Boris Johnson byl nucen se předčasně vrátit do Londýna

25. 9. 2019


Musí se ve středu vystavit zuřivosti britských poslanců ve znovu otevřeném parlamentu


Ponížený Boris Johnson byl donucen zkrátit svou návštěvu New Yorku a vrátit se do Londýna, kde bude čelit v znovu otevřeném parlamentu zuřivosti poslanců - poté, co britský Nejvyšší soud dramaticky rozhodl, že jeho suspendování parlamentu na pět týdnů bylo nezákonné.

Svým verdiktem posílil britský Nejvyšší soud mandát parlamentu a podřídil mu exekutivu. Podle odborníků to ovlivní nejen britský ústavní pořádek na dlouhá desetiletí do budoucnosti, ne-li staletí.

Dolní sněmovna se vrátí k zasedání ve středu dopoledne a poslanci podrobí Borise Johnsona výslechu.

Komentátor Raphael Behr k věci píše:

Johnsonovi stoupenci vědí, že je Johnson lhář. Vědí také, že jediným důvodem, proč chce být šéfem jejich strany, je uspokojení jeho ješitnosti. Mají dva důvody, aby ho podpořili. Jeden je praktický: jejich osobní ambice závisejí na Johnsonových ambicích. Pokud padne Johnson, padnou i oni. Druhý důvod je ideologický: Johnson zaprodal svou kariéru fundamentalistům, kteří požadují absolutní přerušení veškerých styků s EU. Johnson se dostal do vedení Konzervativní strany s jejich podporou a používá rétoriku, která cílí na ty voliče, které mu předpřipravil Nigel Farage svou rétorikou o spálení všech mostů k EU. Pro tuto frakci není nynější rozhodnutí britského Nejvyššího soudu prohrou. Naopak, posiluje to mýtus Johnsona jako tribuna lidu, který vede válku národního osvobození proti proevropským elitám, které se spikly s byrokratickými kolonizátory z Bruselu.

Johnsonovo rozhodnutí oddat se divočejším zákoutím krajiny zvané Brexitland omezuje jeho schopnost vyjednat novou dohodu o brexitu, pokud to vůbec zamýšlí. I kdyby se mu to podařilo, nově svolaný parlament, jehož suverenita byla nyní rozhodnutím Nejvyššího soudu posílena, mu takovou dohodu těžko ratifikuje. A tak Johnson potřebuje volby, v nichž bude kandidovat jako euroskeptický Santa Claus, jemuž zlí eurofilové blokují komín, takže nemůže rozdávat dárky. Odstraňme je, a dárky nás obklopí. Už nyní z Ameriky Johnson hovoří o tom, že problémem jsou "lidé, kteří chtějí blokovat brexit" - je to zkouška na tu předvolební kampaň.

Je obtížné říci, zda Johnsonovy katastrofy a porážky od té doby, co se stal premiérem, této argumentaci napomáhají nebo ji ochromují. Johnson je zdiskreditován v očích lidí, kteří o něm už nízké mínění měli. Tito lidé ale nejsou jeho cílovou skupinou. On hovoří k těm občanům, jimž nevadí, že Johnson porušuje ústavu, a na něž dělá dojem, že ve snaze realizovat brexit Johnson tak trochu porušuje zákony.  Jenže, na druhé straně, silný autokrat musí lidi přesvědčit, že je skutečně silný. Johnson zatím ve všech ohledech projevil jen slabost.

Úterní rozhodnutí Nejvyššího soudu může mít volební dopady, ale o ně ani tak nejde. Jádrem tohoto případu je spor o podstatu britské demokracie a o zdroj premiérovy legitimity. Johnsonova argumentace, kterou nikdy takto plně nezformuloval, ale různí jeho stoupenci ano, je, že referendum v roce 2016 vytvořilo obrovský, silný, nezrušitelný mandát, "vůli lidu", jaký žádná instituční omezení ani následné zákony nemohou omezit. Johnson se pak voličům nabízí jako zosobnění této myšlenky - je tímto supermandátem učiněným tělem.

To je velmi příhodné, protože oficiální mandát, na jehož základě se Johnson dostal do Downing Street, je zatraceně slabý. Zvolilo ho jako šéfa Konzervativní strany jen 92 153 jejích členů. Automaticky byl upgradován do funkce ministerského předsedy, protože Theresa Mayová měla za pomoci severoirských fundamentalistů z DUP v parlamentě minimální většinu. Johnson převzal tuto ošoupanou většinu a rozbil ji na cucky. Přišel o kontrolu nad parlamentem, a tak se ho pokusil uzavřít za použití monarchické pravomoci. Jeho brexitérští stoupenci citují na podporu své věci demokracii, avšak v konfliktu s parlamentem zneužili nástrojů předmoderní monarchické svévole.

Hyperaktivní charakter současné britské politické krize činí obtížným držet krok se sekvencí všech těchto nesmírně závažných událostí. Nelítostné vlny dalších a dalších důležitých zpráv vyvolávají v lidech pocit otupění. Otupění může být příznakem šoku. Avšak když nejvyšší státní soud jednohlasně rozhodne, že se premiér pokusil zablokovat základní funkce demokracie, šílenství se musí na okamžik zastavit.

Politika musí popadnout dech. Johnson zastává premiérský úřad na základě toho, že vládne se souhlasem parlamentu a že zastupuje občany. Neexistuje žádný vyšší kanál, který by jaksi proměnil lidovou vůli v tělo Nejvyššího Vůdce. Takovou mystickou moc si osobují jen šarlatáni a diktátoři. Zdravá demokracie někdy povýší takové lidi do svých nejvyšších funkcí. Životně důležitou zkouškou je, jak rychle se jich dokáže zbavit, jakmile vyšel najevo jejich skutečný charakter.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
4210

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2019