Tato situace nevyžaduje výmluvy, ale odvahu. Odvahu zůstat nablízku, když už to není snadné. Proto věříme, že veřejný tlak, včetně spotřebitelských bojkotů, je legitimní nástroj občanského vyjádření. Nejde o pomstu. Jde o důslednost. Společnosti, které se prezentují jako spojenci, nemohou svou podporu zapínat a vypínat podle směru politického větru.

Naše komunity si zaslouží víc než pouhé symboly. Zaslouží si trvalou podporu, skutečnou přítomnost a aktivní roli ve vytváření bezpečnějšího, spravedlivějšího světa. A pokud toho nedosáhneme společně s vámi, dosáhneme toho bez vás - ale už ne ve vašich obchodech, na vašich čerpacích stanicích, v rukou vašich konzultantů nebo prostřednictvím vašich platebních karet.

S úctou, ale i s rozhodností,  
Fabiano Golgo a LGBTQ+ lidé i spojenci, kteří věří, že solidarita není sezónní: je to závazek.

---

V posledních měsících několik velkých korporací - například Mastercard, PepsiCo, Nissan a Citi - omezilo nebo zcela ukončilo své sponzorství akcí LGBTQ+ Pride, jako je například Pochod hrdosti v New Yorku. Tato rozhodnutí, často zahalená do mlhy „ekonomické nejistoty“ nebo „revize marketingových strategií“, jsou hluboce zklamáním a zasluhují veřejnou kritiku - včetně organizovaného bojkotu.

Po léta tyto značky využívaly viditelnosti a kulturního významu Pride k posílení své reputace a k navázání vztahu s mladšími, sociálně uvědomělými spotřebiteli. Jejich přítomnost - alegorické vozy, stánky, reklamní předměty - měla symbolizovat údajnou podporu rozmanitosti a inkluze. Jakmile se však politické klima ochladilo a práva LGBTQ+ komunit se ocitla pod tlakem, zejména ze strany administrativy Donalda Trumpa, začaly tyto značky couvat. Když je podpora nepohodlná, závazky najednou mizí. To odhaluje pravou povahu jejich „spojenectví“: podmíněné, předstírané a poháněné ziskem.

Společnosti jako Mastercard, které byly deset let klíčovými sponzory, najednou ustupují. Nissan „přehodnocuje“ všechny výdaje a jakási zvláštní náhoda je, že právě Pride je mezi prvními na řadě ke škrtu. Některé značky se dokonce bojí politické odvety natolik, že žádají, aby jejich jména nebyla vůbec vidět. Tím vysílají jasný vzkaz: když LGBTQ+ lidé opravdu potřebují podporu, korporátní svět se raději schová.

K aktuálnímu datu nejsou k dispozici žádné zprávy o tom, že by významní sponzoři stáhli svou podporu festivalu Prague Pride. Naopak, festival v roce 2024 zaznamenal silnou podporu od různých partnerů, včetně korporací, nadací a ambasád. Jedním z příkladů je společnost Škoda Auto, která byla oficiálním partnerem festivalu již třetí rok po sobě a zdůraznila svůj závazek k respektu, akceptaci, rovnosti, diverzitě a vzájemnému porozumění. 

Festival Prague Pride 2024, který se konal od 5. do 11. srpna, přilákal přibližně 60 000 účastníků a proběhl bez větších incidentů, i přes zvýšená bezpečnostní opatření. Tato situace kontrastuje s některými jinými Pride festivaly, jako je například Copenhagen Pride, kde několik významných sponzorů stáhlo svou podporu kvůli vnímané "politizaci" události.

Bojkot je legitimní formou protestu i nástrojem odpovědnosti. Připomíná značkám, že jejich volby nejsou bez následků. Práva LGBTQ+ lidí nejsou sezónní kampaní nebo reklamním trikem: jde o důstojnost, bezpečí a rovnost milionů. Pokud značky chtějí loajalitu této komunity, musí projevit skutečnou podporu, zejména tehdy, když je to nepopulární nebo nepohodlné. V dnešní době ustoupit neznamená být neutrální. Znamená to zradit.

Přestože některé z těchto společností nemají v Praze své pobočky, Češi, kteří by chtěli bojkotu pomoci, se mohou vyhnout například Pepsi a místo Mastercard používat jiné platební karty. Pomáhá také komunikovat nespokojenost přímo se společnostmi. 

Většina těchto firem je nadále vysoce zisková a utrácí za jiné marketingové aktivity dál. Skutečnost, že právě Pride padl za oběť škrtům, mluví sama za sebe. Podpora bojkotu není o požadavku na dokonalost. Je to o vyžadování konzistence a důvěryhodnosti. Skutečné spojenectví se neměří počtem duhových log v červnu, ale tím, jestli zůstane zachováno i v době, kdy je to riskantní. 

A konečně - pro ty společnosti, které se rozhodly ustoupit ve strachu před politickým tlakem: možná jim to teď připadá jako pragmatické rozhodnutí. Ale ať už to byly výpočty účetních nebo zbabělost manažerů, jedno je jisté: historie si nebude pamatovat jejich výmluvy, jen jejich ticho.