Maketa demokracie v podmínkách současného Ruska

25. 9. 2019

Při práci na tomto článku jsem měla velké štěstí, uvedla Alla Sergejenková. Jen náhodou jsem si na stránce Polit.ru poslechla záznam přednášky, kterou proslovil 27. září 2007 v moskevské literární kavárně Bilingua Dmitrij Jefimovič Furman, tehdy hlavní vědecký spolupracovník Evropského institutu Ruské akademie věd, historik, politolog a sociální filozof.

Jeden z nejvýznamnějších specialistů v oblasti formování a vývoje politických režimů, problémů demokracie a autoritářství, disponoval talentem přiblížit nejsložitější témata libovolnému publiku. A lekci věnovanou imitačním politickým režimům zahájil malým, ale odvážným přirovnáním.

"Jednou jsem byl na dovolené v Tunisku a velmi se mi tam zalíbilo, dobrá, europeizovaná arabsko-muslimská země. Dostal jsem se tam právě ve chvíli, kdy tam byly prezidentské volby. Volili Bin Aliho, jejich nenahraditelného prezidenta."

"Všude visely velké portréty Bin Aliho a chodily jakési dívky, tloukly do bubnů a jaksi za něj agitovaly. Visí jeho velké portréty a vedle čísi malinké portréty. Měli jsme velmi dobrého průvodce, Tunisana, dobře ovládajícího ruský jazyk, a ptám se ho: ´Řekněte mi prosím, kdo jsou ti druzí lidé vedle Bin Aliho?´ Odpovídá: ´Ale to jsou další kandidáti. Tento je komunista, tenhle islamista, tam tem liberál a tamti tři, nevzpomenu si kdo.´ Říkám: ´A mají aspoň nějakou možnost vyhrát?´ (Nejsem tak naivní člověk, abych podobnou otázku myslel vážně, ale zajímala mě odpověď.) ´Anebo kolik hlasů dostanou?´ - ´Ale nic nedostanou! Nikdo je nezná. V televizi nebývají.´ Potom jsme ještě hovořili o Tunisku. Tento Tunisan hovořil v zásadě o tom, že prezident si ještě nemůže nic dovolit, ale jeho bratr už mnoho krade, ani si nelze představit kolik. A vyprávěl mi historii této fantastické krádeže. Cítil jsem se jako doma, v hranicích Společenství nezávislých států..."

Toto je vynikající příklad imitační demokracie, kde činnost mocných je společností vnímána přinejmenším jako nevyhnutelný následek politiky imitačního režimu. Ve skutečnosti mlčenlivý souhlas lidu s neefektivní politikou držitelů moci ztělesňujících takzvanou vůli lidu může vést k dosti smutným koncům.

Ne nadarmo píše ve své monografii sociolog Michail Afanasjev, že "v politické sociologii se rozšířilo chápání klientských vztahů jakožto vzájemného svazku převážně osobního, soukromého a neformálního, založeného na nerovnosti v disponování zdroji moci a rozdílu sociálních statusů. A současně na vzájemných závazcích a zainteresovanosti."

Jinak řečeno podle Afanasjeva nesoulad oficiálních ustanovení a funkcí reálně fungujících orgánů státní moci je "první a hlavní dojem i ze současné ruské politiky".

Právě taková demokracie se nezbytně mění v nástroj rozhodování většiny otázek orgány státní moci, které se bohužel ve své neúnavné práci vůbec ničím nenechávají omezovat.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
3377

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2019