Strach II

14. 2. 2013

Rád bych tímto reagoval na názor paní Brdečkové a dále na názor pana Řezáče, s kterým se ztotožňuji.

Strach máme a velký, bojíme se spousty věcí, které nás obklopují a drtí nás, píše Daniel Bosák.

Bojíme se toho, že přestože jsme dokázali zbourat ploty na hranicích, začali jsme je stavět mezi sebou, oddělujíc soused - souseda, člověk - člověka. Onoho odosobnění ve vztazích, které každým dnem roste.

Bojíme se toho, že přijdeme o práci, že nezvládneme platit všechny ty "potřebné" odvody do státní pokladny a živit na ní parazitující estabilisment.

Bojíme se toho, že veřejná služba, se kterou stojí a padá civilizovaný stát se nám pomalu rozpadá a že přijde doba, kdy bude historií a člověk člověku vlkem......

Bojíme se toho, že totalita ideologická bude nahrazena totalitou trhu do té míry, že peníze a moc budou jediným zákonem.

Bojíme se toho, že jedinou vyhlídkou obyčejného člověka bude pracovat, pracovat, pracovat a pak umřít. Že nebudeme mít volný čas na kulturu, na zájmy spojující lidi a dávající životu smysl.

Bojíme se toho, že naše děti nás uvidí pouze v jedinečném okamžiku mezi příchodem z práce a vyčerpávajícím spánkem, a že si probůh zafixují, že tohle je život!

Bojíme se otřesných pracovních podmínek a ponížení, jenž bylo přiznáváno pouze římským otrokům. Bojíme se manipulace a zneužití -- ano stejně jako před lety. Jen s tím rozdílem, že 600 tisíc nezaměstnaných si v té době dovedlo vydělat na živobytí (že oněch 600 tisíc nezaměstnaných nebylo ponižováno na tzv. "úřadech práce", které nikdy žádnou práci člověku nenašli), byť jejich budoucnost nebyla růžová, na rozdíl od té dnešní doby nějakou měli....

Bojíme se toho, že přestože jsme měli šanci změnit tvář téhle země k lepšímu, zabředli jsme do nového marastu na hony vzdálenému lepší budoucnosti a od toho původního se lišíce jen v maličkostech a vypracovanější demagogií.

Bojíme se spousty věcí paní Brdečková, jsou však na hony vzdáleny strachu ze Sovětského svazu, návratu komunismu či pana Zemana. Mimochodem také jsem volil pana Dienstbiera, v druhém kole už ale nikoho, neboť nebylo alternativy - po přečtení spisů Masaryka a Beneše mi nepřišlo na mysl, že "Náš kníže má k lidu, blíže....", natož, abych to veřejně deklaroval "příslušností k davu" (ach Kryle...).

Víte obyčejný člověk potřebuje k životu pár věcí: kde bydlet, práci která ho uživí, zdraví, rodinu a trochu volného času, aby si uvědomil, že je člověk. V momentě kdy tohle má, zatouží po "nástavbě" - kultuře, společenském životě, poznávání své země a těch ostatních kolem, po svobodě ducha -- a parafrázujíc Churchilla "Bude to jeho nejskvělejší hodina" Systém, který svým občanům dokáže to první zajistit, nemusí mít takový strach. Na systém, který dokáže zajisti obojí jen úpěnlivě čekáme.....V jakém systému jsme nyní, nechť posoudí každý sám dle své zkušenosti.

Závěr? Můžete se paní Brdečková bát, my se bojíme také a vypadá to, že se začíná bát i soudobý establishment.....

Pěkný den přeji.

0
Vytisknout
3331

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2013