Koho volit? Proč v české debatě chybí pozitivní vize a jak to napravit

20. 5. 2025

Tato kritická optika má v českém kontextu své opodstatnění. Po letech rozčarování z politiky, korupčních afér, přelétavých programů a často mizerné komunikace je pochopitelné, že si veřejnost i novináři osvojili spíše defenzivní postoj. Řada komentářů proto raději varuje před hrozbami, než aby riskovala doporučení konkrétní alternativy, která by mohla být zklamáním. Kritika je bezpečná, pozitivní vize je závazná.

Jenže právě v tom je jádro problému. V české společnosti zoufale chybí kvalitní analýza toho, koho volit. Kritika bez nabídky je jako mapa plná slepých cest: člověk ví, kam nejít, ale nedozví se, kde je cesta vpřed.

Navíc se tím nevědomky posiluje atmosféra beznaděje a cynismu. Pokud nám komentátoři a veřejné osobnosti stále dokola říkají, koho nevolit, aniž by nabídli srozumitelný a věcný rozbor toho, kdo je skutečně rozumnou alternativou, vytváří se dojem, že v Česku není na výběr. Lidé pak rezignují, nebo volí podle momentální nálady či protestu, nikoliv podle racionální úvahy.

Co s tím?

• Začněme požadovat po médiích i veřejných osobnostech, aby kromě kritiky nabízeli i pozitivní varianty. Nestačí popsat, co je špatně. Potřebujeme slyšet, co je alespoň přijatelné a proč.

• Ptejme se konkrétně, co jednotliví kandidáti opravdu prosazují. Jaké mají výsledky, jaké kompromisy přijali, jak se chovají v krizích, zda jsou ochotni přiznat chybu, nebo jen vinu svalovat na předchůdce.

• Vytvářejme si vlastní žebříčky hodnot. Co je pro mě jako voliče skutečně důležité? Je to odbornost, zkušenost, odvaha, morální integrita nebo ochota komunikovat otevřeně? Každý z nás má jiný žebříček, ale pokud se spokojíme jen s kritikou, nikdy jej neotestujeme v realitě.

• Nebojme se rozčarování. Ano, každá pozitivní volba může vést ke zklamání. Ale pokud si necháme diktovat jen strachem a negativním výběrem, nikdy se z bludného kruhu cynismu nedostaneme.

Závěrem

Je čas žádat nejen kritiku a varování, ale i konstruktivní nabídku. Politika není jen o varování před špatnými cestami, ale hlavně o hledání těch lepších. Pokud chceme kultivovanější veřejnou debatu a zralejší demokracii, začněme sami, jako voliči i jako komentátoři, vyžadovat analýzu nejen proti, ale také pro. Jinak zůstaneme v pasti věčné opozice bez naděje na lepší směr.

Já sám nejsem výjimkou. Blíží se podzimní volby a upřímně nevím, komu svůj hlas dát. Vím, že bych měl jít k volbám. Nejsem veřejná osobnost, ani politolog, komentátor nebo glosátor. Jsem jen jeden z mnoha, se svým jediným hlasem, a přesto nevím, komu ho věnovat.

Právě proto apeluji na ty, kdo mají komunikaci, analýzu a veřejnou službu v popisu práce: dejte nám konečně mapu, která nevede jen do slepých uliček. Pomozte nám najít nejen varování, ale i opravdovou alternativu. Bez toho se těžko posuneme dál a volba zůstane pro mnoho z nás jen smutnou loterií.