"Bude to dlouhá, dlouhá válka"

30. 11. 2022

čas čtení 16 minut
"Způsob, jakým se zacházelo s ruskou vládou v 90. letech, byl skutečně odsouzeníhodný," říká historik Orlando Figes v rozhovoru.

Jak se Rusko mohlo stát neokoloniálním válečným štváčem? Britský historik Orlando Figes sledoval Putinův historický obrat. V rozhovoru vysvětluje podceňovaný význam ruského patriarchy. A poukazuje na velké chyby, kterých se Západ po roce 1989 dopustil.

Orlando Figes je jedním z nejuznávanějších historiků Ruska na světě. Brit vyučuje na Birkbeck College v Londýně a zná úskalí německého úsloví "chápat Rusko". Jeho kniha "Historie Ruska" (z angličtiny přeložil Norbert Juraschitz. Klett-Cotta, 448 stran, 28 eur), která právě vyšla v němčině, zastává tezi, že jde vždy o tytéž myšlenky, mýty a metody, jimiž si Rusové vykládají svou minulost. Ale které – a co to znamená pro současnou válku na Ukrajině?

WELT: Pane Figesi, hned na začátku své knihy citujete George Orwella: "Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost". Fráze z dystopického románu "1984" se zdá být děsivě použitelná na Putinův režim. Proč je historie tak důležitá pro sebevědomí Ruska – a možná ještě důležitější než pro jakoukoli jinou zemi?

Orlando Figes: Důvodem, proč historie hraje tak významnou roli v ruské ideologii a státnictví, je to, že se v Rusku nikdy nevyvinul normální, svobodný politický diskurz. Veřejně se neslyší o tom, co by mohla znamenat svoboda, demokracie nebo bezpečnost. To znamená, že stát, který byl hlavním hybatelem změn v celé ruské historii, má tendenci dovolávat se historických narativů, kdykoli chce prosadit určitou politiku. Všechny tyto příběhy jsou založeny na mýtech o tom, jaký je nebo by měl být vývoj Ruska.

WELT: Co je to za mýty?

Figes: Často jsou náboženské, utopické, imperiální – například tak, jak Putin odkazuje na Petra Velikého, když mluví k mladým lidem. Petr Veliký představuje myšlenku znovuzískání půdy ze západu, která historicky patřila Rusku. V Putinově mytologii byly pobaltské republiky původně slovanské.

WELT: Ve vystoupení, na které narážíte, Putin zmínil, že Petr Veliký bojoval ve Velké severní válce 21 let. V letech 1700 až 1721 šlo o nadvládu v oblasti Baltského moře. Putin byl ale původně agentem tajné služby. Odkdy nahlíží a ospravedlňuje své činy tak silně historicky?

Figes: Putin se evidentně považuje za historika a údajně tráví hodně času čtením historických knih. Ale čte jen ruskou historiografii. A ruská historiografie je veskrze imperiální historiografií. Dekolonizace ruských dějin, jak bychom to nazvali, by mohla být nezbytná, ale nikdy k tomu nedošlo. To, co Putin říká ve svém eseji z roku 2021, se jen málo liší od toho, co řekli Nikolaj Karamzin (první velký historik Ruska, pozn. red.) nebo Sergej Solovjov v 19. století.

Je to o myšlence, že Rusko je impérium. Velké Rusko, které má svou státnost v Moskvě a svůj původ v Kyjivě – což znamená, že Ukrajina je jen region, nikoli národ. To je k roku 1810. Ale ptal jste se, jak kdy se Putin začal ideologicky zajímat o historii. Myslím, že zhruba od roku 2006 byly alternativní historické interpretace z roku 2007 marginalizovány. Svobodní historici byli stále více utlačováni a ohrožováni, jejich publikacím bylo bráněno a zakázáno je používat ve školách.

WELT: Zmiňujete také Putinovy ​​plakátové kampaně s historickými postavami, na kterých byl v roce 2003 rehabilitován Stalin. A oblíbené zábavní parky o ruské historii, které se otevřely.

Figes: Několik z nich jsem navštívil. Jsou to mocné zbraně pro Putinovu vnitřní propagandistickou válku. Zábavní parky ilustrují, jak autoritářský stát s mocným vůdcem, který musí rozhodnout, co je pro Rusko nejlepší, raději čerpá z historie.

