2. 5. 2017 / Boris Cvek
Za normálních okolností odchází z vlády ten, kdo se diskreditoval, což se pozná tak, že je proti němu veřejné mínění. U nás v České republice jsme ovšem svědky paradoxů, kdy se veřejné mínění dokáže postavit za ty, kdo se zdiskreditovali.
Typickým příkladem je Václav Klaus, který se po své fatální aféře v roce 1997 stal nakonec znovu šéfem ODS (i když volby v roce 2002 se Špidlou prohrál) a vystoupal až do prezidentské funkce. Trvalo to vlastně až do slavné amnestie z počátku roku 2013, než se veřejnosti výrazně zprotivil.
Premiér Sobotka může donekonečna mluvit o tom, že aféry ministra Babiše diskreditují vládu, ale nic nezmění na tom, že ve srovnání s výsledkem sněmovních voleb 2013 preference Babišovy strany rostou, zatímco preference Sobotkovy strany klesají. Podle této logiky vládu poškozuje ČSSD a měla by z ní odejít. V tom je celý paradox současné situace a její neřešitelnost. Kalousek a všichni odpůrci Babiše mu musejí vzít voliče, jinak je všechno jejich snažení zbytečné a směšné, ba kontraproduktivní.
Strach z toho, že po odvolání Babiše z vlády dojde k dalšímu růstu preferencí jeho strany, nejspíše stál za překvapivým rozhodnutím premiéra oznámit, že jeho vláda podá demisi (demisí premiéra končí celá vláda). Ono jde stále především o strach. Kdyby měla ČSSD preference, které má nyní Babiš, v klidu s ním dovládne a bude se těšit na vyhrané podzimní volby. Skandály neskandály.
Strach z ponechání Babiše a strach z jeho růstu po případném odvolání na sebe prostě tvrdě narazily a vedou k Sobotkově rozhodnutí. Už toho má, a naprosto pochopitelně, asi všeho dost. Možná s Babišem vyjedná novou koaliční smlouvu. Správně by s ním ale neměl jednat vůbec, vždyť Babiš je podle Sobotkových slov naprosto zdiskreditovaný a vyřízený politik (který nejspíše suverénně vyhraje volby).
Vládnout v demisi dále tak, jak vládne nyní, současná vláda nejspíše nemůže. To by celou Sobotkovu demisi znivelizovalo jako prázdné gesto. Měl by stále na talíři: jak můžete vládnout dále s Babišem? Jak by na to odpovídal? Asi by pokrčil rameny a řekl by: za to může Zeman, odmítl mou demisi. Vláda ČSSD a KDU-ČSL s TOP09 a ODS snad také nepřichází v úvahu, to by byla forma hromadné sebevraždy tradičních stran.
Nejjednodušší řešení spočívá v tom, že si zopakujeme scénář zvaný „Rusnokova vláda II“ (podobný scénář použil prezident Klaus u první vlády premiéra Topolánka). Prezident Zeman přijme demisi vlády a jmenuje si premiéra a ministry podle svého gusta. Nikdo mu v tom nebude moci zabránit. Sněmovna se bude moci jen dívat. Tato nová vláda, třeba Velebova, může vládnout i dlouho po volbách.
Zajímavé bude sledovat situaci současného premiéra Sobotky, pokud opravdu přestane být premiérem. Prezidentovi Zemanovi a zemanovcům v ČSSD jistě jeho pád vadit nebude. Zdá se, že jeho pozice v ČSSD byla silná právě proto, že byl premiérem. Stabilizovala se po puči po volbách 2013 právě proto, že se Babiš rozhodl uzavřít dohodu o vládě se Sobotkou a nikoli s Haškem.
Možná by se zdálo, že chvíli před volbami, navíc po sjezdu, nebude chtít ČSSD měnit předsedu. Ale pokus o puč proti Sobotkovi proběhl už těsně před volbami 2013 a tehdy ČSSD byla podle předvolebních průzkumů jasným favoritem. Dnes klesá ke dnu. Sobotkovou hlavní oporou od podzimu 2013 bylo právě spojenectví s Babišem a vládní křesla pro sociální demokraty. Dnes o něm ČSSD bude muset uvažovat jako o chudákovi, který ji připravil o moc ještě před předem prohranými volbami.
Pokud výsledkem toho všeho bude nakonec jen těsnější sblížení ANO a Zemana, bude to pro mnoho skalních voličů ČSSD, ale i KSČM, Zemanových to obdivovatelů, znamenat, že budou následovat vůdce a volit ANO. V takovém případě lze na podzim očekávat vznik jednobarevné většinové vlády premiéra Babiše, která plynule a přátelsky naváže na vládu premiéra Veleby.
Diskuse