Venkov

9. 7. 2014 / František Řezáč

To si zas ti pražští kroboti něco vyšpekulovali. Český venkov žije a zvláště rozkvétají naše západní Čechy. Jizvy po odsunu a komunismu se zacelují a venkov získává stálé a hlavně mladé obyvatele. Ti se nebrání přátelství se sousedními Němci a bývalými obyvateli německého jazyka.

Občanská společnost se příliš neliší po obou stranách hranice: spolky, tělocvičné jednoty, hasiči se starají o společenský život. Zajeďte si sem, třeba na Chodské slavnosti do Domažlic nebo na právě restaurovaný zámek v Červeném Poříčí u Švihova. Tam Pražáci jen profrčí. Nejlíp je to vidět na krajině a polích, vůbec se úrovní obdělání a strojního vybavení od Bavorska nelišíme.

My máme partu kamarádů v Lederdornu u Chamu, kteří se učí česky. Jeden kolega dělá pravidelné zájezdy do Plzně a zná ji stejně jako já. Existuje stálé společenství německých diváků plzeňského divadla. Kdyby si pan Krobot dal dva frťany místo chmuření, viděl by věci jinak. Ostatně znám i v Praze lidi, kteří jsou stejně aktivní. Ale to holt chce vyjet aspoň do Čimic.

Vůbec mi ty filmy, jak je popisujete, nescházejí. Jeden německý krajan pořídil stručné titulky k Jasného filmu Všichni dobří rodáci. Po skončení jsme si, Češi i Němci, společně zabrečeli. V Plzni jsme se pokusili o prolomení bariér mezi sousedy v akci Evropský den sousedů, viz video. Něco se povedlo víc, něco míň, ale příští rok to zopakujeme. Ale musí se holt něco dělat. Přijeďte pobejt!

0
Vytisknout
4066

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2014