Když spojíme kozu s vozem
14. 2. 2013 / Pavel Urban
Paní Říhová se opřela do současnosti a problémů, zvýrazněných prezidentskou předvolební kampaní. Pan Bím to odmítá jako nepochopení "liberálního pohledu na svět, osobní nezávislosti a odmítání svázanosti individua společenskými konvencemi minulosti".
Nechme stranou, do jaké míry vyznává generace dnešních českých důchodců či dokonce padesátníků povinnou mladickou cudnost či poslušnost rodičům až do svatby. Už na první pohled je zde základní nedorozumění. Paní Říhová píše o kolektivismu "vlčí smečky", pan Bím obhajuje liberalismus, aniž by se k existenci tohoto kolektivismu jakkoli vyjádřil. Jeden o koze, druhý o voze.
Důvodem může být snaha zamlžovat argumenty. Nebo nedbalé čtení, které se příliš nenamáhá pochopit smysl čteného. (Většinou proto, že ten smysl je už dopředu jasný.) Nebo jde pavlovovský reflex ideologa na určitá stanoviska, věty či spojení.
Pro poslední možnost by hovořilo to, že paní Říhová píše o konkrétních problémech, pan Bím ji odpovídá abstrakcemi. (Znají to pamětníci první pětiletky. Na základní potraviny se tehdy stály čím dál delší fronty, se spotřebním zbožím to bylo ještě horší. Ale "životní úroveň lidu" rostla.) Pro nedbalé čtení zase argumenty, které nemají žádný vztah k původnímu textu. Například upřednostňování kreativního zaměstnání před zaměstnáním celoživotním; touhle věcí se paní Říhová ve svém článku vůbec nezabývala.
Pan Bím vytýká paní Říhové použití některých nevhodných slov. Zmiňuje také "politickou bídu dneška", kde s ní naopak souhlasí. To jsou snad jediná místa v jeho textu, kde je zřejmé, s čím polemizuje. Pokud je polemikou i zbytek, pak nezbývá, než jej vztáhnout k původnímu článku en bloc. Výsledkem je následující obraz moderního individualismu:
Obecně je právem následovat svoji cestu ke štěstí, co nejširší možností pro mladé, jakou cestou názorů a hodnot se dají na své cestě životem, snahou vymanit se "průměru" intelektuální povahou práce s nutností akceptovat zásadní atributy tzv. "informační společnosti", které s sebou nesou zásadní přidanou hodnotu lidské práce atd.
Konkrétně to znamená šikanu od mateřských škol, okrádání zákazníků, řvaní, ponižování, obviňování, vydírání na některých pracovištích, v rodinách, nebo mezi sousedy, bezmocnost obětí, psychopatické úchylky šířící se společností atd. V tomhle všem poznal pan Bím projevy moderního individualismu. Aniž by existenci těchto věcí jakkoli popíral nebo je aspoň relativizoval.
Když takto popisuje étos individualismu radikální konzervativec či stoupenec levice, lze to odmítnout jako ideologicky pokřivený pohled. Co si ale počít, když se v takovýchto "hodnotách" poznává liberál?
Diskuse