Takový normální průmyslový chov v bezvědomí

15. 11. 2013 / Sandra Wain

čas čtení 5 minut

Obsah pojmu normalita může podléhat amortizaci jako všechno ve světě trvale narůstající entropie. Je pak možné, že se chováme úplně normálně, nebo nám normalita dokonce imponuje.

Možná i toužíme žít normálním životem normálních lidí, kteří se nám zdají být šťastní, nebo v normalitě chceme dokonce vyniknout. To vše nás aktivuje a oživuje, aniž bychom si všimli úpadku, který je oné normality obsahem.

Připadá vám také normální, když lidé zrychleně stárnou a chřadnou celý život vsedě? Čím dále tím více sedí ve škole, v zaměstnání, při dopravě i při trávení volného času. Pokud jsou zaměstnaní, musí být za to neskonale vděční, neboť na ulici je dosti nevlídně, sychravě, špinavě i také nebezpečně. Umělý chov lidí je klimatizovaný.

Možná se budete divit, ale někteří "lidé" jsou úplně nadšení zrůdným průmyslovým chovem kuřat v bezvědomí. U lidí se to již dávno podařilo. Sedí hypnotizováni u obrazovek počítačů, televizí, tabletů a mobilů. Pokud kráčejí po ulici, jejich pohyb je mechanický. Nesmí jej narušit žádná nečekaná situace. Pak procitnou, chtějí se uvědoměle hýbat, ale nemohou. Chovají se nemotorně, zcela jako nesví. Okamžitě se snaží dostat zpět do svého přerušeného snivého stavu, aby byli normální. Pokud se to nepovede, musí nastoupit psychologové a psychiatři.

Jeden známý se mi pochlubil novým dítětem, které jeho žena porodila císařským řezem. Je to dnes úplně normální. Předstírala jsem radost, ale ve skutečnosti mne jímala hrůza nad osudem toho nového tvora. Představila jsem si, co všechno pro něj bude muset být normální? Jeho otec dojíždí do zaměstnání 25 kilometrů. Někdy dokonce jede stejným směrem tam a zpátky dvakrát denně. Když chce nakoupit, tak třikrát. Zatím to v silničních výmolech a zácpách nadšeně zvládá, ale povšimla jsem si, že se mu najednou vzadu na hlavě tvoří pleš. Je to sportovec a není mu ještě ani 30 let. Je to normální. Také vám padají vlasy?

Rodiče nemají na své děti čas. Snaží se je všelijak zaměstnávat, jen aby nebyly na ulici. Ti, kteří mají peníze, shánějí pro ně náhradní otce -- soukromé domácí sportovní trenéry. Aby si chodily děti jako dříve samostatně hrát ven, je zcela nemyslitelné. Zločinci, devianti a drogoví dealeři si je však přesto najdou. Mnohem lépe než v parku. Brána pro vpád do jejich mysli byla dávno otevřená přes internet.

Uvědomělý život se stal nenormálním. Mechanický nosič našeho vědomí musí vykonávat své přidělené úkoly, tak aby věrně sloužil svému hostu, který zase slouží průmyslovému chovu lidí v bezvědomí. Když bude hodný, a bude poctivě nabírat na váze, vytvářet křečové žíly v nohách, novotvary v pánevní oblasti, žlučové a ledvinové kameny, nemocnou prostatu, rakovinu konečníku, bolesti krční páteře, migrény, pleš a kruhy pod očima, za odměnu si může trochu povyskočit. Koupíme mu kus čokolády, dortík, pověsíme na něj cetku. Pánové si koupí třeba autíčko.

Kolem čtyřicítky mu uděláme bypass, spravíme chlopeň, odřízneme kus střeva, vyměním kloub nebo ledvinu. Máte špatný zrak z neustálého pohlížení do monitoru počítače? Nevadí, dáme vám náhradní rohovku z mrtvoly. Přijďte (se svými penězi) do našeho servisu. Za chvíli bude normální, že vás budeme jako mobilní opraváři navštěvovat "doma". Od narození budete spokojně žít kvalitní život v plastové kukani.

Normálního člověka neustále pronásleduje únava, vyčerpání, stres, platby a alergie z klimatizací. Ve volném čase téměř omdlévá. Ženy se ráno pěkně obléknou a jdou dřepět do zatuchlých kanceláří. Je to jediná šance. Zaměňují pracoviště se společenskými salóny, do kterých těch se normálně nedostanou. Obřadní jídlo v poledne za stravenky vedle v bufetu, dodá normalitě aristokratický pocit. Už nemá cenu ani odcházet od počítače. Lepší je nechat si přinášet jídlo rovnou na stůl. Tak milujeme muže, kteří nám toto vše tak pěkně zařizují.

Výše uvedené je pouze pro ilustraci. Je jistě zbytečné podrobně popisovat, co je dnes normální a to, co se stává normální. Každý je v tom až po uši. Očekávat změnu od druhých, od lépe zvolených politiků, od ekonomického růstu, vyhlazení zlých extrémistů, režimů a teroristů, kteří nám jej omezují, a jiných změn, je jistě hloupé. To vše však není úplně tragické.

Ta hlavní tragédie je v tom, co jsem uvedla na začátku. Je to smíření se s normalitou a jejím dekadentním obsahem. Touha po tzv. osobním štěstí, naprostá nechuť k oběti. Tupé podřízení se stereotypům, které určuje zmanipulované prostředí a potměšilí chovatelé lidí v bezvědomí. A nyní považte, v této normalitě, která je vlastně smrtí, se bojí již dávno mrtví lidé zemřít.

0
Vytisknout
18456

Diskuse

Obsah vydání | 18. 11. 2013