Kdo (ne)zneužil listopad

20. 11. 2012 / Marek Řezanka

Výročí 17. listopadu 2012 máme za sebou, a nezbývá, než se za ním s mírným odstupem ohlédnout. Co nám tentokrát přineslo? V jakém duchu se neslo -- a jaký je jeho odkaz do budoucna?

Na začátek je důležité říci, že si toto výročí nepřipomínala pouze Praha, ale i další města, Ostrava, Brno, České Budějovice.

Lidé, kteří vyšli do ulic, se nepočítali na sta tisíce, ale o jeden řád méně. Tito lidé většinou nostalgicky nevzpomínali na rok 1989, ale dávali najevo svou deziluzi, své zklamání. Rozčarování ze stavu společnosti, kde je vážně narušen sociální smír a kde pojetí právního státu utrpělo za vlády kabinetu Petra Nečase viditelné trhliny. Pitr na svobodě, Rath ve vazbě bez soudu a bez možnosti hlasovat o důležitých zákonech (na rozdíl např. od Pekárka), Janoušek na finále Davis Cupu, ministr spravedlnosti s puncem nedůvěryhodného muže ve vedení Lesů ČR, kauzy Dalíka, Šišky, letounů CASA apod. metené do ztracena.

Sveřepě prosazovaná penzijní reforma v podobě, která může ve stávající podobě vyhovovat jenom některým penzijním fondům a proti které se postavil i bývalý ministr financí a průmyslu a obchodu, J. Rusnok. Tzv. církevní restituce, které jsou objektivně kritizovány pro řadu závažných nedostatků. V souvislosti s nimi se vynořují pochybnosti o oprávněnosti církevních nároků a reálné obavy z možnosti prolomení Benešových dekretů.

To vše způsobilo, že tentokrát se letošní 17. listopad nesl v atmosféře odporu k současné vládní garnituře, která byla připodobněna k  vedení státu před rokem 1989. Že by šlo příměr nepatřičný?

Všichni ti, kteří se pohoršují, jak si někdo může dovolit zneužít výročí "boje za svobodu" k útoku na současnou vládu (nedej bože na kapitalistický systém jako takový), by možná mohli popřemýšlet nad stránkami různých sociologických studií, například nad prací Marka Fischera: "Kapitalistický realismus". Nejde o žádného třídního bojovníka s krví podlitýma očima -- jak by z jeho analogií současného stadia kapitalismu s tzv. reálným socialismem jistě mnozí zastánci "jediné pravdy" vyvodili.

Dubnoví demonstranti byli pro své ideové odpůrce "lůzou", ti listopadoví pak přímo fašisty.

Opět dal o sobě vědět senátor Kubera, který po sjezdu ODS sklízel u veřejnosti poměrně kladný ohlas s tím, že používá "selský rozum". Nevím, kam na své rozumy chodil tentokrát, sedláky bych z toho ale vynechal. Kubera se totiž nechal slyšet, že ho "ta paní, co má takové zvláštní jméno - Švihlíková", zaujala. "Trošku mě děsily ty tři dámy, které mi připomínaly jiné výročí, a to výročí starší - studentských demonstrací v roce 1939. Když se podívám na dokumentární filmy o nástupu Adolfa Hitlera k moci, tak v prvních řadách byly vždy tyto fanatické ženy, které tam křičely Heil Hitler," dodal Kubera.

Není takováto reakce již za hranou svobody slova? Ilona Švihlíková nikoho nepomluvila, a rozhodně nevzývala jméno žádného diktátora. Pouze tvrdě, ale věcně, tepala do podstaty současné české vlády -- kritizovala neregulovaný exekutorský ráj (a současně peklo pro ty, kdo stojí proti exekutorům), poukázala na mezery zákona o církevních restitucích, a opřela se do těch, kteří nekompetentní daňovou politikou způsobují české společnosti dluh. Dluh ekonomický, sociální, kulturní, vzdělanostní, dluh, který zatíží více než jednu generaci.

Heslo: "Nevyděláváme tolik, kolik vy kradete", se možná některých útlocitných povah dotklo, ale v kostce jenom shrnulo stav, kdy většina občanů platí čím dál více, a má z toho čím dál méně, zatímco dochází k destrukci fungujících státních systémů a k delegaci moci do rukou soukromých firem. Stomilionové a miliardové úniky jsou bez debat, počet ministrů, kteří museli rezignovat kvůli podezření z korupčního jednání, je na Guinessův zápis (pravda, jde o velice smutný rekord).

Uměle nastavená volba, že buď chceme svobodu, nebo totalitu (myšleno tak, že sebezkorumpovanější kapitalistická vláda nám zaručuje svobodu, zatímco sebelepší socialistická vláda nás uvrhne do pekel), ani motto, že "svoboda nemá alternativu", neobstojí. Jak definujeme svobodu? A svobodu pro koho? Jak svobodní jsou lidé, kteří (ať již za jakýchkoli příčin) spadli do exekuční mlýnice? Jak svobodní jsou dlouhodobě nezaměstnaní? Jak svobodní jsou lidé v důchodu a lidé handicapovaní, kteří často nevědí, jak se svým příjmem přežijí další měsíc? Nebo se snad mluví pouze o svobodě "elit", které mají ve hře skutečně moc, a nemohou si dovolit přijít o bank? Toto je pro vyjasnění pojmů vcelku klíčové -- protože teprve potom si ujasníme i pojetí demokracie.

