Překvapení? Bílý dům z ukrajinského konfliktu nesmírně těží, zatímco Evropa strádá

1. 12. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Jestliže jedním z vedlejších cílů ruské invaze na Ukrajinu bylo dosažení rozkolu v západním společenství sjednoceném protiruskou hostilitou, Kreml si v tomto ohledu může pomalu, ale jistě přičíst několik bodů. Uplynulo zhruba devět měsíců, co ruská armáda vtrhla na území jiného státu, a zdá se, že i vrcholní evropští politikové začínají chápat, kdo z ukrajinské katastrofy prozatím vychází jako vítěz a kdo jako poražený.

Server Politico minulý týden informoval o zuřivosti panující mezi předními evropskými představiteli, kteří obvinili Bidenův Bílý dům z profitování na ukrajinském konfliktu, zatímco státy starého kontinentu strádají. Hlavní evropský diplomat Josep Borrell velice obezřetně apeloval na Washington, aby na evropské obavy reagoval: „Američané - naši přátelé - přijímají rozhodnutí, která na nás mají ekonomický dopad.“ Borrell to sice vyjádřil eufemisticky – moc dobře si vědom stávajícího amerického postavení v Evropě – nicméně šel k meritu věci. Americká strana však na tyto výtky zareagovala arogantně, což je pro ni typické; obvinila z tíživé ekonomické situace v Evropě Putinovu invazi na Ukrajinu a jeho energetickou válku proti Evropě. Vývoz zkapalněného zemního plynu z USA do Evropy podle mluvčího Bidenovy Národní bezpečnostní rady "dramaticky vzrostl a umožnil Evropě odklonit se od Ruska" – abychom se tak dostali do ještě většího područí Bílého domu se všemi ekonomickými i politickými ranami (prohlubující se ideologické rozpory, důraznější příklon k fašismu a rasismu...).

Je však příznačné, že výtky evropských byrokratů na adresu našeho nedůvěryhodného zámořského partnera nevyvolaly celospolečenskou debatu o samotné podstatě euroatlantických vazeb. Do jaké míry v této dosavadní podobě přispěly k bezpečnosti a stabilitě evropského regionu; či jsou přínosem, anebo spíše negativem pro naši bezpečnost? Nestalo se tak, a ojedinělá vzpurnost evropských byrokratů tlumočící rozsáhlý společenský nelad panující v evropské společnosti zůstala oslyšena.

Přitom tomu skutečně tak je: Americké fosilní a zbrojařské korporace mají letos vpravdě velkolepé žně. Zvláště poté, co loňské americké fiasko v Afghánistánu slibovalo jen hubené zítřky. Americká pomoc Evropanům připravujícím se na dlouhou zimu (navíc v době, kdy se starý kontinent dobrovolně zbavil laciného ruského plynu a ropy) je ve skutečnosti Danajským darem: vysoce neekologický frakovaný plyn je téměř čtyřikrát dražší než ruský – kdysi tekoucí skoro za humny. Spojené státy během prvních šesti měsíců ruské invaze prodaly do Evropy více plynu než za celý předchozí rok, přičemž prognózy budoucího prodeje vypadají velmi dobře.

Na dračku jdou také americké zbraně, munice a vojenské systémy. Byznys prostě šlape – zvláště poté, co evropské země od února přislíbily doplnit své zbrojní arzenály zbožím v hodnotě 230 miliard dolarů, přičemž smetanu slíznou zejména americké korporace a Pentagon. Spojené státy navíc vytvoří nové permanentní vojenské velitelství v Polsku a zvýší svou dlouhodobou vojenskou přítomnost v Evropě.

Dalším dosavadním vítězem ukrajinského konfliktu je tedy i osazenstvo nejvyšších pater americké politiky, včetně strategických plánovačů a zastánců americké hegemonie ve světě: Kreml svým ukrajinským tažením dokázal povážlivě prohloubit americkou kontrolu nad Evropou, tedy úplný opak toho, v co doufal. Starý kontinent je nyní v mnohem slabší pozici vůči Washingtonu, který v důsledku fatálního rozhodnutí Vladimira Putina napadnout Ukrajinu na „evropském bojišti“ významně posílil.

Dlužno poznamenat, že nejde o žádné veřejné tajemství; koneckonců obavy spousty evropských politiků jsou pouze oficiálním potvrzením dlouhodobé šuškandy mezi čím dál tím – eufemisticky řečeno – rozčarovanější veřejností. Solí v očích není jen brilantní geopolitický tah amerických stratégů a plánovačů, ale i stamiliardové dotace Bidenova kabinetu určené pro americké podniky, což podle evropských představitelů, diplomatů, ministrů a mnohých dalších pozorovatelů může předznamenat zničení „evropského průmyslu“.

Za této situace by USA a tamní korporace byly slušně řečeno naivní, kdyby od vypuknutí válečného konfliktu před devíti měsíci prosazovaly diplomatické urovnání konfliktu, o což jim ostatně nešlo ani před vpádem Moskvy na Ukrajinu. V poslední době se ale objevují hlasy zasvěcených insiderů vojenské politické scény nabádajících k diplomacii s Ruskou federací, a nikdo neví, jak se „energetická krize“ a „krize geopolitiky“ v Evropě bude vyvíjet dále. Nejspíše žalostně.

 

-5
Vytisknout
6978

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2022