8. 2. 2018 / Nando Sommerfeldt, Holger Zschäpitz
Po celá léta si mohly být USA a Evropa jisty svým vedení v oblasti politické, ekonomické a ideologické. Ale nyní jsou všechny tři pilíře podkopávány stejným státem. Pro globální strukturu moci je to riskantní. Úspěch Západu spočívá na třech pilířích. Je ovšem nutno opatrně poznamenat, že spočíval. To byla samozřejmě politická a ekonomická dominance, která pomohla Americe a Evropě k desetiletím převahy. Ale pak existuje ještě také tzv. měkký faktor, který je zodpovědný za sílu západního světa – „soft power". To se týká takzvaného mírného vlivu na ostatní. Například, pokud je národ, jako jsou Spojené státy, obdivován pro svou kulturu a způsob života, pak to zajišťuje America větší globální sílu.
Zatímco se politické a ekonomické pilíře již řadu let rozpadají, hrozí starému světu, že nyní ztratí svůj poslední trumf. Vývoj je problematický především tím, že všechny tři pilíře jsou podkopávány stejnou mocí - Čínskou lidovou republikou.
Ian Bremmer, zakladatel renomované analytické společnosti Eurasia Group, proto ve své výroční zprávě odkazoval na „žluté nebezpečí“. A to na jako největší riziko roku 2018.
„Až do loňského roku se Peking oficiálně nehlásil k nároku na globální moc. To se změnilo,“ píše Bremmer. Čínský prezident Xi Jinping si v rámci interního postavení prakticky zajistil neomezenou politickou moc. Bremmer porovnává geopolitické důsledky tohoto převratu s rozpadem Sovětského svazu a koncem studené války. Nyní má Xi veškerou legitimitu, aby dokázal působit na svět v oblasti zahraniční politiky.
Čína pociťuje vakuum moci vytvořené Trumpem
Zvýhodněn je nástup k moci přes faktor daný Donaldem Trumpem. Prezidentem Xi Jinpingem dosažená úspěšná konsolidace síly pomůže Číně vyplnit vakuum pro vzestup globální mocnosti, vakuum, které vzniklo odmítnutím multilateralismu pod vedením Washingtonu. V oblastech, jako jsou obchod a investice či technologie a hodnot, určuje Čína mezinárodní standardy za menšího odporu než kdy předtím. „Pro většinu Západu není Čína atraktivní náhradou," píší odborníci z Eurasie. „Ale pro většinu ostatních zemí je to důvěryhodná alternativa. A jelikož Xi je připraven a ochoten tuto alternativu nabídnout a rozšířit vliv Číny, je to největší riziko pro celý svět."
Říše středu je přitom nejen uvedenou alternativou - jak ekonomicky, tak i politicky, ale je také atraktivním vzorem. Dokonce již nyní, jak zdůrazňuje Bremmer ve své analýze, by mnohé země považovaly Čínu za lepší model než je Západ. Nejsou to jen země na Blízkém východě, které byly odjakživa vůči Americe rezervované. Také velké latinskoamerické země, jako je Mexiko, Chile, Peru a Brazílie, se obracejí k novému příkladu danému Čínou.
Je také pozoruhodné, že dokonce i země NATO, jako je Turecko, nyní obdivují model Pekingu více než vzor daný Washingtonem. „Desítky let Západ věřil, že vzestup čínské střední třídy povede Peking k politické liberalizaci a otevření země - třeba jen z určitého pudu po přežití.“
„Místo toho je model Číny vnímán silněji než kdy jindy, a to v době, kdy se americký politický model kymácí,“ píše Bremmer. Čína rychle rozšiřuje svoji „soft power“.
Německo má prospěch z dobré image
Myšlenka soft power není žádnou intelektuální hrou se skleněnými perlami, ale může napomáhat vzestupu a pádu národů. S tímto konceptem přišel počátkem 90. let americký historik Joseph Nye. Popsal myšlenku, že národy mohou uplatňovat svou sílu i za hranicemi jejich moci - aniž by musely nechat vyjet tanky nebo vyvíjet diplomatický tlak. Soft power působí pouze přes pozitivní obraz, vysokou životní kvalitu nebo kulturní přitažlivost.
Ve světě globální konkurence hraje soft power stále důležitější roli. Lze například nalézat talenty na globálním trhu práce lépe, pokud působíte sympaticky. A v obchodu dáváte přednost raději partnerům, kteří působí stabilně, a lze jim důvěřovat. Zvláště pro Německo s jeho předpojatou historií bylo v minulosti důležité, aby se s takovýmto dobrým obrazem mohlo proliferovat. A dokonce ještě dnes exportní stát Německo těží ze své dobré image.
Ale starý svět ztrácí své pozitivní charisma a přitažlivost. To jsou závěry think-tanku Portland, který každoročně publikuje index soft power. Ačkoli jsou západní národy i nadále na vrcholu, Čína rok od roku roste. Před dvěma lety se umístila na 30. místě, nyní je Říše středu na 25. místě. Tím soft power sleduje tvrdou ekonomickou sílu země. Již nyní předstihla Čína USA, pokud budete sledovat ekonomický výkon podle parity kupní síly dolaru.
Vzestup Číny je poměrně riskantní
Čínské korporace stoupají na globálním žebříku akciového trhu stále výše. Internetový kolos Tencent a Alibababa patří mezi největší burzovní společnosti na světě. V žebříku Top 100 se nachází 13 společností z formálně komunistické Číny, téměř třikrát tolik než z Německa s jeho sociálně tržním hospodářstvím.
Vzestup Číny je naprosto ožehavý. Vzhledem k tomu, že střídání jedné velmoci druhou neproběhlo nikdy v historii hladce. Jak napsal harvardský historik Graham Allison ve svém díle „Destined for War", změna „stráže“ vedla často k válce. Allison zkoumá otázku, zda se Amerika a Čína nachází dlouhodobě na kolizním kurzu.
Alespoň z ekonomického hlediska je tento poměr poměrně drsný. Americká vláda nyní zastavila akvizici poskytovatele finančních služeb Moneygram čínským rivalem Ant Financial. Washington již v posledních měsících zakázal také jiné akvizice. Dokonce i čínské ministerstvo zahraničí se zapojilo do případu Moneygram. Očekává se, že Washington vytvoří spravedlivé a transparentní podmínky pro investice čínských společností, jak uvedl Peking. O něco podrážděnější byla poznámka státní tiskové agentury Xinhua. Spojené státy a Čína budou v roce 2018 na špatné cestě, kdyby Washington pokračoval v takovémto počínání. Pak by Čína musela uvažovat o protiopatřeních.
Takové tóny mohou zaznít jen od toho, kdo již ví, že se globální rovnováha moci mění v jeho prospěch.
Přeložil Milan Lelek
Celý článek v němčině ZDE
Diskuse