Slovenská komunita LGBTIQ+ potřebuje lidská práva

30. 11. 2022 / Marco Nemeth

čas čtení 12 minut
Tragédie v Bratislavě jen zdůraznila nedostatek politické vůle k pokroku

Zdá se, že situaci slovenské LGBTIQ+ komunity není možné plně pochopit, a snaha o hlubší proniknutí do problematiky lidských práv situaci nijak neulehčuje. Přesto demografické trendy dávají menšinovým komunitám naději, jen kdyby politici v Bratislavě vyslyšeli jejich hlasy.

 
Ve středu 12. října 2022 večer poblíž oblíbeného gay baru v Bratislavě zabil fanatický útočník dva lidi a jednoho zranil. Místo nebylo vybráno náhodou, šlo o cílený útok na LGBTIQ+ komunitu, který byl později klasifikován jako teroristický útok.

Reakce po útoku byly děsivé. Politici se dokonce báli tento zjevně ohavný útok namířený proti LGBTIQ+ společnosti řádně pojmenovat. Poslanec Juraj Šeliga psal o útoku proti "určité skupině lidí na Slovensku". Další poslanec z největší vládní strany OĽaNO Peter Kremský hovořil o "náhodné střelbě na ulici".

 

Ještě horší je, že bývalý premiér, nyní ministr financí a lídr OĽaNO Igor Matovič po známém moderátorském coming outu v přímém přenosu na Facebooku prohlásil, že je "heterák", a přidal hashtag naznačující, že by se heterosexuálové neměli stydět. Stalo se tak jen několik hodin po útoku.

Nakonec sám premiér označil LGBTIQ+ kulturu za "způsob života", čímž naznačil, že sexuální preference je volba, ale později se alespoň omluvil.

Existovala jedna velmi pozoruhodná výjimka. Prezidentka Čaputová neústupně vystupovala na podporu LGBTIQ+ komunity, a to jak v domácím prostředí, tak v prostředí vnitroevropském, například v Bruselu. Její projevy však jen zvýraznily rétorickou rozpolcenost slovenské společnosti.

Útoky na osoby, které jsou příslušníky menšinových skupin nebo se jinak odchylují od "slovenských norem", jsou během času stále častější. Mnoho lidí věřilo, že tato teroristická tragédie poslouží jako výzva k probuzení, ale každý, kdo má alespoň základní povědomí o slovenské kultuře, věděl, že se mýlil, a to i přesto, že se ozývaly mnohé hlasy na podporu homosexuálů, které pocházely od známých osobností společnosti.

Menšiny zneužívané populisty

Útoky na menšiny nejsou na Slovensku ničím novým, již dlouho jsou terčem politiků ze všech politických stran, kteří se snaží ovládnout zemi.

V roce 2014 začala Aliance za rodinu sbírat podpisy pod "rodinné" referendum, které bylo přímo zaměřeno na LGBTIQ+ komunitu a obsahovalo otázky typu: "Souhlasíte s tím, aby se manželstvím označoval pouze svazek jednoho muže a jedné ženy?". Pouze nízká účast zachránila toto referendum před tím, aby se stalo závazným.

Před časem bývalý premiér Robert Fico ze SMERu - jeden z největších apologetů ruské invaze na Ukrajinu - prohlásil, že "vláda má povinnost usnadnit život homosexuálům". O několik let později, po prohraných volbách v roce 2020, se veřejné mínění prudce změnilo a stalo se populárním být proti LGBTIQ+. Fico tehdy změnil svůj postoj a prohlásil, že si "nepřeje, aby tady chodili lidé, kteří budou tvrdit, že jsou ženy, a mezi nohama budou mít dvaceticentimetrový penis".

Bohužel to byla chyba naší, slovenské společnosti, která umožnila, aby takové výroky zaznívaly bez jakéhokoli studu nebo postihu. Postupně jsme se vyvinuli v civilizaci, kde premiér, opoziční lídři a kdokoli jiný, kdo má potíže, mohou svalovat vinu na neangažované obětní beránky, kteří s danými problémy nemají nic společného. Tato metoda hledání obětí se stala endemickou součástí slovenské politické kultury.

