Voda jako další problém, který česká politická reprezentace ignoruje
17. 7. 2018 / Beno Trávníček Brodský
Je tu nekřesťanské sucho. Včera jsme objevili další studánku ve vysočinských lesích, které došla voda. Ani kapka! Jen žába tam symbolicky poskakovala, a kdyby mohla mluvit, asi by nás neposlala do cukrárny. Uvědomil jsem si při tom jednu strašně důležitou věc. Sucho nás doběhne zezadu či z boku, každého z nás, a i ekologicky zabedněný politický parnas bude muset reagovat. Vždyť jen třeba do Prahy musí neustále téct plné potrubí pitné vody, ve kterém může stát člověk, aby byla všeobecná představa o této ukrutné spotřebě. Voda prostě téct musí. Pokud by tomu snad za nějaké vlády bylo jinak, skončí.
Už úplně a v živých
barvách vidím, jak do nás bude jednoho dne naše politické vedení valit
informace o nezbytnosti vybudování nových přehrad tu i tam - abychom neumřeli
žízní. Zatopíme zase nějaký kus pěkné přírody (v nepěkné dobrá voda neteče) a
vyrobíme jezera. Ve kterých pak mimo jiné porostou sinice. Povrchové vody jsou
logicky náchylnější na znečištění než vody spodní. Veřejnost ale většinou neví
(nikdo jí to masivně neříká), že nové přehrady v Česku jsou až tím posledním a
nouzovým řešením tupého a neschopného národohospodáře, který neví jak problém
vyřešit správně. Proto možná budou kývat a říkat si, hm, hm, přece jen se o nás
nějak starají – bude co pít.
Jenže chytat rychlou vodu do přehrady je opravdu až to úplně poslední řešení, kdy předchozí rozum mocných totálně selhal – v duchu truhlářského přísloví "kde už rozum nestačí, tmel se vždycky natlačí". Vodu, která naprší (jinou u nás nemáme – jsme střecha Evropy) je třeba zachytávat především úplně jinak! Je nutné, aby politici donutili ty, kteří hospodaří na zemědělské půdě, aby do ní dodávali dostatek organických látek, které zaručí, že tato půda udrží exponenciálně víc vody než půdy vydrancované (organika znamená životodárnou kapilaritu). Stejně tak je potřeba, aby v zemědělské krajině bylo dostatek zelených pásů, remízů, drobných lesíků, stromořadí, které budou brzdit vodu, která při velkém dešti teče krajinou, a budou zajišťovat její průběžné vsakování na mnoha místech namísto zničující eroze. Potřeba normálního hospodaření v lesích je nasnadě - sázení smrkových monokultur (prostřeného stolu pro kůrovce a líhni větrných vývratů) to určitě není.
Zní to jako pohádka máje, ale je to holá nezbytnost! Ano jsme v takové krizi, že otázka stojí možná dokonce až takto:
Dokážeme současné vlastníky půdy jakkoli donutit, aby se chovali ve veřejném zájmu ochrany vod slušně, nebo bude nutné promýšlet nový systém vlastnění půdy, který to umožní? Například paralela s vodou, kterou také nemůže nikdo přímo vlastnit.
Toto je skutečné téma k hluboké veřejné i politické diskusi, nikoli polemika kdy, kde a jak postavíme kolik nových betonových molochů za miliardy, které vydělají betonové lobby. Rozumný člověk by tyhle peníze raději investoval do záchrany naší společné krajiny.
Diskuse