálených z bezpilotního letadla v průběhu kmenovém shromáždění zabilo 48 Pákistánců. Z valné většiny šlo o civilisty, mezi nimiž byly i děti. Dalších 50 osob utrpělo zranění. Stejný počet lidí přišel o život při teroristickém atentátu v londýnském metru v roce 2005, o němž všichni víme a který všichni odsuzujeme -- na rozdíl od masakru v Datta Khel. Několik dní předtím, než Michal Kubal tuto metodu masového vraždění označil za "zahraničně-politický úspěch" Obamovy zahraniční politiky, byl při bezpilotním náletu zavražděn 16 letý chlapec, který se den před svou smrtí zúčastnil mítinku odpůrců americké bezpilotní kampaně, spolu se svým 12 letým bratrancem ZDE. Reportér Kubal rovněž nechápe, že tyto bombové útoky jen dál prohlubují nenávist a rekrut místních do zbraně, čímž se bezpečnostní situace na afghánsko-pákistánském pomezí rapidně zhoršuje.

Pákistán se pomalu, ale rychle vzdaluje z amerického orbitu a vztahy obou zemí nejsou dobré, ba mohly by vyústit ve fatální konflikt, což Michal Kubal není schopný kvůli své ideologické slepotě a opičí lásce k Impériu pochopit. Mám také za to, že vystoupení pana Kubala v pořadu Před půlnocí je na hodinovou výpověď -- kvůli jeho neprofesionalitě, ale zejména kvůli schvalování státně teroristických metod. K reportérově abdikaci by mohlo dojít teprve v případě, kdyby existovala alespoň nějaká morální direktiva.

0
Vytisknout
9817

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2011