Stávka študáků za klima - fajn - co dál?

21. 3. 2019 / Beno Trávníček

Naše děti = naše budoucnost = jejich vlastní budoucnost. Je fajn a potřeba dotýkat se věcí důležitých. Je dobré i občas vyjít do ulic, třeba když mocní trapně mlčí nebo si melou dokola tu svoji.

Ale co dál?

Nezávidím mládežníkům žádného věku. Nemají vzory. Nedali jsme jim potřebné vzdělání pro volbu dobrých řešení - pokorných, solidárních, environmentálních, logických. Teď budeme stávkující študáky osočovat, že hlásají ochranu klimatu, ale někteří pijí limonádu z plechovek nebo jedí hranolky z jednorázového kelímku plastovou vidličkou - nebo třeba vyžadují drahé značkové oblečení. Samozřejmě, že je to špatně. Ale kdo je to naučil? Kdo jim šel vzorem?!! Narodili se snad s plastovým kelímkem u huby nebo se značkovou teniskou na noze?

Čeká nás všechny zvrat v myšlení / nebo špatné časy - můžeme si svobodně vybrat.

Teď se náš možná největší nedostatek - nedostatečné vzdělávání dětí - jen ukazuje, jsa obnažen. Zoufalství našeho vzdělávacího systému, který mnohdy absurdně vychovává k absurditám. Co pak mají študáci dělat, když něco dělat chtějí, ale úplně neví jak? Tak jdou třeba stávkovat. My dospělí se tomu tak akorát dokážeme tupě vysmát.

Skoro bych řekl, že nejdůležitější personou v zemi je aktuálně ministr školství. Pokud nenachystá zejména pro ZŠ nějakou variantu učebních osnov "ekologické výchovy" a nepovýší tuto problematiku významově někam na úroveň matematiky nebo mateřského jazyka – líp prostě nebude:  NEBUDE@NIKDY.CZ

Stejně tak děti potřebují mít na ZŠ pravidelnou výuku na pozemcích - brát do ruky půdu, pochopit rozdíl mezi tou kvalitní a nekvalitní, rozdíl mezi půdou a hlínou. Pochopit pokusem, jak zásadní význam má pro život voda. Zjistit, co roste kde a proč, a co tam nikdy neporoste, protože prostě ne. Tudy vede skutečná cesta k pochopení zákonitostí přírody a k tomu, že základem všeho je pokora, pokora a vědění.

Velkohubé tupce musí kantor umět uzemnit na místě. S kantorskou odvahou, bez obav z jejich velkohubých rodičů, s podporou vedení školy, s podporou školských úřadů.

Dalším velkým úkolem pro ministra školství je tedy nastavit systém tak, aby brzy ve velkém produkoval takovéto kantory a aby možná nelpěl ortodoxně na papírech na hlavu, ale nechal učit ty, kteří i bez pedagogického vzdělání věci rozumí a umí ji sdělit. Třeba u pozemků úspěšné a sdílné zahradníky nebo zahrádkáře.

Zbavme se už konečně předsudků! Táhneme proti kopci v baťohu zbytečný šutr a nejsme ochotni ho vysypat a vzlétnout. To sprosté slovo ale nakonec neřeknu. Jsem zahrádkář.

 

0
Vytisknout
3616

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2019