Monitor Jana Paula : Jiří Štourač – Uhlem a skalpelem
6. 6. 2018 / Jan Paul
Mor je na čtení těžká kniha, nejen svým tématem přítomnosti zla v lidském životě skrze zhoubnou epidemii, která zachvátí město, z něhož není úniku, ale především svým filosofickým přesahem, způsobem, jakým Camus přemýšlí nejen o otázkách života a smrti. Ne náhodou se Jiří Štourač po letech odhodlal k ilustrování této knihy, neboť téma existenciality či existencialismu provází autora v podstatě celou jeho tvorbou již od raných začátků na Akademii výtvarných umění. Kontinuita a přehlednost jeho malířské a kreslířské tvorby, je v tomto smyslu naprosto čitelná a přesvědčivá, a to jak obsahově, tak formálně.
Vystavené kresby nejsou jen ilustracemi knihy, ale svébytným kreslířským dílem, které se osvobozuje z literárního syžetu vlastním výrazem i obsahem, a zase se do něho – chceme-li -vrací. To je jejich jedinečnost, schopnost „ilustrovat“ nejen tíživou atmosféru románu, doprovázet jednotlivé příběhy, které se v knize odehrávají, ale promlouvat k divákovi vlastní vnitřní silou obecnější výpovědi o lidství jako takovém. Lidskost, či lidství, je právě oním obsahovým průsečíkem díla Jiřího Štourače, v němž se námět naprosto identicky potkává s formou zpracování a provedení, kde nic není zbytečné, a nic není navíc.
Je jen málo současných autorů s tak silně traktovaným humanistickým poselstvím své tvorby, s jasnou představou toho, co chtějí divákovi sdělit. Štourač nepoučuje, nekárá, neříká svoji tvorbou co bychom měli dělat, jakými bychom měli být, mnohem více soucítí s člověkem, vnímá jeho bolest, a přináší naději. Jestliže postrádám v současném umění silné a nosné téma, pak v tvorbě Jiřího Štourače ho nacházím. Autor neuvažuje o člověku jako o neznámém cizinci, definitivně odsouzeném k zatracení. Nespatřuje ho pouze v bídě všemožných patologií a zvráceností, v díle Jiřího Štourače je člověk především křehkou lidskou bytostí.
Zvláštním a výrazným fenoménem tvorby Jiřího Štourače je ticho, a světlo, dvě vzájemně propojené identity v díle autora, pro něhož je tvorba jistou formou meditace, lépe řečeno vnitřní modlitby, a tento vztah tvůrce ke své práci je v jeho díle znát. V kresbách světlo mnohem více prozařuje, než dopadá, jeho hodnota je duchovní, přičemž ticho, onen protipól hlučnosti a vykřičenosti světa, je předpokladem světla. Světlo zrozené z ticha, a ticho vnořené do světla. Tento synchronní empatický vztah lze rovněž chápat nejen v rovině symbolické či mystické, ale také – což je pro Jiřího Štourače příznačné – i v kontextu teologickém.
Jiří Štourač, vycházející ve své tvorbě z celoživotní lásky k italské renesanci, jejíž vznešenost se snoubí s prostotou, není malířem expresivních gest, jeho obrazy a kresby vznikají pomalu, a jejich charakteristickým rysem není jen „precizní“ technika, vznikající v trpělivém tvůrčím procesu a evokující téměř „slyšitelné“ ticho, a více cítěné než viditelné světlo, ale i kompoziční uspořádání obrazu, v němž každá jednotlivost, ať lidská figura či věc, nese svůj vlastní symbolický a duchovní význam, duchovní krásu, zesílenou o to více, čím více prostupuje autorovy kresby a malby charisma bezčasí či zastaveného času.
Jiří Štourač patří mezi výrazné solitéry českého malířství, kteří jdou svojí cestou, věrni vlastní představě a vědomí co, proč a jak chtějí sdělovat. Po jeho retrospektivě v galerii Topičův salon Praha v roce 2014 nabízí galerie Pecka divákovi silný zážitek v pohledu na vyzrálé kreslířské dílo tohoto autora. Vyjednat si návštěvu výstavy Jiřího Štourače, a v tichu a o samotě pobýt s jeho díly, rozhodně stojí za to.
Výstavu obrazů Jiřího Štourače lze navštívit v Galerii Pecka, Vratislavova 24 , Praha 2, do 21. června 2018. Otevírací doba: pondělí až čtvrtek po telefonické domluvě na čísle 773 044 071
Diskuse