Jak se divadelní diváci promění v kapitalistické tyrany

25. 5. 2015

Volba byla tvrdá: propusťte třetinu zaměstnanců anebo všem snižte plat o třetinu. Ve hře Zoe Svendzsenové World Factory (Světová továrna), která se právě hraje v Londýně, se obecenstvo stává herci. Šestnáct týmů sedí u továrenských stolů a hrají pečlivě zkonstruovanou hru, v jejímž rámci musíte řídit továrnu na oděvy v Číně. Protože je rozhodování binární, je málokdy přijatelné. Ale nejpřekvapivější bylo, jak rychle se liberální londýnské publikum stalo ve hře krutými kapitalisty, poznamenává Paul Mason.

Klasický problém, který hra prezentuje, je problém všech manažerů: krátkodobé problémy, často se týkající nedostatku peněz, oproti dlouhodobější potřebě pěstovat si kvalitní zaměstnance a spolehlivé zákazníky.

Proč tolik slušných lidí, když jsou požádáni, aby předstírali, že jsou manažery podniku, se stávají tyrany? Částečná odpověď je: kapitalismus nás podrobuje hospodářské racionalitě. Nutí nás, abychom se považovali za zdroje vydělávání peněz. Ale ta představa je vždycky v konfliktu s něčím jiným: neekonomickými prioritami lidských bytostí, potřebou ochraňovat životní prostředí.

Systém dnešní regulace kapitalismu je založen na principu, který má zabránit jednotlivým kapitalistům, aby činili krátkodobá rozhodnutí, která zničí lidské a přírodní zdroje, které kapitalismus potřebuje, aby fungoval. Kapitalismus není jen založen na sobeckých rozhodnutích milionů zákazníků. Tato rozhodnutí procházejí nesmírně důležitým filtrem regulace. Kapitalismus je, jak tomu dobře porozuměli sociální teoretikové z konce dvacátého století, modem regulace, nikoliv jen výroby.

Ve skutečnosti kapitalismus potřebuje stát. Stát kapitalismus každý den nově vytváří. Banky vytvářejí peníze, protože jim k tomu stát dává právo. Naše fascinace s tržními silami nás zaslepuje v tom, že si neuvědomujeme, že kapitalismus je soubor podmínek, které vytvořil a které udržuje stát. Dnes má kapitalismus množství strategických problémů: je silně zadlužen, nedosahuje efektivního růstu a trpí malou produktivitou, přitom nemůže pustit ze řetězu skutečný potenciál digitální technologické revoluce, protože si nedovede představit, co by dělal s miliony lidí, kteří by přišli o zaměstnání.

Třetí průmyslová revoluce, má-li se uskutečnit, bude muset přeregulovat kapitalismus v něco lepšího. Možná, že příští divadelní hra o světě práce a vykořisťování by se měla zaměřit na rozhodování vlád, lobbistů a soudců, nikoliv jen na nešťastné manažery.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6780

Diskuse

Obsah vydání | 27. 5. 2015