Maketa demokracie v podmínkách současného Ruska

25. 9. 2019

Jeden z nejvýznamnějších specialistů v oblasti formování a vývoje politických režimů, problémů demokracie a autoritářství, disponoval talentem přiblížit nejsložitější témata libovolnému publiku. A lekci věnovanou imitačním politickým režimům zahájil malým, ale odvážným přirovnáním.

"Jednou jsem byl na dovolené v Tunisku a velmi se mi tam zalíbilo, dobrá, europeizovaná arabsko-muslimská země. Dostal jsem se tam právě ve chvíli, kdy tam byly prezidentské volby. Volili Bin Aliho, jejich nenahraditelného prezidenta."

"Všude visely velké portréty Bin Aliho a chodily jakési dívky, tloukly do bubnů a jaksi za něj agitovaly. Visí jeho velké portréty a vedle čísi malinké portréty. Měli jsme velmi dobrého průvodce, Tunisana, dobře ovládajícího ruský jazyk, a ptám se ho: ´Řekněte mi prosím, kdo jsou ti druzí lidé vedle Bin Aliho?´ Odpovídá: ´Ale to jsou další kandidáti. Tento je komunista, tenhle islamista, tam tem liberál a tamti tři, nevzpomenu si kdo.´ Říkám: ´A mají aspoň nějakou možnost vyhrát?´ (Nejsem tak naivní člověk, abych podobnou otázku myslel vážně, ale zajímala mě odpověď.) ´Anebo kolik hlasů dostanou?´ - ´Ale nic nedostanou! Nikdo je nezná. V televizi nebývají.´ Potom jsme ještě hovořili o Tunisku. Tento Tunisan hovořil v zásadě o tom, že prezident si ještě nemůže nic dovolit, ale jeho bratr už mnoho krade, ani si nelze představit kolik. A vyprávěl mi historii této fantastické krádeže. Cítil jsem se jako doma, v hranicích Společenství nezávislých států..."

Toto je vynikající příklad imitační demokracie, kde činnost mocných je společností vnímána přinejmenším jako nevyhnutelný následek politiky imitačního režimu. Ve skutečnosti mlčenlivý souhlas lidu s neefektivní politikou držitelů moci ztělesňujících takzvanou vůli lidu může vést k dosti smutným koncům.

Ne nadarmo píše ve své monografii sociolog Michail Afanasjev, že "v politické sociologii se rozšířilo chápání klientských vztahů jakožto vzájemného svazku převážně osobního, soukromého a neformálního, založeného na nerovnosti v disponování zdroji moci a rozdílu sociálních statusů. A současně na vzájemných závazcích a zainteresovanosti."

Jinak řečeno podle Afanasjeva nesoulad oficiálních ustanovení a funkcí reálně fungujících orgánů státní moci je "první a hlavní dojem i ze současné ruské politiky".

Právě taková demokracie se nezbytně mění v nástroj rozhodování většiny otázek orgány státní moci, které se bohužel ve své neúnavné práci vůbec ničím nenechávají omezovat.

Podrobnosti v ruštině: ZDE