O zemi, kde vždy vše vědí líp

22. 5. 2019 / Karel Dolejší

Byla nebyla země nenechavší se vyvést z míry. Když sousedé digitalizovali, chlubila se hmotností vyrobené oceli na hlavu a objemem vypitého piva na bachor. Ostatně proč se znepokojovat, když socialistická dělba práce vývoj moderní elektroniky spořádaně převedla do Bulharska s hypermoderním centrem Vitoša Valley? A vojáci chválili odolnost elektronkových počítačů vůči elektromagnetickému impulsu. - Pak ale jednoho dne i tam, kde kdysi nadšeně honili invazní mandelinku, začali licenčně vyrábět procesor Intel 8086. Od "amerického brouka" došli k "americkému švábu".

Avšak byla nebyla to země, kde i nadále věděli všechno líp než ostatní ZDE ZDE. Vyváželi 30 % vyrobené elektřiny, leč zapřísahali se, že bez spalování uhlí a nové jaderné elektrárny by museli svítit loučemi. Smáli se biopalivům druhé generace, vždyť měli řepkové lány. Dělali si legraci z elektromobilů, neboť Škodovka je prý nepotřebuje. Nechtěli chránit klima a měnit hospodaření s vodou v krajině, protože průmyslový rozvoj a propojení vodovodů. Utahovali si z glyfosátu, poněvadž jejich těla chemii v půdě a spodní vodě údajně snesou jak nic. A s robotizací si hlavu nelámali - sníží přece počet středních škol, vyučí víc soustružníků a frézařů.

Bodejť by v té zemičce vše tak dobře předem nevěděli! Dva ze tří jejích prezidentů přece bývali prognostiky.

Tedy v dobách, kdy Bulharsko vyvíjelo supermoderní osobní počítač IZOT 1030, SSSR budoval komunismus a o žádných "infernetech" se nikomu ani nesnilo. V těch časech se dotvořil světonázor zmíněných pánů.

Tehdy se oba naučili, co vlastně znamená vědět vše nejlépe na světě.

Proto v té šťastné zemi párkem i koblihou oplývající žije lid šťastně a spokojeně, dokud jej vietnamští drožkáři oslím spřežením neodvezou na krchov.

0
Vytisknout
6184

Diskuse

Obsah vydání | 24. 5. 2019