Potom již nebude možné klást do protikladů "svobodu" a "socialismus", nebo směšovat "svobodu" se současným stadiem kapitalismu, kterému se nejvíce daří v Číně. Jakou svobodu mají zaměstnanci firem, když budou stávkovat? Nebude za ně okamžitá náhrada? Nedostanou virtuální razítko "nežádoucích"?

Pokud se z nejvyšších pater naší politiky ozývá kejhání, je zapotřebí přemýšlet, proč je tak hlasité, a kdo je onou pověstnou potrefenou husou.

Z Bruselu zní ostrá kritika zneužívání evropských peněz. Naposledy se v tomto ohledu nechal slyšet eurokomisař pro regionální politiku, Johannes Hahn, který nesouhlasí s Kalouskovým postojem, že s evropskými penězi je zkrátka potíž, a nejlepší by bylo, kdyby sem žádné neproudily: "Problémy s čerpáním máte kvůli nedostatkům ve vaší státní správě, ne kvůli tomu, že byste ty peníze nepotřebovali."

O propojení (ne jenom prorůstání) státní sféry s organizovaným zločinem ostatně pojednávala i poslední zpráva BIS (opravdu nemá demokracie vypadat jinak?).

V České republice ale bojujeme proti zneužívání evropských peněz po svém. Našel se univerzální viník Rath, který patrně tyto peníze odsává i ve vazbě -- a hned je proměňuje ve zlato. Výtečníci, jako např. J. Dobeš, jsou již zdárně zapomenuti -- a dál se jede v ověřených a zaběhaných kolejích.

"Beru za legitimní, když někdo protestuje proti vládě, proti úsporám, ale co pokládám za nepřiměřené, je říkat, že takto demokracie nevypadá," uvedl Kalousek. Některé nevládní organizace podle něj 17. listopad zneužily.

Ministr Kalousek je kromě financí přeborníkem na kde co. Ví například, že u Lipan to neprohrál, výchova nezbedné mládeže mu jde takříkajíc od ruky -- a co především, vyzná se v práci policie. Ví totiž přesně, kdy policie má, a kdy nemá právo nějakou kauzu vyšetřovat, ať jde o podezření z předražené stavby či předraženého nákupu letounů. A své soky v politice knokautuje lépe než pověstný Rocky Balboa.

Ministr Kalousek zcela opomněl, že protestujícím se nelíbí, jakým způsobem vláda protlačuje zásadní zákony. Že tak činí pomocí hlasů strany, kterou si lidé ve volbách nevybrali. Nebo snad M. Kalousek zaregistroval v roce 2010 stranu LIDEM s pravicovým konzervativním programem, která schvaluje tzv. církevní restituce?

Pokud je pan Kalousek znalcem v oboru demokracie, možná by mohl lidem vysvětlit, proč pan Smetana dostal za projev občanské neposlušnosti v podobě tykadel na plakátech parlamentních stran, které válčí se zprůhledněním financování svých předvolebních kampaní, kromě pokuty trest veřejných prací -- a proč dnes sedí ve vězení, když tento trest odmítl přijmout?

Nebo, proč je pan R. Janoušek nedotknutelný -- a proč mu policie nezměřila po sražení ženy hladinu alkoholu v krvi? V současnosti přitom probíhá soud s jiným mužem, který při loupeži dodávky přejel a usmrtil jejího majitele -- a který tvrdí, že poškozeného neviděl. Jak by probíhal soud s panem Janouškem, kdyby jeho oběť také zemřela? A co k tomu chybělo?

Naprostá absence kontroly alkoholických nápojů, výroky Baxy a Bradáčové, že právní stát je ohrožen a že státní zastupitelství a policii nepotřebujeme -- to vše zřejmě pan Kalousek neslyší (či lépe, nechce slyšet).

Toto všechno ale ohrožením demokracie je -- a občané mají právo (tedy v demokratické společnosti) proti tomuto stavu protestovat.

Navíc nežijeme ve vakuu. USA se potýkají s krizí, EU je v krizi -- a světlo na konci tunelu je jaksi vytunelované. Z údajné chřipky se vyvinula nemoc zdlouhavější a zákeřnější. Jakou má svoboda alternativu, je těžko říci, že ale kapitalismus alternativu mít musí, je celkem zřejmé. Už kvůli té svobodě, o které se toho tolik napsalo, nazpívalo a v jejímž jménu se nesčetněkrát bojovalo a umíralo. Pro představu, jaké projevy máme odsoudit jako totalitní, přikládám odkaz na vystoupení I. Švihlíkové, L. Procházkové či M. Valacha:

Projev spisovatelky a bojovnice za lidská práva Lenky Procházkové: ZDE

Projev Ilony Švihlíkové z Alternativy zdola: ZDE

Projev Milana Valacha z Hnutí za Přímou demokracii: ZDE

Pokud jsou tito lidé totalitáři -- a pánové Kalousek, Dalík, Drobil či Šiška ochránci demokracie, potom se obávám, že vím zcela přesně, ke komu se přiklonit.

Jsem totiž bytostně přesvědčen, že ani ekonomka Švihlíková, ani chartistka Procházková 17. listopad nezneužili, jenom připomněli jeho obsah bez prázdných frází o vodě za hlasitého šplouchání těžkého vína.

Zato jiní tento symbol devalvují na minimum -- a přetavují Bělohradského termín "tekutý hněv" na "tuhý vzdor". A zatímco z jedné dámy dělají světici, za oponou ji znásilňují podle svého. Ta dáma má jméno. Demokracie.

0
Vytisknout
5823

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2012