WELT: Ale je ten příběh vůbec jasný? Nebylo z historického hlediska Rusko notoricky rozhodnuto, zda se otevřít Západu, nebo se chránit před západními vlivy?

Figes: Jsou slavjanofilové, kteří vždy tvrdili, že Rusko je jiné než Západ a potřebuje chránit svůj charakter před západním vlivem. Extrémní slavjanofilové existují od krymské války v 19. století. Lidé jako Nikolaj Danilevskij, který prohlásil, že Západ by měl být považován za nepřítele Ruska.

WELT: Putin rád odkazuje na cara Mikuláše I., který v 19. století bojoval proti západnímu vlivu. Věrohodný příklad z jeho pohledu?

Figes: Velmi. Napsal jsem knihu o krymské válce, ve které jsem při pohledu na dědictví války zdůraznil, proč protizápadní nacionalismus obhajovaný Putinem uctívá Mikuláše I. jako hrdinu. Hodí se to nejen kvůli Mikulášově antidemokratické politice v jeho vlastní zemi, pokud jde o cenzuru, vyloučení západních idejí a kulturní politiku slavjanofilie. Je to vhodné i proto, že Mikuláš šel do války proti celému Západu, aby bránil to, co považoval za ruské principy, tedy svatou povinnost cara bránit pravoslavné v ruském světě. Putin to dnes neříká jinak. Takže historické podobnosti jsou velmi velké. Není náhodou, že Mikuláš I. je jedním ze čtyř hrdinů, které představují sochy v místnosti, kde má Putin svůj nechvalně známý dlouhý stůl.

WELT: Kteří hrdinové z ruské historie jsou ještě v sále?

Figes: Další tři jsou patrnější, a to Petr Veliký a Kateřina Veliká, oba dobyli území v Evropě, a car Alexandr I. Dobyl země na Kavkaze a udělal to nejdůležitější, bránil Rusko proti Napoleonovi a zachránil svět. Toto je nejstarší příběh v historii, která sahá až k Alexandru Něvskému.

WELT: Jako velitel armády Něvský v roce 1242 zastavil pokusy Řádu německých rytířů expandovat do Ruska. V roce 1848 zachránil car Alexandr I. Rusko před zmatky revoluce, která se rozšířila po Evropě.

Figes: A Putinův vzor, ​​Mikuláš I., nastoupil na trůn po neúspěšném ústavním povstání důstojníků, dnes známých jako Děkabristé. Bál se jakobínů a zřídil policejní stát, aby tyto západní vlivy udržel venku. Takže paralely jsou zřejmé.

WELT: Ruský sebeobraz lze jen stěží pochopit bez pravoslavné církve. Jak velký je vliv moskevského patriarchy na Putina?

Figes: Mnohem větší, než o čem mluví většina médií. Není to poprvé, co Rusko na příkaz patriarchy napadlo to, co nyní nazýváme Ukrajinou. Už patriarcha Nikon přesvědčil cara Alexeje I., aby pomohl kozákům, kteří svou válku proti Polsku vedli jako svatou, protože kozáci byli pravoslavní a Poláci katolíci. Vždy lze najít historické paralely. Věřím, že současný patriarcha, který je podle mě zlý člověk, se chce vrátit do duchovního ruského světa, který rozbil Sovětský svaz. To nelze interpretovat jinak než jako imperiální projekt. Patriarcha již dlouho sleduje posvátné poslání znovu získat Ukrajinu jako součást Velkého Ruska.

WELT: Velkoruský mýtus odkazuje na Kyjevskou Rus, původ ruských dějin.

Figes: I proto začínám svou aktuální knihu u moskevského pomníku velkoknížete Vladimíra, vládce Kyjevské Rusi v letech 980 až 1015. Prezident Putin tento pomník slavnostně otevřel v roce 2016. Už tehdy jsem si všiml rostoucího nesouladu mezi tím, jak jsem já a ostatní na Západě učili a přemýšleli o Rusku, a tím, jak tento Putinův propagandistický stroj reaktivoval všechny tyto mytologie a chápání historie.

WELT: Kde se vzal sílící návrat Ruska k národní propagandě a historickým mýtům?

