Drobný rozdíl mezi komunistickým režimem a dneškem: za osud bezdomovců můžete individuálně VY

21. 8. 2018 / Jan Čulík

Čtenář, který se označuje jménem "Václav Stříbrný", nám naspamoval jeden svůj text do diskusních fór pod celou řadu článků, uvádíme ho níže. (K tomu varování: spamovat jeden text pod více článků v Britských listech porušuje etická pravidla BL a udělá-li to pan "Stříbrný" znovu, zablokujeme ho.)

Pan "Stříbrný" obviňuje dnešní "režim" v ČR z kriminálního jednání vůči bezdomovcům.

K tomu důležitou poznámku: Ať byl režim před rokem 1989 jakýkoliv, občané Československa za něj nebyli odpovědni, neboť ho neudržovali při moci prostřednictvím demokratických voleb.

Naproti tomu dnešní "režim" nenese neosobní vinu za osud bezdomovců v České republice.

Za jejich osud jsou jmenovitě a individuálně odpovědni jednotliví občané České republiky, jimž jmenovitě a individuálně nevadí, že lidi živoří a umírají na ulici. Za tyto zločiny nenese vinu žádný "režim", ale současní čeští občané a voliči. Kdyby jim vadilo, že se podílejí na ničení lidí a zabíjení bezdomovců (málokterý bez jednotliví občané České republiky, jimž jmenovitě a individuálně nevadí, že lidi živoří a umírají na ulici. domovec se dožije vyššího věku než 40 let) udělali by proti tomu razantní akci.

Ve Skotsku mají úřady povinnost bezdomovce do 24 hodin ubytovat. V Anglii přislíbila londýnská vláda, že problém bezdomovectví vyřeší do roku 2027. Je to dlouho, ale aspoň vyjádřila vůli problém řešit. (V Británii spí na ulicích jen asi 4000 osob.)

Takže tu vinu nesete individuálně vy, žádný neosobní "režim".

JČ

* * *

Polistopadový režim nemá morální právo na svoji existenci.

Zločinecký a nelidský režim, který tu máme po roce 1989, poslal na ulici již více než 75 000 bezdomovců.  Každý rok jsou tito občané mučeni v zimě chladem.  A z nich již přes půl tisíce bestiálně umučil mrazy. V míře utrpení, které si musí umrzající bezdomovec vytrpět, je dnešní režim srovnatelný s hitlerovským, který také některé své vězně umučil mrazem.

Polistopadový režim nemá morální právo na svoji existenci.

Zločinecký a nelidský režim, který tu máme po roce 1989, poslal na ulici již více než 75 000 bezdomovců.  Každý rok jsou tito občané mučeni v zimě chladem.  A z nich již přes půl tisíce bestiálně umučil mrazy. V míře utrpení, které si musí umrzající bezdomovec vytrpět, je dnešní režim srovnatelný s hitlerovským, který také některé své vězně umučil mrazem.

Počet umrzlých českých bezdomovců již tedy převyšuje počty popravených za diktatury bolševiků u nás. Cynici samozřejmě řeknou, že je to něco jiného. Život Milady Horákové má přece mnohem větší hodnotu než život nějakého šupáka, který umrzl před pár dny naproti luxusním vilkám v pražských Řeporyjích. Feministka, socialistka a neúnavná pracovnice Červeného kříže Horáková by s tímto postojem asi jen těžko souhlasila.

Umrznutí bezdomovce v EU má varovnější hodnotu, než poprava či vražda disidenta v diktatuře. Obojí je bezesporu zločin, kterého se dopouští stát a na kterém mají morální vinu občané, kteří to tolerují. Ovšem nechat umrznout bezdomovce v zatím nejrozvinutější a nejbohatší části Země je mnohem horším zločinem, než když naše spřátelená diktatura v Etiopii rozstřílí demonstraci na cimpr campr. Postavit se totiž diktatuře, která je podporována bohatými mocnostmi finančně i zbraněmi, vyžaduje obrovskou odvahu. Kdo z nás ji má? Ale zachránit bezdomovce před umrznutím, vyžaduje jen trochu času a dobré vůle. Ta ale chybí. Místo toho nastupuje sobectví a lhostejnost.

A samozřejmě, obhájci této bezdomovecké ruské rulety poukazují i na to, že zatímco za popravami stojí státní aparát a jeho zákonodárci a justice, bezdomovci si mohou za své postavení a osud sami. Tady je největší chyba, které se kapitalističtí ideologové dopouštějí. Ovšem tomu se nemůžeme divit, protože již mnohé studie prokázaly, že lidé pravicově smýšlející se v životě orientují spíše citem a emocemi než rozumem a logikou. 

Nicméně pokusme se jim to vysvětlit tak, aby to pochopili. Jsou to právě zákony a justice, které umožňují, aby byl člověk zbídačen na míru, která ho nutí žít v životu nebezpečných podmínkách, mimo obecné lidské společenství. Systém exekucí, upřednostňování práv bohatých, policejní represe proti chudým a nejchudším, to jsou právní a strukturální příčiny toho, že se desetitisíce lidí v evropské vitríně kapitalismu ocitá v ruletě života a smrti. Zatímco odsouzení k smrti mohou napsat, většinou zbytečnou, žádost o milost, bezdomovci mohou doufat, že příští noc se jim kulička na ruletě smrti vyhne.