Návod "islámského státu" na vítězství

30. 9. 2015

V roce 2010 byl "islámský stát" na ústupu. Teroristická skupina tehdy publikovala pojednání připomínající produkci západních thinktanků. Týkalo se otázky, jak získat vlastní území.

Navzdoru budoucím úspěchům to s Abú Bakrem al-Bagdádím nevypadalo dobře, když v květnu 2010 přebíral nejvyšší funkci. Američtí a iráčtí vojáci zabili jeho předchůdce, když pobýval u sebe doma, což znamenalo, že organizace byla penetrována agenty svých nepřátel. Mnoho dalších lídrů potkal z rukou Američanů podobný osud. V reakci na to organizace změnila strategii směrem k terorismu v ilegalitě, aby se adaptovala na neúspěch, ale toužila opět otevřeně bojovat jako povstalecké uskupení. "Islámský stát" není ničím, pokud nemá vlastní území.

Na stole nového emíra byl plán, jak chod věcí zvrátit. Mezi prosincem 2009 a lednem 2010 mezi džihádisty koloval "Strategický plán posílení politického postavení Islámského státu Irák". Dokument vypadal jako zprávy amerických thinktanků, s analýzou a doporučením pro politiky. Reflexe a vyhodnocení zkušeností jsou v džihádistickém hnutí běžné, ale bylo neobvyklé vidět džihádisty, jak otevřeně kritizují "islámský stát". Kritika byla důkazem toho, jak hluboko se uskupení propadlo. Tempo jeho útoků se ani zdaleka neblížilo situaci z počátku roku 2007 a skupina neměla žádné vlastní území.

Strategická studie vinila z pádu "islámského státu" americkou "špinavou válku", která využila sunnitských kmenů. "Když byl Islámský stát na vrcholu své moci a vlivu, [Američané] bombardovali tržiště, veřejná místa a mešity a zabíjeli oponenty Islámského státu, aby vina padla na mudžáhidy." (Ve skutečnosti vzniklo povstání sunnitských kmenů proti islamistům v důsledku útlaku a násilí z jejich strany; Američané povstání zneužili/využili, podporovali je finančně a zbraněmi - a když se domnívali, že už sunnity nepotřebují, nechali vládnoucí šíitské sektáře, aby jejich bývalé spojence pronásledovali - KD.)

Autoři vydávali videozáznamy Američanů, kteří se snaží zneškodnit improvizovaná výbušná zařízení, za důkaz, že tato zařízení nastražovali právě Američané, kteří se přitom omylem vyhodili do vzduchu. Podle nich "islámský stát" sunnity nevyprovokoval útlakem, ale kmenoví představitelé byli šikovně poštváni proti islamistům. Mladíci podporovali Američany jen kvůli penězům a pýše a vystupovali přitom jako obránci svého lidu.

"Islámský stát" padl, uznávají autoři, ale vrátí se stejně, jako Talibán v Afghánistánu po porážce Američany. Až se Američané z Iráku stáhnou, přijde čas jednat. "Až se Američané za dva roky stáhnou... situace bude politicky a vojensky nejpříhodnější pro islámský plán připravit a plně uchopit otěže vlády nad celým Irákem." Nicméně autoři uznávají, že další frakce v Iráku se připravují na totéž.

Autoři doporučují několik způsobů, jak překonat konkurenci dalších frakcí a zajistit si vládu nad Irákem. Především je hodlali sjednotit na základě "džihádistického programu".

Z vojenského hlediska, uvádějí autoři, je ztrátou času útočit na americké jednotky v Iráku, které odcházejí. Spíše by se džihádisté měli soustředit na iráckou armádu a policii. Tím vyvolají strach mezi potenciálními rekruty. Zejména by se měli zaměřit na několik málo bojeschopných jednotek.

Útoky donutí vládní síly k opuštění základen v oblastech, kde jsou slabé. To umožní džihádistům tyto oblasti obsadit a zmocnit se vybavení a infrastruktury. "Zajistěte, aby se stále zaobírali vnitřními problémy," citují autoři čínského stratéga Sun-´c.

Čtenářům se může zdát zvláštní, že náboženští fanatici, kteří nenávidí nevěřící, se odvolávají na čínského stratéga. Ale to je běžné, jejich autoři citují desítky nemuslimských stratégů. Najdete mezi nimi Roberta Tabera, Williama Linda, Carla von Clausewitze nebo Mao Ce-tunga.

Autoři očekávají, že guerillová taktika iráckou vládu oslabí. Ale také věří, že džihádisté zvládnou založit vlastní stát bez toho, aby do něj zapojili sunnitské kmeny. Za tím účelem doporučují kopírovat taktiku Američanů: Poskytovat peníze a zbraně kmenovým představitelům, kteří jsou proti "islámskému státu". To podpoří autoritu těchto lidí a získá dočasnou podporu mezi jejich mladými muži.

Autoři tvrdí, že kmeny mohou být nespolehlivé, ale podle nich budou raději získávat peníze a zbraně od muslimů, než od okupantů, kteří nerespektují jejich náboženství a lídry. Džihádisté musejí následovat americký příklad, ale vylepšit ho. Měli by vytvořit kmenové rady a milice, ale také respektovat místní zvyklosti a mocenské struktury a zajistit financování tohoto programu z kořisti. Jak se ukazuje, respekt k místním náboženským zvyklostem a mocenským strukturám byla spíše jen teorie.

Sjednocení džihádistů kolem jednotného programu, napadání iráckých bezpečnostních sil a zapojení sunnitských kmenů ale nestačí, tvrdí autoři. Je ještě třeba "politického symbolu". Tím byl jejich tehdejší lídr, který zahynul o několik měsíců později.

Džihádisté potřebují vzbudit důvěru těch, jimž vládnou, a mediální strategii. Měli by také zvážit spojenectví s protivníky, pokud by čelili společnému nepříteli, tak jako se Prorok spojil s Židy proti pohanům, když útočili na Medínu.

S tímto programem byl "islámský stát" připraven k návratu na scénu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3709

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2015