Figes: Po rozpadu Sovětského svazu bylo budování národa pro Balty a Gruzínce mnohem jednodušší než pro Rusy. V Estonsku a Gruzii existují muzea ze Stalinovy ​​éry, která se nyní nazývají "muzea okupace". Související příběh zní asi takto: "Stalinismus přišel z Ruska. Nemá s námi nic společného. Stalin nám byl vnucen." Popírání čehokoli sovětského nebo ruského se stalo základem pro mnoho bývalých sovětských republik k vybudování nového národa, zatímco rozpad Sovětského svazu způsobil zmatek v Rusku, protože Západ byl ochoten pomoci všem kromě Ruska. Už jen proto, že Rusko a Sovětský svaz byly notoricky zaměňovány.

(Není jasné, co Figes přesně myslí tím, že Západ v 90. letech "nepomáhal" Rusku. Zejména Němci si jistě dobře pamatují, že tomu tak nebylo a že nejohroženějším skupinám postiženým potrhlou ekonomickou politikou RUSKÝCH liberálů posílali i humanitární pomoc - KD.)

WELT: Západ po roce 1991 historicky selhal?

Figes: Někdo mohl mít nápad Marshallova plánu pro Rusko, který by zemi pomohl postavit se na nohy a rozvíjet instituce, které, jak víte, jsou základem veškeré demokracie. Ale v roce 1991 Západ pouze řekl, jaké by Rusko mělo být. Demokratické. A nějak ponížené. Způsob, jakým se s ruskou vládou v 90. letech zacházelo, byl skutečně odsouzeníhodný. A vytvořil řadu výčitek, které byly široce sdíleny. Není to jen o Putinovi. Západ musí pochopit, že pocit, že s Ruskem Západ zachází špatně a že Západ se ukazuje jako vítěz studené války, byl v politické třídě rozšířený.

WELT: O normální populaci a její transformaci od komunismu ke kapitalismu ani nemluvě.

Figes: V jakési šokové terapii byly Rusku vnuceny některé velmi špatně koncipované politiky. A výsledkem této katastrofy bylo, že mnoho lidí ztratilo dobrou míru bezpečnosti, ekonomické prosperity a samozřejmě systému víry. Světlana Alexijevič popsala tento otřes a požadavky, které na ni kladl, ve své knize Secondhand Time: Mnoho lidí, kteří se nedokázali vyrovnat s tržním systémem, zažilo trauma 90. let také kvůli kriminalitě, korupci a nejistotě.

WELT: Po chaosu transformace se zdálo, že Putin přinesl novou stabilitu.

Figes: Mnoho lidí, také na Západě, si v prvních dnech Putina myslelo, že je nutná obroda státu. Jinak by Rusko vážně riskovalo, že se rozpadne do oligarchicky kontrolovaných lén. A víte, nebyli to jen oligarchové, kdo ovládal státní majetek. Byl to organizovaný zločin. Země se rozpadala. Takže si myslím, že mnoho lidí vidělo oživení státu jako potenciálně pozitivní vývoj. Ale očividně se to brzy pokazilo.

WELT: Jsou na Západě v této rané fázi Putina opomenutí?

Figes: Po 11. září si byli Bush a Putin docela blízcí. Rusko mělo čím přispět k válce proti terorismu. A tehdy Putin v neformálním rozhovoru s Bushem řekl: "No, kdy Rusko vstoupí do NATO?" A byl odmítnut. Takže celá otázka rozšiřování NATO, která je vysoce problematická, je jistě součástí tohoto příběhu. A víte, od té chvíle odmítnutí jasně ukázalo Putinovi, který byl v této fázi své kariéry stále dost nejistým mužem, že NATO zůstalo protiruskou aliancí.

WELT: Vzhledem k historii studené války to není překvapivé. A Polsko a pobaltské státy by dnes měly být velmi rády, že jsou jako členové NATO chráněny před Moskvou.

Figes: Samozřejmě. Všechny státy mají suverénní právo rozhodovat o svých bezpečnostních aliancích. Bylo však chybou jednoduše předpokládat, že tato rozhodnutí nemají nic společného s Ruskem. George F. Kennan to vždy zdůrazňoval.

WELT: Máte na mysli amerického historika, odborníka na Rusko a špičkového diplomata, který označil expanzi NATO na východ za nejfatálnější chybu v americké politice po konci studené války. Bylo NATO z ruského pohledu alespoň stejnou politickou hrozbou jako vojenskou? Blížila se zóna demokracie a západních hodnot!

