Čeští novináři a politici přehlížejí extrémizaci ukrajinské politické scény

22. 5. 2015 / Daniel Veselý

Čeští komentátoři a další pozorovatelé tvrdě kritizují ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a české komunisty za to, že symbolicky „zařízli“ schválení asociační dohody mezi Evropskou unií a Kyjevem – například Ondřej Kundra v časopisu Respekt, který píše: ZDE „Pro Ukrajinu jde o důležitou smlouvu, EU skrze ní garantuje, že připoutává Kyjev k sobě a svým hodnotám.“

Ministra Zaorálka pak redaktor Respektu peskuje za to, že se za zmíněnou smlouvu „nebije“. „Česko je tak dnes jednou ze zemí EU, která Ukrajinu hází přes palubu a nechává jí hlouběji se utápět v ruské sféře vlivu,“ konstatuje Kundra. To je navýsost šlechetné vyjádření, nicméně Kundra a další stoupenci zahrnutí Ukrajiny do západní civilizace (s jejími pochybnými hodnotami) kriticky nereflektují poměrně zjevný trend extrémizace ukrajinské politické scény. Ona tragikomická obsese zuřícím kremelským medvědem jim tak trochu zaclání ve vnímání těchto a dalších znepokojujících skutečností, s nimiž přišla a přichází ukrajinská vláda.

Okaté přehlížení, bagatelizace či rovnou ignorování kontroverzních kroků Kyjeva je především u zástupců české pravice pravidlem. Ve svatém tažení proti Putinovu Rusku je vše dovoleno, přestože třeba americký novinář žijící trvale v České republice Erik Best pronikavě upozorňuje na fakt ZDE , že i Obamova administrativa plísní ukrajinskou vládu a prezidenta Porošenka za jejich nesmiřitelný kurs vůči Rusku a neplnění uzavřených dohod. Best tvrdí, že Washington mění priority a chystá se zmírnit sankce proti Rusku, neboť potřebuje podporu Kremlu v klíčových otázkách, jako je íránský jaderný program nebo situace ve válkou zmítané Sýrii.

Tuzemské komentátory už více než rok v podstatě živí Rusko a jeho nelegální vměšování se do konfliktu na Ukrajině, anexe Krymu a kontroverzní postoje Moskvy vůči jejím sousedům. Jistě, excesy Putinova kabinetu je třeba podrobovat smysluplné kritice, nicméně nikoliv jednostranným způsobem a za situace, kdy je Kyjevu promíjeno téměř vše – což si ale zasluhuje nemenší kritickou reflexi. Připadá mi, že oni prostě tohoto klasického strašáka potřebují, aniž by ale posoudili aktuální stav věcí. Kdyby nebylo Putina, museli by si ho vymyslet, aneb kdo chce psa bít…

Ona zmíněná salva kritiky na adresu českých komunistů a Lubomíra Zaorálka v případě nepřijetí asociační dohody mezi EU a Ukrajinou pak vyznívá klaunsky, když příkladně čelný představitel kuriózního think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda na svém facebookovém profilu volá po „grilování“ komunistů za to, že zmařili přijetí této dohody, s tím, že „jednají v zájmu Kremlu“. Není pochyb, že komunisté nejednají z nějakého přepjatého altruismu a jejich podpora Kremlu není košer, avšak Janda a další přehlížejí tak závažné věci, jako je jmenování předsedy krajně pravicového sdružení Pravý sektor Dmytra Jaroše poradcem náčelníka ukrajinského generálního štábu Viktora Muženka. Jaroš dlouhodobě brojí za „derusifikaci“ Ukrajiny, tvrdí, že v Evropské unii jsou na pochodu protikřesťanské síly, dále pak má za to, že Brusel nutí lidi do uzavírání homosexuálních svazků; a dokonce nevnímá Evropu ani NATO jako potenciální partnery a Spojené státy považuje za součást „antiukrajinské fronty“, jak se můžeme dočíst na webových stránkách magazínu Spiegel Online ZDE.

Prolínání politického extremismu do nejvyšších pater ukrajinské politiky na příkladu Dmytra Jaroše je tudíž zjevným faktem, jenž musí být podroben zevrubné reflexi českých novinářů a politiků, a to s použitím stejného metru, jakým je třeba neustále poukazováno na vliv krajní pravice na ruského prezidenta Vladimira Putina.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko letos v dubnu schválil kontroverzní zákon ZDE, který kriminalizuje používání nacistických a komunistických symbolů, což se týká i názvů měst a ulic. Není divu, že tento zákon ještě více posiluje nevraživost mezi samotnými Ukrajinci s tím, že na východě země nezřídka panuje proruský sentiment.

Minulý týden ukrajinský prezident podepsal ještě kontroverznější zákon, který vyznamenává několik ukrajinských nacionalistických organizací z 2. světové války, včetně Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA), jež bojovaly po boku nacistů ZDE, o čemž informuje novinář Leonid Bershidsky, vyjadřující se kriticky i k Rusku a Putinovi.

Proti přijetí tohoto zákona se zvedla vlna protestu ze strany 40 historiků z řady významných západních univerzit ve formě otevřeného protestního dopisu adresovaného do rukou prezidenta Porošenka ZDE. Tyto vědce zvlášť znepokojuje skutečnost, že Porošenkem vyzdvihovaná organizace UPA v průběhu „ jedné z nejodpornějších etnických čistek v ukrajinských dějinách masakrovala desetitisíce Poláků“, a dále fakt, že přívrženci OUN se dokonce „zúčastnili protižidovských pogromů na Ukrajině“; jinými slovy mají na rukou krev židovských obětí.

Signatáři dopisu podrobili kritice rovněž nařízení, jež postavilo mimo zákon zobrazování nacistických a komunistických symbolů s odůvodněním, že Kyjev se uchyluje k „politizaci dějin“ a jejich „zkreslování“, a v tomto ohledu podle nich ukrajinská vláda kráčí ve stopách Vladimira Putina. Litera tohoto zákona se taktéž staví proti svobodě slova a projevu.

Poněkud schizofrenní kroky ukrajinského prezidenta, uvědomíme-li si, že jeden zákon zakazuje nacistické insignie a vzápětí druhý honoruje organizace bojující s nacisty a podílející se na holocaustu. Nicméně čeští novináři a politici zaslepení nenávisti vůči Kremlu jen ztuha zvednou meč a rozcupují Porošenkovy počiny se stejnou vervou, jakou cupují aktivity Porošenkova ruského protějšku. Jelikož byly výše zmiňované zákony schváleny již v dubnu, měli šanci dokázat, že nejsou lapeni v tenatech ideologické zaťatosti; avšak tuto šanci jako mnohokrát předtím promarnili.

0
Vytisknout
3937

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2015