BBC: O dalších hrůzách páchaných Izraelem v Gaze svědčí vyznamenaný britský lékař

20. 5. 2025

čas čtení 23 minut
KDY SE ZAČNE ČESKÁ VLÁDA CHOVAT LIDSKY?


"My na Západě kolektivně, jsme nevyvinuli žádný vliv na omezení tohoto obludného zla, které je v zahraničí ve Svaté zemi, a myslím, že nás historie bude tvrdě soudit."

"Na našem dnešním seznamu máme 25 pacientů, všichni do jednoho jsou zranění. Opravdu důležitá věc u každého z pacientů, který k nám přijde, je to, že při incidentu, který je zranil, bylo  více lidí, kteří byli zabiti. Takže předevčírem jsem dokončoval amputaci obou nohou u muže ve věku 44 let. Předtím přišel při konfliktu před několika lety o levou ruku a při této příležitosti přežil. Ale všichni členové jeho rodiny byli zabiti. Takže on je teď strašně zraněný, jeho žena je mrtvá. Všechny jeho děti jsou mrtvé. Včera jsem operoval milého mladíka Jakoba, kterému je deset let. Výbuch mu zlomil obě nohy nad kolenem i pod kolenem a odřel je, takže nezbylo o moc víc než polovina kůže a bláta pod kůží byla odstraněna. Tak tohle je práce pro ortopedii. Spolupráce s plastiky. Zůstal mu na světě jeden bratr a je velmi těžké soustředit se na psaní Operačního listu, když se vzpamatovává z narkózy a volá po matce, která je mrtvá."

"Dnes ráno byl prvním pacientem na našem seznamu nějaký sedmadvacetiletý muž, který spal. V jeho stanu  brzy ráno řekl své ženě, Al Mawasi je bezpečné.  A vedlejší stan byl vybombardován a on byl zraněn střepinou a ta mu způsobila ošklivou ránu na noze a zlomila mu stehenní kost."

"Můj problém spočívá v tom, že tu máme mocnou vojenskou mašinerii, která se snaží rozdrtit hbitou a neviditelnou skupinu, a mezi nimi jsou dva miliony, dva miliony lidí, kteří s tím nechtějí mít vůbec nic společného, a jsou to oni, kdo nesou hlavní tíhu. Včera ráno jsme všichni slyšeli ranní sbor stíhaček, útočných vrtulníků Apache, bomb, raket, střelby z automatických zbraní a všudypřítomného dronu. Nikomu z těchto lidí nehrozí ani to nejmenší nebezpečí v tom, co se označuje jako válka. Jsou to lidé, na které se shazují bomby, kteří nemají žádné prostředky, jak se bránit, jako ten muž, o kterém jsem vám právě vyprávěl a na kterého se operace dnes ráno zaměřila, nemá kam jít. Může si jít jen lehnout do nějakého krytu ve vyhlášené bezpečné zóně a on dnes ráno skončil na našem operačním stole."

Moderátorka: Dobrý den, vítám vás v pořadu The World at One. OSN říká, že má povolení poslat do Gazy 100 kamionů s pomocí. Britský premiér zdůrazňuje, že je jich potřeba více:
 
Starmer: „Nedávné oznámení, že Izrael povolí do Gazy základní množství potravin, základní množství je zcela a naprosto nedostatečné.“

Šéf humanitární pomoci OSN Tom Fletcher varuje, že v příštích 48 hodinách mohou v Gaze zemřít tisíce dětí, hovoříme s lékařem, který tam pracuje a který říká, že svět je spoluviníkem:

„My všichni na Západě jsme nevyvinuli žádný vliv, abychom omezili toto monstrózní zlo, které je ve Svaté zemi.“

Moderátorka: Organizace spojených národů sděluje, že včera dostala povolení odvézt do Gazy asi 100 nákladních aut s pomocí. Hrstce kamionů povolil vézt zásoby Izrael, který území blokuje již 11 týdnů. Šéf humanitární pomoci OSN Tom Fletcher řekl BBC, že životy tisíců dětí jsou v ohrožení.