Figes: Určitě. Ruské autoritářské elity se samozřejmě děsily nevládních organizací jako Memorial, západních médií nebo dokonce Rusů, kteří stále více cestovali na Západ. A zároveň pozorujeme, že bylo nesmírně důležité, aby zmíněné frontové státy, tedy pobaltské republiky, Polsko a části Ukrajiny, které kolem roku 2014 zoufale chtěly být součástí Západu, mohly říci: "Jsme součástí Západu." A naopak to znamenalo, že byla nakreslena hranice, velmi červená čára: "My jsme Evropa, vy Rusové jste barbaři. Rusko znamená temnotu, znamená Asii, znamená kolaps civilizace." Tyto postoje se zakořenily. Jsou do jisté míry pochopitelné, ale také zkomplikovaly současnou situaci. Jde tedy o druh rasismu, který, když je použit jako zbraň, jako je tomu nyní, mohl by být docela nebezpečný. Myslím, že musíme nechat mosty otevřené pro potenciální politickou třídu, se kterou se můžeme vypořádat.

WELT: V Německu jsou lidé kajícní za léta závislosti v energetickém sektoru. Učíte jako profesor historie v Londýně. Jak se Británie dívá na válku na Ukrajině a jak mluví o svých bývalých vazbách s Ruskem? V knize se věnujete finančnímu centru Londýna, které je oblíbené u ruských oligarchů pod přezdívkou "Londongrad".

Figes: Ach ano, to je problém. Sám jsem na akcích pozoroval, že mezi liberální, vzdělanou veřejností existuje silný pocit, že Západ, zejména Londýn, se příliš dlouho podílí na budování Putinova systému. O to více mi připadá pokrytecké, když je Německo tak ostře kritizováno za své "rozumění Putinovi". Politika Merkelové se mi zdála pro Německo nezbytná kvůli jeho historii a geografii. Pravděpodobně je třeba hledat zdroje energie. Ale tato politika byla přijatelná, založená na předpokladu, že pomůže Rusku stát se spolehlivým ekonomickým partnerem. Tak to se pokazilo. Je to ale komplikovaný příběh, za který může Londýn stejně jako kterýkoli jiný neruský stát. Německo nakonec celkem rychle opustilo Nord Stream 2 a poslalo vojenskou pomoc Ukrajině.

WELT: Jak dlouho bude válka trvat? Na konci své knihy píšete: "Ruské vítězství nějakého druhu je nejpravděpodobnějším výsledkem této války".

Figes: Co jsem tím myslel, bylo: Putin může prodat jako vítězství cokoliv, co musí prodat jako vítězství. Definuje, co je to výhra. Kromě toho věřím, že válka potrvá ještě mnoho let. Tuto válku nakonec vedou Rusové a režim ji vede za předpokladu, že Ukrajina znamená pro Rusko více než pro Západ. Vsadí se, že Západ nebude ochoten Ukrajinu podporovat navždy. A moje obava je, že to je pravda.

WELT: Proč je to pravda?

Figes: Obávám se, že Rusové mohou Ukrajině a Západu za dvě zimy energetické, finanční a kybernetické války něco vnutit. A k válčení patří i uprchlická krize. Jen tuto zimu se očekává, že 5 až 10 milionů ukrajinských uprchlíků zamíří na západ. A musí se přesunout na západ. Bez elektřiny a vody nemůžete na Ukrajině přežít zimu. Takže si myslím, že to bude dlouhá, dlouhá válka. A bude záležet na ochotě Západu ujít celou cestu. Také se obávám, že hodně bude záležet na příštích prezidentských volbách v USA.

WELT: To znamená?

Figes: Pokud vyhraje Trump, nebude to pro Ukrajinu vypadat dobře. Nemyslím si, že můžeme předpokládat, že se Rusko jednoduše zhroutí. Má odhodlání a represivní pravomoci a má finanční zdroje a pravděpodobně i potřebné spojence, aby mohlo pokračovat tak dlouho, jak bude potřeba. Musíme počítat s dlouhou válkou a musíme na ni být připraveni. To znamená, že je na západních vládách, aby vysvětlily svým lidem, proč musí vést tuto válku, protože v tuto chvíli si myslím, že to nevysvětlují dostatečně dobře.

Zdroj v němčině: ZDE

2
Vytisknout
5761

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2022