Cynismus “environmentální“ politiky ANO

21. 3. 2019 / Albín Sybera


Přijde ministr Brabec informovat sněmovnu o tom, jak mizerně vláda, jejíž je členem, zpoplatňuje znečišťovatele životního prostředí? Anebo bude nadále plnit roli poslušného maskota podniků, které na znečištění vydělávají?

V souvislosti s pátečními středoškolskými protesty proti nečinnosti politických představitelů se změnou klimatu bude 27. března ministr životního prostředí ČR Richard Brabec informovat Sněmovnu o krocích, které jím spravovaný resort v boji proti změně klimatu učinil.

Ministr Brabec si dal záležet, aby mediálně vynikla především jeho pochvala studentům angažujícím se v protestech „Fridays for Future“ (například ZDE). V reakci na dvoutýdenní ultimátum protestujících, kteří žádají informace o tom, co vláda ČR pro snižování dopadů klimatických změn skutečně činí, si ale Brabec neodpustil cynickou poznámku, že během dvou týdnů více než informaci pro Sněmovnu není možné učinit (viz. zprávy v Radiožurnálu 15.3. v 17:00).

Bude každopádně zajímavé sledovat, jakým způsobem se klíčový politik ANO chystá prezentovat své více než pětileté působení v čele resortu životního prostředí. A s ohledem na současné problémy Jaroslava Faltýnka, tak je Richard Brabec možná skutečným prvním důstojníkem Andreje Babiše v politice.

Pravděpodobně se dá očekávat výčet činností, ze kterého voličům ANO opět jasně vyplyne, že Richard Brabec je muž na svém místě. Vynikající manažer s rozsáhlými zkušenostmi v chemickém průmyslu, zakládající člen Občanského fóra v Kladně, bývalý politik Unie Svobody a ODS (to zřejmě zdůrazňovat nebude), který nezištně propůjčuje své schopnosti do služeb státu a v rámci nezáviděníhodného úkolu snižovat emise uhlíkové ekonomiky jménem Česká republika dělá maximum možného.

Co se naopak pravděpodobně nedozvíme, je způsob, jakým jeho resort participuje na výběru poplatků z tzv. rizikových složek. Ono se totiž není vůbec čím chlubit. Resort životního prostředí sice sám o sobě zpoplatnění znečišťovatelů v oblasti nakládání s odpady, ovzduší, vod a půdy zajistit nemůže. Tuto zodpovědnost sdílí především s krajskými úřady a celní správou.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a organizace, do jejichž řízení MŽP zasahuje, v čele se Státním fondem životního prostředí ČR (Fond), ale při zpoplatňování znečišťovatelů plní naprosto zásadní úlohu. Nejenom že mají možnost sledovat výši jejich výběru, ale s ohledem na fakt, že podstatná část těchto prostředků tvoří příjem Fondu, tak by mělo být jejich prvořadým zájmem, aby byl výběr poplatků činěn s maximální možnou mírou efektivity. 

Jedno ze stěžejních hesel Babišova populistického projektu ANO bylo zajištění efektivnějšího výběru daní a příjmu státu. Z té hlavní oblasti, tedy výběru daní, se stal efektivní nástroj k ekonomickému paralyzování soukromých společností (viz například články, které k tématu publikuje senátor Golaň na svém facebookovém profilu nebo v médiích) a jejich následné likvidaci, či ovládnutí subjekty, které s ANO státem umějí vycházet lépe.

Není proto velkým překvapením, že „druhořadým“ nástrojům k vybírání příjmů státu, jakými jsou i příjmy Fondu (které nejsou součástí státního rozpočtu, aby mohly vždy sloužit k investicím v oblasti životního prostředí), není věnována prakticky žádná pozornost. Jak ukazují výroční zprávy Fondu, tak po dobu působení Richarda Brabce v resortu MŽP se při nejlepším podařilo stabilizovat pokles příjmů Fondu na minimální úroveň – viz zprávy o hospodaření Fondu.

V minulosti byl na Britských listech publikován článek věnující se disproporcím mezi výší poplatků, jaké ze zákona vybrány být mohou, a tím, co reálně vybíráno je. Se zřetelem na zlepšování kvality životního prostředí, a tedy i mírnění dopadů klimatických změn, by vybírání poplatků měl být jeden z hlavních úkolů jakéhokoliv šéfa MŽP. Fond byl ustanoven samostatným zákonem za účelem vybrané prostředky investovat do projektů naplňujících environmentální cíle ČR.

Největší rozdíl mezi reálně vybranými poplatky ale tkví v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Zasazení se o efektivní výběr environmentálních poplatků v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady tedy zjevně znamená znelíbit se mocné odpadové lobby.

A tak si i Richard Brabec nakreslil svůj portrét pro nastupující generaci jako úředníka-maskota skládek nebezpečného odpadu. Zbývá jenom odpovědět na otázku, jestli se mu nastupující generaci podaří opít jeho cynickými pochvalami.         

 

0
Vytisknout
3055

Diskuse

Obsah vydání | 22. 3. 2019