Reportér z Jeruzaléma: Mezinárodní humanitární experti varovali před hrozícím hladomorem v Gaze a rostoucí protesty přiměly Izrael k uvolnění blokády pomoci, kterou podle svých slov zavedl jako nátlak na Hamás. Zatím se podařilo vjet pouze 5 nákladním vozům se zoufale potřebnými zásobami. Nyní se očekává, že po izraelských bezpečnostních kontrolách budou odbaveny desítky dalších. Koordinátor OSN pro mimořádné situace Tom Fletcher řekl BBC, že to, co se zatím dostalo dovnitř, je jen kapkou v moři toho, co je potřeba. Tvrdil také, že 14 000 dětí zemře v příštích 48 hodinách, pokud se k nim nedostanou potraviny. Mluvčí OSN, který byl požádán, aby tento údaj na tiskové konferenci potvrdil, se vyhnul jeho zopakování. Místo toho uvedl, že se jedná o děti, které naléhavě potřebují příkrmy pro záchranu života, protože jejich matky nejsou schopny se samy nakrmit.

Moderátorka: Britský premiér prohlásil, že míra utrpení v Gaze je naprosto neúnosná a nelze dopustit, aby obyvatelé Gazy hladověli. Sir Keir Starmer uvedl, že potraviny, které Izrael v posledních dnech do pásma vpustil, jsou naprosto a zcela nedostatečné. 
 
Do Gazy bylo zatím vpuštěno pět kamionů, ale podle OSN Izrael vpustí dalších 100 kamionů s pomocí. Přichází to po rostoucím mezinárodním tlaku, kdy se Velká Británie připojila k Francii a Kanadě a varovala, že pokud Izrael nepustí do Gazy více pomoci, podnikne konkrétní kroky, i když neupřesnila, o jaké kroky by se mohlo jednat. Premiér o dohodě s Evropskou unií hovořil v Dolní sněmovně.
Před půl hodinou však své prohlášení zahájil tímto:

Starmer: Nejprve bych však, pane předsedo, rád řekl něco o strašlivé situaci v Gaze, kde je míra utrpení nevinných dětí, které jsou znovu bombardovány, naprosto neúnosná. Pane předsedo, o víkendu jsme s našimi spojenci koordinovali reakci, jak je uvedeno v mém prohlášení s prezidentem Macronem a premiérem Carneym včera večer. A dnes chci zdůraznit, že jsme eskalací ze strany Izraele zděšeni. Opakujeme náš požadavek na příměří jako jediný způsob, jak osvobodit rukojmí. Opakujeme náš nesouhlas s osadami na Západním břehu Jordánu. A opakujeme náš požadavek na masivní rozšíření humanitární pomoci do Gazy. Nedávné oznámení, že Izrael umožní dodávku základního množství potravin do Gazy, základního množství, je naprosto a zcela nedostatečné. Musíme tedy koordinovat naši reakci, protože tato válka trvá již příliš dlouho, nemůžeme dopustit, aby lidé v Gaze hladověli, a ministr zahraničí brzy přijde do sněmovny, aby podrobně vyložil naši reakci.“

Moderátorka: A ministr zahraničí David Lammy by měl toto další prohlášení přednést dnes ve dvě hodiny odpoledne. Dnes ráno zaznělo v pořadu Today téměř neuvěřitelné tvrzení šéfa humanitární pomoci OSN Toma Fletchera o pomoci v Gaze:

Fletcher: Dovolte mi popsat to, co je na těch kamionech, je to dětská výživa. Dětská výživa. Je tam 14 000 dětí, které zemřou v příštích 48 hodinách, pokud se k nim nedostaneme.

Moderátorka:  Zatímco OSN byla dotázána, jak dospěla k číslu 14 000 kojenců. Jens Laerke, mluvčí Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí, toto tvrzení nezopakoval. Řekl však, že s jistotou víme, že existují děti, které tyto příkrmy naléhavě potřebují a zachraňují jim život, protože jejich matky nejsou schopny se samy nakrmit. A pokud je nedostanou, budou ve smrtelném nebezpečí.

Graham Groom je britský chirurg, který spolupracuje s charitativní organizací Ideals. Za svou charitativní práci při výcviku lékařů v konfliktních zónách byl oceněn na novoročním seznamu vyznamenání. Minulý týden se vrátil do Gazy. Je to jeho čtvrtá návštěva od 7. října 2023. Zeptal jsem se ho, jak se změnila situace od jeho poslední návštěvy.

