Leaving Neverland aneb Pedofilní král popu?

13. 3. 2019 / Daniel Veselý

Kontroverzní dokument Leaving Neverland, v němž Wade Robson a James Safechuck graficky popisují sexuální zneužívání, jehož se na nich před lety měl dopustit zpěvák Michael Jackson, působí velice důvěryhodně. Jde o perfektně vypracovanou psychologickou kresbu sexuálního zneužívání nezletilých, která přesvědčivě vyvrací některé z přetrvávajících mýtů obestírajících pedofilii. Z toho hlediska můžeme hovořit o přelomovém a osvětovém díle. Jenže dokument nepřináší odpovědi na několik zásadních otázek a kontroverzí, jež divákovi předkládá, a kromě věrohodných výpovědí jiný důkaz o Jacksonově vině nepřináší.

Ano, za normálních okolností by bylo nepřijatelné, aby dospělý muž sdílel lože s nezletilými dětmi a aby jejich rodiče nevěděli, co se děje za zavřenými dveřmi Jacksonovy ložnice. Excentrická megastar navíc spaní v posteli s dětmi veřejně obhajovala a veškerá obvinění ze sexuálního obtěžování vehementně popírala. Dokázal snad Jackson svou proklamovanou křehkostí, velkorysostí a filantropií dokonale veřejnost obloudit a zároveň vést obludnou pedofilní farmu v Neverlandu? Anebo se neznámější celebrita všech dob kvůli svému pohádkovému bohatství opakovaně stala obětí vydírání, k čemuž její podivínské chování a nezdravá záliba v dětech přímo vybízely? Kdo ví…

Michael Jackson, jemuž jeho despotický otec vlastní dětství odepřel, podle odborníků nevykazoval chování klasického pedofila. Forenzní psychiatr Michael Borack tvrdí, že Jacksonovo výstřední chování nenese typické znaky pedofilního jednání. Většina pedofilů jsou na první pohled normální lidé, „sousedi od vedle“ - nikoliv podivíni a cvoci. Tito lidé používají hračky jako osvědčenou vábničku na děti, ale nikdy si s nimi na rozdíl od Jacksona nehrají. Podle dalšího forenzního psychiatra Ryana Finkenbinea Jackson patrně uvízl ve svém vlastním dětství. Experti se však nechtějí k Jacksonově vině, či nevině vyjádřit.

Soud zpěvákovu vinu nikdy nepotvrdil, což vzhledem k Jacksonově moci a bohatství nelze chápat za solidní důkaz jeho křišťálově čistého svědomí. Ostatně zneužívání moci a elitního postavení celebrit je jedním z ústředních témat hnutí Me Too – a Jackson by do toho schématu perfektně zapadl. Nicméně FBI ani losangeleská a newyorská policie, jež Jacksona několik let sledovaly a vyšetřovaly, žádný pádný důkaz o jeho údajné pederastrii nepřinesly.

Soudní spisy k posledním obviněním Michala Jacksona, z nichž dokument Leaving Neverland vychází, ukazují, že Robsonova i Safechuckova obžaloba je perfektně psychologicky i emociálně stavěná, a proto působí velmi důvěryhodně. Reakce dobře placených Jacksonových právníků jsou naopak ostře logické, neboť těží z právních předpisů, precedentů i z logických chyb v žalobách (některá tvrzení jsou skutečně na vodě, třeba kvůli chybné časové posloupnosti apod.). Obě žaloby byly zamítnuty právě kvůli technickým nedostatkům, a nikoliv kvůli obviněním samotným – protože se žalující strany na soud obrátily pozdě. Robson a Safechuck se proti verdiktu odvolali, takže soud ještě neřekl poslední slovo.

Oběma mužům nelze vyčítat, že s obviněním přišli tak pozdě – až po Jacksonově smrti – a že Jacksona dlouhá léta velebili do nebes a silně podporovali, jelikož spousta obětí sexuálního týrání se odváží promluvit až po smrti svého despoty a nadto jde o velice zdlouhavý a bolestivý proces, kdy si člověk musí uvědomit, že byl lapen v síti sexuálního manipulátora. Zneužívání, tak jak je vykresleno v dokumentu, se spíše podobá svádění, které má několik fází, během kterých se pachatel připravuje na zneužití své oběti. Angličtina má pro toto chování termín „grooming“, doslova hřebelcování koně. A pro megahvězdu Jacksonova ranku, jež byla na přelomu 80. a 90. let na vrcholu slávy, by takové svádění bylo pouhou maličkostí. Leaving Neverland tento děsivý proces líčí do nejmenších detailů - a navíc tak přesvědčivě, že většina diváků oběma protagonistům uvěří prakticky každé slovo.

Robson, Safechuck i režisér dokumentu Dan Reed se podle očekávání ocitli pod drobnohledem sdělovacích prostředků a Jacksonových fanoušků. Dozvídáme se, že Robson v roce 2011 od MJ Estate nezískal práci snů v projektu Cirque du Solei, po níž prý nesmírně toužil. To však tanečník popírá. V roce 2012 se Robson nervově zhroutil kvůli své posedlosti slávou a hroutící se kariéře. Robson, který měl finanční těžkosti, se týž rok marně snažil prosadit s knihou popisující jeho bolestné zkušenosti se sexuálním zneužíváním v Jacksonových rukou. Jacksonova neteř Brandi Jacksonová označila Robsona za lháře, neboť s ním prý chodila v době, kdy měl být Jacksonem údajně zneužíván. Ačkoli oba muži tvrdí, že jim nejde o peníze, několik let po zpěvákově smrti podali na Jacksonovu pozůstalost a další dvě Jacksonovy firmy žalobu a požadovali po nich 1,5 miliardy dolarů. Mezitím řada osobností, které v dětství trávily spoustu času na Jacksonově ranči Neverland, včetně Seana Lennona, Coreyho Feldmana či Aarona Cartera shodně tvrdí, že se jich Jackson nikdy nedotkl. Na výstředního a zámožného umělce během 80. a 90. let podaly žalobu desítky žen, jež lživě tvrdily, že Jackson je otcem jejich dítěte. Avšak ani tyto skutečnosti samozřejmě nelze považovat za přesvědčivý důkaz o Jacksonově nevině.

Patrně největší slabinou Reedova dokumentu je jeho očividná jednostrannost. Leaving Neverland divákovi sugeruje, že Michael Jackson byl sexuální predátor, který běžně děti zneužíval. Podle žaloby i dokumentu měli Robsona a Safeschucka „nahradit“ Macaulay Culkin a Brett Barnes. Jenže oba dva i nadále jakékoliv nepravosti z Jacksonovy strany popírají. Jacksona ze sexuálního zneužívání obvinilo asi pět mužů, již v dětském věku s umělcem trávili spoustu času. Emociální svědectví Wadea Robsona a Jamese Safechucka je sice značně výmluvné a věrohodné, nicméně nezvratný důkaz o Jacksonově pederastrii stále k dispozici nemáme a možná jej nikdy mít nebudeme. Kdyby Robsonovu a Safechuckovu výpověď potvrdil také Culkin s Barnesem, spousta pochybnosti by rázem zmizela. Nynější nekompromisní ostrakizace Michaela Jacksona tedy není zrovna na místě, když nezaznějí všechny argumenty. Ruku na srdce: Byli bychom schopni za táž obvinění zatratit některé populární politiky z minulých dob - tedy nikoliv populární africkoamerické umělce?

0
Vytisknout
8832

Diskuse

Obsah vydání | 22. 3. 2019