Jádro věci, paní Baborová

14. 2. 2013

Ke způsobu odvolání jihočeské komunistické radní bylo řečeno téměř vše. Radek Mikula v příspěvku "Levičáci se rozčilují, že politika je boj, místo aby ho čestně, inteligentně a odvážně vedli" ovšem cosi nového přinesl.

Především se podle něj nemůžeme divit, že se mezi 80 procenty voličů, kteří KSČM nevolili, najdou takoví, kteří vyjádří svou nespokojenost. Z toho usuzuji, že 85 procent voličů, kteří nevolili TOP09, má svaté právo demonstracemi a osobním nátlakem vypudit Mirka Kalouska z vlády. V tomto případě bych souhlasil, ale nikoliv na základě jeho příslušnosti k TOP09, ale pro jeho extrémní škodlivost pro většinu českých občanů, kterou dlouhodobě osobně projevuje ve veřejných funkcích. Narozdíl od něj se paní Baborová opravdu nemohla jako krajská radní nijak znemožnit, píše Petr Meluzín.

Dalším pozoruhodným argumentem jsou příklady podobných více či méně násilných demonstrací po volbách v Rakousku nebo v Srbsku v roce 2000. V Rakousku šlo o protesty proti účasti krajně pravicové strany Svobodných (FPÖ) ve vládě, evropské země tehdy zmrazily styky s Rakouskem. Po vybouření emocí nová vláda přes sankce zůstala u moci. Volby totiž byly regulérní a jejich výsledek bylo nutno respektovat. Další vývoj pak ukázal, že Svobodní nijak neprosazují nacionalismus či rasismus, takže nebylo proti čemu protestovat. V Bělehradě šlo o volební podvod, který v prvním kole prezidentských voleb provedli Miloševičovi stoupenci. Zde byl důvod protestů zcela legitimní, neboť byl porušen základní princip demokracie, tedy svobodné volby. Výsledkem demonstrací bylo skutečně Miloševičovo odstoupení.

Nelze zpochybnit možnost nátlakových akcí i po demokratických volbách. Pokud by němečtí občané pouhých několik měsíců po demokratickém zvolení Adolfa Hitlera postřehli, že je cosi špatně a dokázali najít odvahu k občanským protestům, historie by možná vypadala jinak. Tento případ je ovšem nesrovnatelný. Studenti řádně motivovaní svými učiteli protestovali nikoliv proti koalici s KSČM, ale proti konkrétní osobě.

Učitelka Baborová se podle všeho nikdy neprojevovala jako fanatická komunistka (naopak demonstranti se projevovali jako fanatičtí antikomunisté). Pokud by se tato žena zdiskreditovala svou prací radní nebo například korupčními aférami, jako tolik vládních politiků, souhlasil bych i s takovým nátlakem (i když spíš na ty, kteří ji nominovali, než na ni samotnou). Takto byla celá akce nepochybně zcela nedemokratická. Smutné je, že takto pokřivený obraz demokracie předkládají studentům jejich učitelé.

0
Vytisknout
6210

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2013