Graham Groom: Při našich předchozích návštěvách od 23. října obchody nahradily stánky na ulici a stále jich bylo dost. Tentokrátnení téměř nic. Naši kolegové, se kterými samozřejmě spolupracujeme, potvrzují, že prý není co koupit, a to ani pro ty, kteří mají peníze.

Moderátorka: Z čeho tedy přežívají? Co lidé jedí?

Graham Groom: No, všichni hodně hubnou a mnozí z nich vypadají hladově. Myslím, že v minulosti, když byli připraveni na těžké časy, když bylo příměří, kolegové, se kterými pracujeme, si udělali co největší zásoby, protože mají určitou částku peněz. Lidé, kteří peníze nemají, se spoléhají na almužny.

Moderátorka: Šéf Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Tom Fletcher dnes ráno mluvil o tom, že pokud se nedostane jídlo, zemře v příštích 48 hodinách 14 000 kojenců. To není číslo, které byste uznali, nebo dokonce nějaká představa, kterou byste uznali?

Graham Groom: Nemohu se vyjádřit k číslům Toma Fletchera, pouze chci říci, že kdykoli jsme v minulosti slyšeli čísla od WHO. A snažili jsme se je ověřit, zdálo se, že jsou vcelku přesná. Tentokrát jsme to neudělali. Nejsme tu dost dlouho a nemáme k tomu prostředky. Ale v roce 2018 jsme ty prostředky měli a snažili jsme se je ověřit.

Moderátorka: Vy jste v nemocnici v Khan Unisu, v Náísirově nemocnici. Včera bylo vydáno varování IDF, aby se lidé v Khan  Unis evakuovali, protože varovali před bezprecedentním útokem. Jste v oblasti, která je bezpečná?

Graham Groom: Jsme mimo současnou evakuační zónu. Má to na nás vliv, protože během našich provozních seznamů musí zaměstnanci, kterým byla nařízena evakuace, odejít. Jeden z mých kolegů, kterého znám už léta jako čelného  nemocničního chirurga, musel včera uprostřed dne odejít. A den předtím byli evakuováni a museli se stěhovat znovu. A já jsem se ho zeptal, no, kam jdete? A on řekl, že na ulici.

Moderátorka:  Co v práci děláte? 

Graham Groom: Na našem dnešním seznamu máme 25 pacientů, všichni do jednoho jsou zranění. Opravdu důležitá věc je u každého z pacientů, který k nám přijde, je to, že při i incidentu, který je zranil, bylo  více lidí, kteří byli zabiti. Takže předevčírem jsem dokončoval amputaci obou nohou u muže ve věku 44 let. Předtím přišel při konfliktu před několika lety o levou ruku a při této příležitosti přežil. Ale všichni členové jeho rodiny byli zabiti. Takže on je teď strašně zraněný, jeho žena je mrtvá. Všechny jeho děti jsou mrtvé. Včera jsem operoval milého mladíka Jakoba, kterému je deset let. Výbuch mu zlomil obě nohy nad kolenem i pod kolenem a odřel je, takže nezbylo o moc víc než polovina kůže a bláta pod kůží byla odstraněna. Tak tohle je práce pro ortopedii. Spolupráce s plastiky. Zůstal mu na světě jeden bratr a je velmi těžké soustředit se na psaní Operačního listu, když se vzpamatovává z narkózy a volá po matce, která je mrtvá.

Moderátorka:  Když máte co do činění s pacienty, o kterých se zmiňujete, jak se vám daří přejít od jednoho pacienta, jako je Jakob, který se probírá z narkózy a vy se s ním musíte vypořádat, a pak přejít k dalšímu pacientovi?

Graham Groom: Myslím, že je možné to rozdělit. Kdybychom byli emocionálně zapojeni do každého pacienta, nemohli byste jim objektivně pomoci. Jakob byl obzvlášť dojemný, protože je tu velké horko a malé, podvyživené, zakrslé dítě volalo matku, která je mrtvá. Ale myslím, že v běžném běhu událostí se dokážeme odpoutat od lidskosti a řešíme technické záležitosti a dnes ráno byl prvním pacientem na našem seznamu nějaký sedmadvacetiletý muž, který spal. V jeho stanu  brzy ráno řekl své ženě, Al Mawasi je bezpečné.  A vedlejší stan byl vybombardován a on byl zraněn střepinou a ta mu způsobila ošklivou ránu na noze a zlomila mu stehenní kost.

