Jak učebnice češtiny děsí americké studenty

29. 7. 2019 / Karen von Kunes

Jitka Cvejnová, Česky, prosím I, Učebnice češtiny pro cizince, Level A1 (2018), a Česky, prosím II, Učebnice češtiny pro cizince, Level A2 (2017), and Česky, prosím II, Pracovní sešit Level A2 (2017),  Univerzita Karlova: Karolinum.





Profesorka Karen von Kunes, která učí češtině i českým kulturním a literárním tématům na Yale University v USA (má tam každoročně ve třídě až čtyřicet studentů českého jazyka) publikovala v americkém časopise Czech Language News recenzi série učebnic češtiny pro cizince od Jitky Cvejnové, vydané pražským nakladatelstvím Karolinum. Zatímco odborně jazykovou část této recenze, kde Karen von Kunesová kritizuje různé aspekty nepříliš dobře promyšlené prezentace některých jazykových jevů češtiny, přenecháme odborníkům, zaujala nás ta pasáž recenze, v níž dr. von Kunesová poukazuje na docela podstatné kulturní nesrovnalosti, které nutně budou šokovat americké studenty a zbytečně - protože tyto skutečnosti zůstaly nepromyšlené - působit jako záporná reklama pro Českou republiku. Citujeme:


Tato série učebnic se možná hodí pro studenty v České republice, méně však pro studenty v USA a v Kanadě. Podstata problému spočívá nejen v rozdílech ve struktuře jazykových systémů, ale také ve věcech citlivosti vůči jiným kulturám. Američtí a kanadští studenti, kteří jsou od útlého dětství vedeni k kritické analýze jevů, naleznou v českých textech v těchto učebnicích kontextová "varování", jichž si možná český uživatel vůbec nebude vědom.

Dobrý příklad jev jednom z textů o nečeských studentech, kteří jedou vlakem na prohlídku hradu Karlštejn. Popis jejich cesty je věcný a docela suchý (Prohlídka trvala hodinu a půl a byla moc zajímavá), ovšem obsahuje užitečnou praktickou slovní zásobu, jako zpáteční jízdenka, vagon, obsazený, zastávka, vesnice, atd. Kdyby ve výše zmíněné větě bylo obsaženo adverbium historicky v souvislosti s adjektivem zajímavá, byl by kontext informativnější, zejména, kdyby se text stručně zmínil o tom, že Karlštejn má historický význam.

Věta, která následuje, Navíc průvodkyně mluvila dobře anglicky, obsahující výplňové slovo navíc, poskytne analyticky orientovaným studentům kulturní informaci, že ženské průvodkyně v České republice běžně mluví anglicky špatně. (Slovo navíc americké studenty totiž přesvědčí, že dobře anglicky mluvící žena-průvodkyně je výjimka.) V tomto kontextu jsou české reálie tedy prezentovány jako špatné, což je zbytečné, ne-li dokonce urážlivé.

V Lekci 10, str. 164, je série čtyř schematických dialogů, které američtí studenti velmi pravděpodobně shledají kontextově nevhodnými. Jejich titul samotný, Nedělejte si starosti, už vyjadřuje kulturní rozdíly: to, co česká kultura může považovat za zábavné, může jiná kultura považovat za strašlivé.

Z hlediska autorky učebnice jde o údajný humor scének v negativních situacích, které jsou každodenními jevy a jsou vyřešeny lehce. Z amerického hlediska však ty negativní situace zdůrazňují zbytečně záporné, otřesné situace.

Například v  rozhovoru a) Na ulici žádá mluvčí A mluvčího B o pomoc, protože jeho auto někdo ukradl z parkoviště nedaleko hlavního náměstí.

V rozhovoru b), Na dálnici, žádá mluvčí A o pomoc, protože se jeho auto srazilo při autonehodě, on sám je zraněn a jeho manželka se nehýbe. Mluvčí B v  rozhovoru ujišťuje zraněného mluvčího A, že to není žádný problém, protože on zatelefonuje pro sanitku. Na to reaguje zraněný mluvčí A: Je to hrozná smůla. Auto je úplně nové a ještě není pojištěné. 

Tento krátký dialog je znepokojující, protože mluvčímu A jde daleko víc o jeho auto než o jeho zranění a o možné zranění, ne-li smrt, jeho manželky!

Kromě toho sděluje tento dialog americkým studentům, že v České republice můžete vyjet na dálnici s novým autem, aniž by bylo pojištěné!

Rozhovor c) U nádraží může ve studentech dokonce vyvolat strach z České republiky. Mluvčí B zamýšlí jet vlakem do Plzně. Když přichází k nádraží, varuje ho mluvčí A: To nesmíte! Utečte! Rychle pryč! Mluvčí B si myslí, že na nádraží začalo hořet, ovšem mluvčí A mu sděluje, že je na nádraží  bomba, protože policie obdržela varování.

Mluvčí B je přítomností bomby na nádraží nevyveden z míry (konotace tedy naznačuje, že bomby se na českých nádražích vyskytují často, je to běžný jev, který nikoho nevzruší) a má jen starost o svou cestu:  No ale jak se teď dostanu do Plzně?

I když jsou tyto rozhovory plné důležitých lexikálních a morfologických jevů a je v nich černý humor, zdůrazňují záporné jevy a nelíčí autenticky české postavy a autentický český kontext. Vzhledem k tomu, že američtí či kanadští studenti nevědí o historii a o kultuře České republiky téměř nic, vytvoří si na základě těchto učebnic představu, že Česká republika je země každodenního terorismu a krádeží a že čeští občané nemají empatii (auto, tedy hmotný majetek, je důležitější než zraněná, možná mrtvá manželka).

Je známým faktem, že učebnice by měly být nezaujaté a pokud chtějí prezentovat kulturně reálné situace, jejich texty by neměly obsahovat matoucí nuance a možné záporné interpretace a konotace. 

K tomu dodává Zdeňka McQueen:

Zdá se, že autorka učebnice je produktem systému českého školství, kde kritické myšlení není systematicky rozvíjeno. Není mi známo, zda autorka napsala sérii učebnic z vlastní iniciativy na základě a) svého výzkumu a praxe a též důkladného prověření materiálu v kurzech Čeština pro cizince + následného přepracování na základě připomínek studentů i lektorů, nebo b) v rámci požadavků pracoviště (zde UK Praha) o povinnostech publikační činnosti každého pracovníka.

Z vlastní zkušenosti: zatím jsem nenarazila na atraktivně vybavenou a zajímavé zpracovanou učebnici českého jazyka pro cizince, která by nabídla učení se použitelnému českému jazyků, jenž je organicky spjat s aktuální realitou České republiky.

Stručně: "učit se myslet česky" s 'friendly to use' učebnicí. Stejně: ve svých kurzech angličtiny se snažím studenty "myslet anglicky", tj. snažím se je učit kritickému myšlení: angličtina v kontextu anglických reálií.

Řada mých českých studentů má problémy s kritickým myšlením v mateřském jazyce a konsekventně s myšlením v angličtině. Stále překládají, což je učí v mnohých českých školách.

Učím je tedy odnaučit se překládání a myslet v angličtině. Též pochopit, že angličtina není cílem, ale prostředkem k domluvení se, získání informací, s kterými dále pracuji, k zařízení si věcí, atd.
0
Vytisknout
13310

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2019