Znepokojivý vzestup ekonomického nacionalismu v EU

5. 4. 2019

čas čtení 4 minuty
Němečtí a francouzští politici vyzývají k silnější reakci EU na konkurenční hrozby z Číny a USA, napsal Jeromin Zettelmeyer. Část znepokojení, které tyto výzvy vyvolává, je namístě. Ale navrhovaná reakce - oslabení vnitrounijních pravidel pro konkurenci, aby byli podpořeni evropští šampióni (zřejmě zahrnující velké francouzské a německé firmy), přijetí průmyslové politiky v čínském stylu, dokonce možná omezení mezinárodního obchodu - mnohem pravděpodobněji podváže než podpoří inovaci a růst v EU. Zkomplikuje také EU úkol důvěryhodně prosazovat otevřený, multilaterální mezinárodní řád.


Ekonomický úspěch EU má vnitřní i vnější rozměr. Uvnitř EU ekonomická integrace a silné společné instituce vytvářejí růst a prosperitu, když poskytují firmám a spotřebitelům přístup k velkému vnitřnímu trhu, zvyšují konkurenci, regulují a vytvářejí příležitosti pro sdílení rizik mezi soukromým a veřejným sektorem. Současně prosperující a jednotná Evropa má velkou šanci prosadit své hodnoty a zájmy na globální scéně - větší, než kterákoliv jednotlivá členská země. Ale zahrnuje to také obranu zájmů EU, pokud jsou ohroženy: Například když obchodní partneři nevynucují právo na duševní vlastnictví, uvalují cla, nebo vytvářejí faktické bariéry pro vstup na trh.

EU dlouho paralelně sledovala všechny tyto různé rozměry ekonomické politiky, s příležitostným pnutím. Nedávno se nicméně toto pnutí vyostřilo. Důvodem je sílící pocit, že EU musí udělat víc, aby čelila vnějším hrozbám. Tento vývoj je částečně reakcí na politický a ekonomický nacionalismus prezidenta Trumpa a částečně odpovědí na rostoucí ekonomickou a technologickou moc Číny a čínského typu ekonomického nacionalismu. Posledně jmenovaný zahrnuje fúze firem za účelem vytvoření národních šampionů, rozsáhlou účast státu v podpoře konkrétních firem a odvětví, uzavření "strategických" sektorů vůči zahraniční konkurenci a nucené transfery technologií. Evropští politici mají pravdu, že tyto výzvy vyžadují reakci, která jde za hranice běžného provozu. Je třeba odstrašit USA od protekcionismu, Čínu je třeba donutit, aby hrála podle pravidel, a Evropa se musí vyhnout závislosti na technologiích kontrolovaných firmami, které jsou samy kontrolovány autoritářskou vládou.

Problémem je, že politici EU začali prosazovat vlastní druh ekonomického nacionalismu. Ačkoliv nevolá po uvalení cel, sahá k některým stejným opatřením, jako ekonomický nacionalismus v Číně. Například nová německá Národní průmyslová strategie 2030 navrhuje prosazovat národní a evropské šampióny, i když to poškozuje konkurenci uvnitř EU, poskytování rozsáhlé státní podpory sektorům "s velkým ekonomickým významem" a "udržování uzavřených hodnotových řetězců" v EU. Společný francouzsko-německý manifest žádá změny unijních pravidel, které by umožnily Evropské radě zrušit zákazy fúzí uvalené Evropskou komisí.

To jsou příšerné nápady. Ve jménu větší vnější asertivity by podkopaly vnitřní rozměr ekonomického úspěchu EU, který je založen na silných strukturách vynucujících konkurenci a vládních strukturách, které podporují trhy, zatímco minimalizují riziko ovládnutí soukromými zájmy. Oslabilo by to rovněž kredibilitu EU při obraně mezinárodního řádu založeného na pravidlech.

Je spolehlivě prokázáno, že úpadek konkurence nejen poškozuje spotřebitele, ale také omezuje investice a inovace. Je také spolehlivě ověřeno, že politická podpora národních šampiónů vytváří rizika pro spotřebitele a daňové poplatníky prostřednictvím implicitních záruk a zvyšováním rizika, že regulační úřad začne prosazovat parciální zájmy (regulatory capture). Emisní skandál VW a nedávno případ Boeing představují případy takových rizik. Současně hlavní argument pro megafúze firem - že efektivní konkurence na globálních trzích vyžaduje extrémně velké společnosti - je nepřesvědčivý. Jak ukazují "skrytí šampióni" v Německu a Itálii, firmy všech velikostí mohou být globálně úspěšné.

Pokud jde o průmyslovou politiku, zdá se, že německá průmyslová strategie staví na předpokladu, že státní průmyslová politika je důvodem čínského úspěchu. Nicméně není jansé, že tato politika funguje, dokonce ani v Číně. Nicholas Lardy připisuje v nové knize nedávný úpadek růstu čínské produktivity upadající konkurenci a směrování ještě většího objemu zdrojů do neproduktivních státních firem. Bývalý čínský ministr financí Lou Ťi-wej řekl, že "Made in China 2025" (iniciativa, která inspirovala německou průmyslovou strategii) je "plýtváním penězi daňových poplatníků".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8609

Diskuse

Obsah vydání | 9. 4. 2019