Moderátorka:   Existuje varování, že přijdou horší věci, že tam útoky naberou na obrátkách. Dovedete si představit, co to bude znamenat pro Gazu?

Graham Groom: Mezi našimi kolegy a mezi všemi, s nimiž mluvíme, panují obrovské obavy, že by se to mohlo stát, a pokud se to stane, myslím, že to bude opravdu apokalypsa. Nejhorší pro mě při úvahách o jejich utrpení je vědomí, že to podporujeme a umožňujeme.

Moderátorka:   Co tím myslíte?

Graham Groom: Mám na mysli to, že my na Západě kolektivně. nevyvinuli žádný vliv na omezení tohoto obludného zla, které je v zahraničí ve Svaté zemi, a myslím, že nás historie bude tvrdě soudit. Přecházím od humanitárních záležitostí možná spíše k těm emocionálním než politickým. Ale tak to tady vypadá.

Moderátorka:  Teď už asi víte, že Velká Británie, Francie a Kanada varují, že pokud bude Izrael pokračovat ve svých akcích tak, jak zamýšlí, podniknou konkrétní kroky. Nevíme, jaké to budou.

Graham Groom: Raději bychom viděli činy než slova.

Moderátorka: Jaké kroky? Protože co to zastaví, když to neudělají Spojené státy?
 
Graham Groom: Myslím, že mohou dát jasně najevo, že věci nebudou jako dřív, že nastanou problémy týkající se obchodu a sankcí a že vztahy mezi zeměmi se nenapravitelně změní.

Moderátorka: A Izrael by řekl, podívejte, kdyby Hamás propustil rukojmí, někteří v Izraeli říkají, že by to stačilo. Jsou jiní, kteří říkají, že chtějí Hamás zničit. A tohle všechno je jen o tom, aby byl Izrael bezpečný.

Graham Groom: Ano, vím, že to lidé říkají. Já s Hamásem nemám nic společného. Můj problém spočívá v tom, že tu máme mocnou vojenskou mašinerii, která se snaží rozdrtit hbitou a neviditelnou skupinu, a mezi nimi jsou dva miliony, dva miliony lidí, kteří s tím nechtějí mít vůbec nic společného, a jsou to oni, kdo nesou hlavní tíhu. Včera ráno jsme všichni slyšeli ranní sbor stíhaček, útočných vrtulníků Apache, bomb, raket, střelby z automatických zbraní a všudypřítomného dronu. Nikomu z těchto lidí nehrozí ani to nejmenší nebezpečí v tom, co se označuje jako válka. Jsou to lidé, na které se shazují bomby, kteří nemají žádné prostředky, jak se bránit, jako ten muž, o kterém jsem vám právě vyprávěl a na kterého se operace dnes ráno zaměřila, nemá kam jít. Může si jít jen lehnout do nějakého krytu ve vyhlášené bezpečné zóně a on dnes ráno skončil na našem operačním stole.


Moderátorka:  To byl chirurg Graham Groom, který je v Násirové nemocnici v Khan unisu. Požádali jsme izraelskou vládu o rozhovor, ale bylo nám řečeno, že nikdo nebude k dispozici, dokud nebude vydáno prohlášení premiéra Benjamina Netanjahua, které se očekává ještě dnes.

Hovořila jsem  s labouristickým poslancem Patem McFaddenem. Zeptala jsem se ho,  co měla britská vláda na mysli, když hovořila o přijetí konkrétních opatření.

Pat McFadden: Prohlášení, které včera večer vydaly Spojené království, Francie a Kanada, skutečně představuje důležitý posun v tónu a představuje posun v tónu ze strany zemí, které jsou přáteli Izraele. Všichni si přejí propuštění rukojmích, všichni. Podpořili jsme Izrael v tom, aby přijal opatření, která zajistí, že se nebude opakovat to, co se stalo 7. října před dvěma lety, ale zároveň  lidé viděli zejména v posledních týdnech vidí děsivé záběry. A my jsme řekli, že to musí přestat, a to přimělo tyto tři země k vydání prohlášení, které plně podpořila vláda Spojeného království, samozřejmě to  bylo podepsáno. Říkám, že to musí přestat a že se nesmíme dívat na hladomor. Nesmíme vidět lidi, kterým je odpírána pomoc. Nemůžeme vidět lidi, kterým jsou odpírány základní životní potřeby, a toto prohlášení je pokusem naléhat na co nejrychlejší změnu této situace.