Díky politikům a vlivným lidem, hlavně v církvi, se ve slovenské společnosti vytvořil spodní proud anti-LGBTIQ+ rétoriky, který se po tolika letech stal normou. Normou, kdy byla část veřejnosti vytlačena z centra naší pozornosti a péče a nahrazena nenávistí a extremismem. To se na Slovensku stalo novou normou.

(Ne)v českých krocích

Slováci často konfrontují svou domácí situaci se situací v Česku, ve svém nejbližším sousedovi. Jak se tedy k této situaci staví Česká republika?

Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je třeba nejprve uvést základní fakta. Registrované partnerství je na Slovensku stále nelegální, přestože je v České republice od roku 2006 uznáváno. Dalším faktem je, že rozvodovost registrovaných partnerství je výrazně nižší než rozvodovost u manželství. Od uzákonění registrovaného partnerství se podle Českého statistického úřadu rozvedlo 14,5 procenta z celkového počtu registrovaných párů, zatímco u manželství je to kolem 50 procent.

Práva LGBTIQ+ jsou stále šedou právní zónou, která se netýká pouze Slovenska. V českém parlamentu se od roku 2018 objevují návrhy zákonů ve prospěch manželství pro všechny a v červnu se toto téma znovu objevilo. Návrh je na programu aktuální schůze poslanců, ale pro jeho projednání nebyl určen den ani hodina. V důsledku toho si možná bude muset počkat několik měsíců nebo dokonce let.

Slovenská společnost je křesťanštější než česká, v České republice je katolíky jen 14 procent lidí oproti 56 procentům Slováků, ale tento obraz nemusí být nutně černobílý.

Z hlediska společenského cítění je na tom česká společnost podobně jako ta slovenská, což znamená, že podpora posílení práv LGBTIQ+ osob roste. V průzkumu agentury NMS Market Research z července 2021 podpořilo manželství pro gaye a lesby 65 procent českých respondentů. Vzhledem k tomu, že většina poslanců je konzervativní, je nepravděpodobné, že by zákon v tomto parlamentu prošel, ale dohodli se na kompromisu, který podporuje změnu zákona tak, aby registrované partnerství bylo možné uzavřít na kterémkoli úřadě v celé zemi, aby se proces zjednodušil.

To slouží jako ilustrace důvodů, proč je situace na Slovensku a v České republice odlišná. Naopak zákonodárci v českém parlamentu - včetně těch opozičních - se snaží dosáhnout konsenzu, aby zlepšili kvalitu života všech. Na Slovensku i přes dvě oběti trestných činů z nenávisti stále chybí chuť změnit současnou situaci, která samozřejmě není ve prospěch všech.

Slovensko zaostává

Navzdory četným pokusům o uznání párů stejného pohlaví na Slovensku v současné době chybí právní rámec pro svazky LGBTIQ+. První návrh byl podán v roce 1997 a letošní pokus, který přišel jen několik hodin po teroristickém incidentu v Bratislavě, "institut soužití" nezavedl a drama ukončil. A to přesto, že tento liberální návrh SaS pro stejnopohlavní páry byl podle autora návrhu Ondreje Dostála jen velmi skrovný a dotýkal by se pouze majetkových práv. "Byl to pokus udělat alespoň první malý krok k zakotvení práv lidí žijících ve stejnopohlavních vztazích," řekl Dostále v rozhovoru pro Visegrad Insight.

K zajímavému odhalení dochází právě teď. Podle průzkumů provedených již v roce 2009 je více lidí pro než proti zavedení zákona umožňujícího životní partnerství osob stejného pohlaví. V roce 2009 bylo 45 procent respondentů jednoznačně nebo spíše pro přijetí zákona, zatímco 41 procent bylo spíše nebo spíše proti.

Podle posledního průzkumu provedeného jinou agenturou podpora zákona spíše roste, než aby klesala, a to zejména u mladších lidí; mezi lidmi ve věku 18-29 let nemá 63 procent s registrovaným partnerstvím žádný problém. Naopak nejvíce proti jsou lidé starší 65 let, nicméně i v tomto případě je procento stále vysoké - 42 procent oproti zhruba 41 procentům, kteří s tím nemají problém. Z toho vyplývá, že nejenže již probíhá generační výměna, ale je také zřejmé, že politici neplní přání lidí. Nyní, když podpora zákona stagnuje, je třeba si položit otázku: Proč jsou politici vůči společnosti rok od roku nepřátelštější?

