Na co NATO? Proti kůrovci, samozřejmě!

6. 12. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Ti kdo vykřikují otázku z titulku sami často představují jeden z nejdůležitějších důvodů, proč "zastaralou" mezinárodní obrannou alianci udržovat i po sedmdesátých narozeninách. V prvé řadě jde o prezidenta země, která navzdory rekordnímu propadu vlastní ekonomiky usilovně zakládá nové divize či dokonce tankové armády - a která vyvíjí nové typy jaderných zbraní, zatímco v jí kontrolovaných médiích se vážně debatuje, jak nejlépe zlikvidovat kterou západní armádu nebo kam přijdou Rusové po vítězné jaderné válce.


NATO musí začít opět seriózně odstrašovat Rusko od plánů útoku na jeho východní křídlo. A koneckonců to po londýnském summitu z tohoto týdne ZDE také udělá, navzdory původním námitkám Turecka proti navrženému plánu.

Turecko, které po roce 2014 tiše vojensky podporovalo Ukrajinu mnohem více, než se všeobecně ví, totiž v principu nemá nic proti alianční obraně Pobaltí a Polska. Proti čemu naopak má leccos je fakt, že postavilo druhou největší armádu v organizaci, ale po léta se s ním zachází jako s druhořadým členem. Nemohlo nakoupit některé typy západní výzbroje (protiletadlové/protiraketové střely Patriot, raketomety MLRS...), ačkoliv dnes už jistě nejde o nějaké výkřiky moderní techniky - a muselo se pro náhradu obrátit k Rusku a Číně. Když kvůli americké pasivitě v Sýrii Ankara učinila pokus zatrhnout ruským vojenským letadlům opakované narušování svého vzdušného prostoru, aliance dala od Erdogana ruce pryč a vážně zpochybnila platnost článku 5. A za Obamy uzavřeli Američané spojenectví s kurdskou organizací PKK, kterou sami vedou na seznamu "certifikovaných" teroristů - a která po dekády útočí na turecké cíle. K čemu je tedy vlastně Turecku členství v NATO?, mohla by se plným právem ptát Ankara.

Macronovy mediální vzkazy Erdoganovi ohledně syrských kurdských milic nedávají smysl, protože to věru není Turecko, kdo si v alianci neplní domácí úkoly a odmítá brát vážně obranu proti obnoveným bezpečnostním hrozbám z východu. Naopak se lze ptát, zda Macronovi osobně nestačila ani ruská destabilizační kampaň zaměřená proti němu a ve prospěch Marine Le Penové, aby pochopil, s kým má tu čest. Alespoň že Německo, které právě kvůli politické vraždě za bílého dne v Berlíně vypovědělo dva ruské "diplomaty" ZDE, se k jeho vyvádění staví více než zdrženlivě. Ostatně Berlín také dobře ví, jakými prostředky z repertoáru organizovaného zločinu si "spojenecká" PKK vynucuje podporu mezi německými Kurdy...

Při všech četných prohřešcích vůči svobodě slova a shromažďování doma to tedy není Erdogan, kdo sobecky sype písek do soukolí západních mezinárodních organizací a fatálně blokuje jejich fungování. Od toho jsou přece jiní ZDE, matičce stověžaté mnohem bližší. (A jako v Zemanově případě, i u Babiše je konkrétní osoba zastávající momentálně veřejnou funkci pouze symptomem setrvalého patologického stavu kolektivní psýchy svých voličů. Kdo vůbec může být schopen brát vážně troglodytovo vyhrožování jeskyní?)

Ale zpět k NATO. Jednou z funkcí, kterou bez většího povšimnutí sedmdesát let spolehlivě plnilo, je bránění ozbrojenému konfliktu mezi samotnými členskými státy. Při pohledu do evropské historie tohle opravdu není málo. A i po londýnském summitu zůstává uvedená funkce zachována. Nejhorší k čemu došlo byly posměšky na Trumpovu adresu. A kdo příčetný si troufne tvrdit, že si "velmi stabilní génius" (jak se sám vážně označuje) Donald o veřejné zesměšnění dlouho neříká?

"Tatínek vám vyhlásí válku" ovšem do aliančního repertoáru nepatří - a dokud NATO trvá, patřit nebude. Ani když zaznívají znepokojivé úvahy, že svět do deseti let nejspíše čeká opravdu vážný ozbrojený konflikt, poněvadž generace mileniálů zbavená historického povědomí představuje ideální materiál pro válečné štváče ZDE. Což ovšem rozhodně není vina aliance...

Existuje něco, k čemu se NATO naopak vůbec nehodí? Při pohledu do Afghánistánu zní odpověď jednoznačně: Absolutně mu nejde "válka s terorismem" - protože nasazovat do ní konvenční vojenské útvary, strategické bombardéry nebo i letadlové lodě je jako snažit se rozmlátit vosu v letu pneumatickým kladivem. Označovat konflikt s teroristy za "válku" je zřejmě samo o sobě už projevem chybného uvažování, z nějž pak nevyhnutelně plynou další a další omyly. Palebná síla tento problém nevyřeší. Je třeba především odstranit jeho podhoubí. A to opravdu není úkol pro vojáky.

I bez "boje s terorismem", který se jí dodnes zarputile snaží předepisovat Zeman nebo třeba Orbánovi pohůnci, zbývá alianci naléhavých úkolů více než dost.

I když je určitě pravda, že například Praze vůbec nepomáhá vysazovat sysle ani ničit kůrovce...

0
Vytisknout
13532

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2019