7. 7. 2022
V USA minulý týden již třetí zvrácené a velmi zaujaté rozhodnutí nejvyššího soudu během několika dní téměř znemožnilo americkým snahám zabránit klimatickému kolapsu. Soud rozhodl ve prospěch státu Západní Virginie, že Agentura pro ochranu životního prostředí není oprávněna omezovat emise oxidu uhličitého z elektráren, píše George Monbiot.
Den předtím ve
Velké
Británii
vládní výbor pro změnu
klimatu oznámil
"šokující"
selhání administrativy Borise Johnsona při plnění
klimatických cílů.
Její
politika v otázkách, jako jsou úspory
energie, je tak hloupá a
zvrácená, že je těžké to považovat za něco jiného
než za záměrné
selhání.
Poslední
kapkou však
pro mě
bylo menší
rozhodnutí. Po
dvou desetiletích
katastrofální politiky, která proměnila řeky v otevřené stoky, udělala
rada hrabství
Herefordshire po přechodu od toryů k nezávislé vládě konečně správnou věc.
Požádala
vládu o
vytvoření
ochranného pásma vodních
zdrojů, které by
chránilo
řeku Wye před znečištěním,
jež ji tlačí k úplnému
ekologickému
kolapsu. Britská
ministryně životního prostředí Rebecca Pow však v dopise zveřejněném
minulý týden povolení odmítla s tím, že
by to "zemědělcům a podnikům v povodí uložilo nové a
odlišné regulační
povinnosti". O to samozřejmě
jde.
Právě malichernost tohoto rozhodnutí je tak šokující. I
když jsou náklady
pro vládu
malé, zdá se, že je odhodlána zničit vše
dobré a
cenné v této zemi.
Právě ve chvíli,
kdy potřebujeme koordinované
globální úsilí,
abychom unikli našim
existenčním
krizím -
klimatickému
rozvratu, ekologickému
rozvratu, rostoucímu
přílivu
syntetických chemikálií, hromadící se celosvětové potravinové
nouzi - ti, kdo mají
moc, navlékají přes východ žiletkový drát.
Rozhodnutí
nejvyššího
soudu ve
Spojených státech nebylo ani náhodné,
ani založené na
zavedených právních principech. Vyplynulo z koordinovaného programu, jehož cílem je nahradit demokracii v USA soudní diktaturou.
Jak zdokumentoval senátor Sheldon Whitehouse, do nominace a potvrzení tří soudců jmenovaných Donaldem Trumpem byly vloženy stovky milionů dolarů z nečistých peněz. Mezi skupinami, které tyto kampaně vedly, byla i Americans for Prosperity (Američané pro prosperitu), kterou založili bratři Kochové: ropní magnáti s dlouhou historií financování pravicových kauz. Jak ukazuje vyšetřování organizace Earth Uprising, existuje silná korelace mezi množstvím peněz, které američtí senátoři od ropných a plynárenských společností obdrželi, a jejich souhlasem s Trumpovými nominacemi na soudce nejvyššího soudu.
Zatímco
někteří oligarchové
lobbují v rámci soudního
systému,
jiní
působí účinně mimo něj a prostřednictvím propagandy v médiích
zkreslují vnímání veřejnosti o těchto rozhodnutích.
Nikdo pravděpodobně neudělal
pro zbrzdění účinných opatření v oblasti životního prostředí více než Rupert Murdoch.
V tomto případě se nejvyšší
soud dostal daleko za hranice svého
mandátu
vykládat
zákony, na území výkonné a zákonodárné
moci. Vnucuje politiku, která by
nikdy neprošla
demokratickou kontrolou, kdyby se o ní
hlasovalo. Převzetím
kontroly nad regulační mocí vytváří precedens, který by mohl zmařit téměř
jakékoli
demokratické
rozhodnutí.
To vše se
může zdát
nepochopitelné.
Proč by někdo
chtěl
zničit živý svět?
Jistě i
miliardáři
chtějí obyvatelnou a krásnou
planetu. Trpíme
hlubokým nepochopením,
proč se takoví lidé chovají,
jak se chovají.
Nedokážeme
rozlišit
preference od zájmů
a zájmy
od moci. Pro ty z nás,
kteří
netouží po
moci nad druhými, je těžké pochopit lidi, kteří po ní touží.
Média
často představují zájmy politiků, jako by šlo o pouhé
politické
preference. Jen velmi zřídka
je ve zprávách vysvětleno,
jaký lobbing a politické
financování stojí za
určitým rozhodnutím.
Konzervativci nepovolují
intenzivní
chovy dobytka a čistírny
odpadních
vod, které vylévají špínu
do řek, protože se jim znečištění líbí.
Činí tak
jménem
mocných zájmů,
kterým se cítí být zavázáni, jako jsou vodárenské
společnosti a jejich akcionáři,
zemědělská
lobby a miliardářský
tisk.
Ale ani finanční zájmy
nedokážou
plně
vysvětlit,
co se děje.
Oligarchové,
kteří se
snaží
zadupat do země
americkou demokracii, se dostali daleko za hranici toho, že dbají pouze na své
čisté jmění. Už
jim nejde jen o peníze.
Jde jim o hrubou moc: o to, aby se před nimi svět sklonil.
Všechny
tyto případy
odhalují
stejnou politickou zranitelnost: snadnost, s jakou je demokracie drcena mocí peněz.
Nemůžeme ochránit živý
svět,
reprodukční práva žen ani nic jiného, čeho si vážíme, dokud z
politiky nedostaneme peníze a
nerozbijeme mediální impéria, která se
vysmívají informovanému
politickému
souhlasu.
Celý článek v anglickém originále ZDE
Diskuse