Odpověď na tuto otázku je nuancovaná, ale je zřejmé, že politici začali věnovat pozornost krajně pravicovým hlasům ve veřejnosti, i když ty nereprezentují většinu společnosti. "Jako vážný problém vidím zejména to, že někteří politici odmítavý postoj k partnerství spojují s necitlivou rétorikou útočící na lidskou důstojnost LGBTIQ+ lidí," myslí si Dostál.

Posun v přijatelnosti umožnil politikům a hlasům z krajní pravice vstoupit do diskuse způsobem, který byl ještě před několika lety nemožný. Toto téma využívají i populisté, kteří ještě nedávno na politické scéně nebyli. Tyto síly poskytují velmi přímočaré, ale neúčinné řešení každého problému tím, že se postupně, ale tiše vtírají. Stalo se tak i po volbách 2020, kdy lídr jedné z velkých stran (OĽaNO) nabídl jednoduché, ale neúčinné odpovědi.

Proto se nemohli více mýlit ti, kteří si mysleli, že zákonodárci budou po teroristickém útoku reagovat jinak, a neschválení návrhu o životním partnerství osob stejného pohlaví je toho jen jednou z ilustrací

Otrávení příští generace extremismem

Asi pět hodin před střelbou zveřejnil pachatel prvního slovenského teroristického činu na Twitteru 65stránkový manifest, který obsahoval rasistické, antisemitské a homofobní výrazy vyzývající k násilí proti židům a LGBTIQ+ lidem. V manifestu uvedl jako své vzory krajně pravicového teroristu Anderse Breivika, který v roce 2011 provedl teroristické útoky v Norsku, a také hlavního plánovače holocaustu a útočníka z novozélandské mešity.

Přestože se zdá, že na tomto hrůzném útoku pracoval sám, je třeba poznamenat, že ve společnosti není jediný a s pomocí sociálních médií možná inspiroval další, aby svá slova proměnili v činy. Nemůžeme si dovolit čekat, až otevřeně podpoříme ty, kteří jsou v této době pochopitelně vyděšení.

Váhali jsme, zda se ozvat proti nenávisti, která už léta prostupuje internetem, a trvalo nám, než jsme přišli o dva mladé lidi, než jsme pochopili rozsah našich potíží. Úřady neudělaly nic pro to, aby zastavily rozvoj nenávisti a extremismu mezi mladými lidmi ve společnosti, a tyto desetiletí trvající krajně pravicové strategie mají stále hlubší dopad.

V rozporu s mnoha výše uvedenými statistikami souhlasí podle Eurobarometru pouze 31 % Slováků, což je nejnižší procento v EU, s tím, že gayové a lesby by měli mít stejná práva jako heterosexuální páry. Přesto to neplatí pro mladé lidi, a v tom je naděje.

Nicméně to neznamená, že extremismus neexistuje nebo že neroste. Samotná skutečnost, že nežijeme ve společnosti s rovnými právy, vyvolává v mladých lidech dojem, že se mohou chovat k ostatním s opovržením, aniž by je to postihlo. Socioložka Elena Krigelová pro Aktuality.sk uvedla, že "když člověk cítí hněv, má pocit, že může svou nenávist obrátit proti lidem, které společnost označila jako skupinu, kterou není třeba chránit".

Incident s devatenáctiletým útočníkem v Bratislavě nebyl ojedinělý. Na střední škole v Novákách 3. listopadu mladiík sekerou sekl dívku na čele a zranil další dítě. Jen o několik dní předtím se čtrnáctiletý mladík při jiném útoku pokusil zabít svého učitele a spolužáky.

Tyto incidenty nejsou zcela neočekávané. Pokud nezvýšíme preventivní úsilí ve školách a nebudeme o těchto problémech mluvit, můžeme očekávat nárůst těchto útoků.

Tento text je soucasti projektu #DemocraCE

Text v angličtině:
https://visegradinsight.eu/slovakias-lgbtiq-community-needs-human-rights/

1
Vytisknout
3588

Diskuse

Obsah vydání | 2. 12. 2022