Jaké jsou německé možnosti nahradit letouny Tornado?

27. 3. 2020

Zatímco Německo řeší výběr náhrady za Tornado coby letoun NATO s úkolem dopravit na cíl jadernou zbraň, na místě je otázka, zda by nemělo uvažovat o širších kapacitách, tvrdí Douglas Barrie a Bastian Giegerich.

Německo volí příští letoun, který by byl použitelný pro splnění závazku vůči NATO a disponoval schopností dopravit na cíl gravitační jadernou bombu v rámci přístupu aliance k odstrašování. Ten nyní v Německu zajišťuje flotila stárnoucích letounů Tornado. Ale možná, že si Berlín klade špatné otázky. Nemělo by Německo - a šířeji NATO - místo toho uvažovat o tom, zda gravitační bomba zůstává v současném a budoucím vojenském prostředí i nadále kredibilním prvkem odstrašování?

Tato otázka je samozřejmě irelevantní, pokud má koncepce letounu dvojího určení (dual-capable aircraft, DCA) pro NATO pouze symbolický význam a má pouze zajistit USA, že jejich jaderné zbraně zůstanou na evropské půdě, čímž podloží záruku Washingtonu ohledně rozšířeného odstrašování útočníka. Nicméně pokud má představovat skutečnou vojenskou schopnost, tento prvek odstrašení NATO musí být kredibilní nejen v očích aliance, ale také Moskvy.

Rusko stejně jako SSSR udržuje velký arzenál substrategických bojových hlavic. Vedle gravitačních jaderných bomb zahrnuje taktické balistické rakety a střely s plochou dráhou letu odpalované ze vzduchu, moře i ze země, které lze vybavit konvenční i jadernou hlavicí. Role substrategických jaderných zbraní v ruské doktríně je nejistá, ale nepochybně pro NATO představují důvod k obavám.

O roli budoucího německého DCA soupeří dva bojové letouny čtvrté generace - americký F/A-18E/F Super Hornet a evropský Eurofighter. Volba může padnout v příštích několika týdnech. V současnosti spočívá role DCA ve schopnosti dopravit, pokud bude třeba, na cíl americkou gravitační jadernou bombu B61. Belgie, Itálie a Nizozemsko také podporují roli DCA v NATO a na jejich území jsou rozmístěny B61, pod americkou kontrolou. Předpokládá se, že B61 jsou stále rozmístěny na americké základně Incirlik v Turecku.

Belgie, Itálie a Nizozemsko pro roli DCA vyčleňují letoun F-35A s charakteristikami stealth (páté generace - KD). Německo nicméně bude používat letoun generace čtvrté a F-35 ze soutěže vyřadilo. Nicméně k úspěšnému dopravení gravitační bomby by takový letoun musel proniknout nepřátelskou protivzdušnou obranou a vrstveným pásem raket země-vzduch. To vyvolává otázky ohledně toho, zda je letoun čtvrté generace v současnosti vhodnou volbou pro takový úkol. Dokonce i F-35A může počítat jen s omezením vzdálenosti, na kterou bude detekován. A pokud má takřka přelétnout cíl, zvyšuje to šanci na detekci senzory a nepřátelskou palbu.

Schopnost přežití letounu a pravděpodobnost úspěšné dopravy zbraně může být zlepšena alokací i jen malého počtu zbraní umožňujících útok z odstupu. Současně s tím by aliance mohla snížit počet jaderných hlavic, protože nasazení i jen malého počtu takových zbraní by zvýšila kredibilitu odstrašování.

Zbraň umožňující útok z odstupu odpalovaná ze vzduchu je jednou z možností, ačkoliv střela s plochou dráhou letu odpalovaná z ponorky by představovala alternativu. Jen jedna evropská členská země NATO je vybavena střelou s plochou dráhou letu odpalovanou ze vzduchu: Francie v rámci národního deterentu provozuje nadzvukové střely ASMPA na bojových letounech Dassault Rafale.

Francie nicméně není členem výboru NATO pro jaderné plánování a Smlouva o nešíření jaderných zbraní by Paříži zakazovala poskytnout jaderné kapacity nejaderné mocnosti, v tomto případě Německu. Pro účely DCA v rámci NATO si USA udržují "absolutní kontrolu a ostrahu" nad gravitačními bombami určenými k danému úkolu. Je přinejmenším představitelné, že by mohlo dojít k podobné dohodě ohledně malého množství střel ASMPA. Ty by si podržela Paříž, ale byly by pro účely NATO prohlášeny za součást kapacit DCA a za extrémních okolností zpřístupněny německému letectvu. Pokud by obavy ohledně smlouvy nebo domácí politika zablokovaly tento přístup, alternativou by byla francouzská dodávka malého množství střel bez jaderných hlavic. Mohlo by dojít k integraci americké hlavice a systém by fungoval stejným způsobem jako nyní B61.

Střela by musela být integrována s letounem, pro nějž se Berlín rozhodne, ale totéž platí o bombě B61-12 na Super Hornetu nebo Eurofighteru. Úvahy o takovém řešení by v Německu vyvolaly spory, na straně Francie však odpovídají deklarovaným záměrům prezidenta Macrona zvýraznit francouzskou roli v evropské obraně.

NATO navíc nyní zvažuje charakter své reakce na ruské rozmístění pozemních střel s plochou dráhou letu s duálním využitím (konvenční nebo jadernou bojovou hlavicí). Jednou z možností by bylo dotlačit Rusko k jednáním o omezení taktických jaderných zbraní a signalizovat zájem o multiplatformový přístup k duálnímu využití. Mohl by Berlín zajistit takovou příležitost?

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1651

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2020