Papež z favely není sexy

Konzervativní obrana finančního řádu

24. 10. 2019 / Albín Sybera

čas čtení 5 minut

Premiéra filmu Laundromat na Netflixu zatím upoutala větší pozornost skutečností, že se jejímu uvedení snažili právníci zakladatelů panamské společnosti Mossack Fonseca 
& Co. zabránit žalobami. Obsazení Meryl Streep a Antonia Banderase v hlavních rolích tak zůstalo až v druhořadými skutečnostmi vesměs vlažných recenzí samotného filmu. Z českého pohledu je film zajímavý mimo jiné proto, že předkládá zpracování problematiky, která má zásadní dopad na politické fungování v ČR a přitom (anebo právě proto) je naprosto minimálně medializována.

Pro připomenutí, společnost Mossack Fonseca ukončila činnost v r. 2018, poté co na jaře r. 2016 Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů zveřejnilo informace o celosvětové síti klientů využívajících služeb Mossack Fonseca pro finanční transakce, jejichž výsledkem bylo v lepším případě legální obcházení daňových povinností a v horším přímo praní špinavých peněz, či obcházení mezinárodních sankcí – událost a uveřejněné dokumenty vešly v celosvětovou známost jako tzv. „Panama Papers“ (rekapitulace kauzy ve Wikipedii ZDE).

Na Islandu v důsledku prokázaného spojení s Panama Papers odstoupil tehdejší premiér Sigmundur David Gunnlaugsson, v Pakistánu rezignaci premiéra Naváze Šarífa provázelo i obvinění. Nejčastěji diskutovaným jevem bylo ale zřejmě napojení rodinných příslušníků vrcholových politiků a vládních představitelů na Panama Papers. Nalezen tam byl například švagr čínského prezidenta Si Ťin-pchinga či otec tehdejšího britského premiéra Davida Camerona (mapa inkriminovaných politiků a jejich rodinných příslušníků ZDE).

V souvislosti s Českou republikou bylo nejčastěji skloňované jméno finanční skupiny PPF a především jejího většinového vlastníka a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, jehož podpisy uniklé dokumenty obsahují (například ZDE, anebo ZDE). Skutečná celospolečenská diskuze se ale v česky psaných médiích nikdy skutečně neobjevila a téma Panama Papers a PPF tak po více než třech letech zahaluje podobně zvláštní mlčení, jaké je snad srovnatelné jenom s mlčením kolem dobrého zdravotního stavu Miloše Zemana. 

Přitom ještě v r. 2017 sever Investigace.cz ve své reportáži Česká spojka v ruské pračce uvádí, že „většina nedohledatelných nebo offshoreových firem měla (v ČR) bankovní účet buď u PPF Banky nebo u Raiffeisenbank“.

Zda se jedná o běžný účet Raiffeisenbank, či Raiffeisenbank Premium Banking, reportáž neuvádí. Nicméně s ohledem na skutečnost, že vedení účtu u PPF Banky je vzhledem k nízké síti poboček a výši správních poplatků zaměřeno spíše na vybranou soukromou a korporátní klientelu, je možné, že ani v případě Raiffeisenbank se nejedná o účty klientů z běžných poboček.

Jak poznamenává David Klimeš na serveru Aktuálně, „tak mizernou debatu si nezaslouží ani česká veřejnost, ani nejúspěšnější finanční skupina, jaká tu kdy po roce 1989 vznikla“ (ZDE). Je třeba dodat, že česká veřejnost by uniklé informace (samozřejmě jenom čistě hypotetické) o mimosoudním narovnání soudní pře mezi Olegem Děripaskou a Petrem Kellnerem prostřednictvím kyperských či panamských firem pravděpodobně přešla nefalšovaným mlčením či pochvalným vyjádřením ve smyslu "vida, přece jen je mezi těmi velkými oligarchy nějaký Čech". 

„Zmatenost a neinformovanost“ české veřejnosti je tak dost možná popis mnohem hlubší skutečnosti než jenom mediální, finanční a politické (a bohužel tak i legislativní) síly skupiny PPF. Nejbohatším Čechům naprosto vyhovuje společnost apatická, tápající jazykově, uzavřená do mýtů své vlastní minulosti. Normalizační svět, ve kterém čeští miliardáři vyrostli, tak rezonuje s realitou, kterou považují pro většinovou společnost za stravitelnou a žádoucí.

Jak se výstižně pro Seznam TV vyjádřil přední americký historik Timothy Snyder, „autoritářští vůdci dneška po vás chtějí, abyste seděli na gauči a akceptovali, že ať uděláte cokoliv, tak to nebude mít žádný význam“ (ZDE).

Progresivním hitem takového světa je, když vám Kellnerova O2 TV na Facebooku nabídne, abyste se podívali na seriál „Mladý papež“, ve kterém sexy Jude Law, zosobňující fiktivního papeže Pia XIII., obrátí vzhůru vatikánské liberální móresy, intriky a zkrátka celý katolický svět, když znovuzavede nošení papežské trojité koruny, líbání topánků a další zapomenuté tradice z doby před II. Vatikánským koncilem.

Pakliže toto má být nástin toho, jak bude vypadat Nova TV v podání PPF (spekuluje se o brzkém uzavření obchodu), začíná se rýsovat i to, jak mohou vypadat „konzervativní hodnoty“. Tedy jako kterýkoliv kulturní artefakt, se kterým se dá pracovat v rámci snahy o zachování současného finančního upořádání ČR a světa.

Je příznačné, že současný levicový a chudý papež František I. (nesoucí atributy Ježíše Krista) není ani zdaleka tak sexy jako asketický konzervativec Pius XIII. v podání Juda Lawa zahaleného do drahé sutany. Moc je zkrátka nutná řehole pro udržení pořádku ve světě. A pokud vám to zní příliš bizarně, pak do takového světa také nepatříte.

0
Vytisknout
8386

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2019