Stále existuje šance na Korejský poloostrov bez jaderných zbraní
10. 9. 2018
/
Daniel Veselý
čas čtení
3 minuty
Navzdory tradiční skepsi klasických médií týkající se nevypočitatelného chaota úřadujícího v Oválné pracovně a neústupnosti
severokorejské diktatury stále existuje naděje na zachování míru na Korejském
poloostrově. A třebaže pochybnosti a námitky jsou vždy na místě, je naprosto
klíčové, aby se místo kladení ultimativních požadavků a víření válečných bubnů
dostalo sluchu diplomacii – byť jde o diplomacii dosti neohrabanou. V sázce je totiž příliš mnoho.
Zatímco Trumpovým Bílým domem otřásá jeden skandál za
druhým, přičemž není zcela jasné, kdo řídí zahraniční politiku Washingtonu,
lídři Severní a Jižní Koreje se dohodli na uspořádání třetího
společného summitu. Vrcholná schůzka se uskuteční 18. až 20. září v Pchjongjangu, kde
budou Kim Čong-un a Mun Če-in hovořit o „praktických krocích“ směřujících
k denuklearizaci Korejského poloostrova. Severokorejský lídr dokonce
prohlásil, že jeho země je odhodlána "odstranit nebezpečí ozbrojeného konfliktu
a válečné hrůzy z Korejského poloostrova", jejž míní "přeměnit na kolébku
míru bez jaderných zbraní a atomové hrozby“.
Pchjongjang v neděli uspořádal vojenskou
přehlídku k 70. výročí vzniku KLDR, aniž by se pochlubil sbírkou mezikontinentálních
balistických raket. Dokonce i Donald Trump pochopil, že jde o vstřícné gesto
adresované Bílému domu. Podle
korespondenta televizní stanice CNN Willa Ripleye, který
v současnosti pracovně pobývá v Pchjongjangu, chce Severní Korea dohodu
s Trumpovým Bílým domem zachovat. Pchjongjang však nejdříve po Spojených státech požaduje
trvalé bezpečnostní záruky, tj. uzavření mírové dohody, a teprve poté provede
praktické kroky směřující k denuklearizaci.
Ačkoli je záhodno vnímat proklamace vrcholných politiků - a
zvláště pak bezskrupulózních autokratů - se značnou skepsí, je zároveň nutné porozumět
jejich motivaci k progresivním politickým krokům. Kim Čong-un nechce
dopadnout jako Saddám Husajn nebo Muammar Kaddáfí a cítí, jak mezinárodní
ekonomické sankce dopadají i na jeho hlavu. Diktátor dozajista s obavami sleduje
turbulence v Bílém době, jsa si vědom nevypočitatelnosti amerického
prezidenta, jakož i neochoty některých Trumpových spolupracovníků k vyjednávání
s KLDR. Ať tak či onak, nejde o šlechetné gesto zčistajasna osvíceného
státníka, ale o pud sebezáchovy. Je-li však v sázce deeskalace neúnosného
napětí na Korejském poloostrově, účel světí prostředky.
Zatímco Donald Trump a Kim Čong-un nejsou důvěryhodnými a
protřelými diplomaty, jihokorejský prezident Mun Če-in se v diplomacii pohybuje
jako ryba ve vodě. Na jeho bedrech tedy leží téměř gargantuovský úkol:
zvládnout se ctí třetí mezikorejský summit a zároveň působit jako třecí plocha
mezi excentrickým Kimem a Trumpem.
Korejští
analytikové zdůrazňují, že veřejnost na rozdíl od předchozích summitů
nyní očekává konkrétní kroky, jež by měly nastartovat proces denuklearizace. Klíčové
jsou podle nich také podzimní volby do amerického Kongresu. Pokud Kongres ovládnou demokraté, může se Trumpova nekonvenční diplomacie ocitnout v ohrožení.
Jenže Trumpův dům dělá všechno možné, jen ne smysluplnou
diplomacii. V ideálním světě by o míru na Korejském poloostrově měli výhradně
rozhodovat představitelé obou Korejí (ostatně jak stojí psáno v Pchanmundžomské deklaraci, ratifikované během prvního
mezikorejského summitu v dubnu tohoto roku) a nikoliv planetární supervelmoc.
Nadto Trumpova maniakální posedlost „skvělými dealy“ je, jak se zdá, jednou ze
zásadních překážek k vyřešení jedné z nejpalčivějších světových
krizí.
8578
Diskuse