Moderátorka:  Čím tedy vlastně vyhrožujete? Říkáte, že jde o změnu tónu. Co je to za akci?

Pat McFadden:  Pan premiér řekl, že by to mohla být nějaká forma sankcí, mohly by to být jiné kroky. Využíváme toho diplomatického vlivu, který máme, abychom řekli, že ano, Izrael by měl být schopen se bránit a rukojmí musí být propuštěni. Ale musíme také dostat do Gazy humanitární pomoc, abychom pomohli lidem, kteří trpí, lidem, kterým byly odepřeny základní potřeby a kteří žijí v nesnesitelné situaci.

Moderátorka: Blokádu sledujeme již více než 10 týdnů. A tak bude mít mnoho lidí pocit, že tato změna tónu mohla přijít dříve a co se vlastně nyní mění? Vy možná řekne, podívejte, realita je taková, že Spojené království vlastně nemá na Izrael žádný vliv. Takže nemá smysl něco říkat. Ale jaká je zde hrozba? Nějaké sankce, říkáte? Existují i jiné možnosti, například uznání Palestiny?

Pat McFadden:  No, víte, to je něco, co jsme řekli, že uděláme ve vhodnou dobu. Mnoho jiných zemí na světě učinilo krok k uznání Palestiny, ale neznamenalo to vznik palestinského státu. Takže jsme to vždy považovali za součást našeho širšího procesu, ale když se mě ptáte na budoucnost, myslím, že to přijde postupně. Myslím, že první a nejnaléhavější etapou je zastavit to, co se tam v současné době děje, aby se tam dostalo více humanitární pomoci a zmírnilo se utrpení lidí v Gaze, a pak dlouhodobější etapou je vypracovat politickou budoucnost Gazy, víme, že to nebude přetočení do místa, které je řízeno Hamásem, který  může ohrožovat Izrael způsobem, jako se to stalo před dvěma lety. Ale musí existovat životaschopná politická budoucnost pro Gazu a pro Palestinu. To je to, co země, které podepsaly včerejší prohlášení, včetně nás a mnoha dalších zemí, chtějí vidět.

Moderátorka: Takže bylo povoleno 100 kamionů.

Pat McFadden:   Ještě tam nevjely. Bylo povoleno mnohem méně kamionů, než kolik jich bylo skutečně vpuštěno. Bylo povoleno 100 kamionů. To samo o sobě nebude stačit. Je třeba, aby pomoc proudila stabilně a nepřetržitě, podstatné je, že nelze, aby se odepření základních humanitárních potřeb používalo jako zbraň proti lidem, to musí přestat. Utrpení je příliš velké.

Moderátorka:  Kolik času má tedy Izrael?

Pat McFadden:   Vydali jsme naléhavou výzvu, aby to okamžitě přestalo, a nenastavili jsme žádný čas.  Potřebujeme vidět okamžitou změnu na místě v Gaze, protože utrpení, jak bylo řečeno v prohlášení, je neúnosné. A doufáme, že Izrael vyslyší tuto výzvu přicházející, jak říkám, a to je důležité. přicházející ze zemí, které podporují právo Izraele na obranu. Ze zemí, které odsuzují to, co Hamás udělal, ze zemí, které si přejí propuštění rukojmích, ze zemí, které také uznávají nesnesitelné utrpení a chtějí, aby co nejdříve skončilo.

Moderátorka:  Myslíte si, že Benjamin Netanjahu používá pomoc jako válečnou zbraň?

Pat McFadden:   Myslím, že odepření pomoci a potravin. A základních potřeb je špatné a myslím, že by mělo skončit.

Moderátorka:   Obraťme se na našeho mezinárodního redaktora Jeremyho Bowena. Jeremy, můžeme začít konkrétními kroky, které hrozí? Jaké jsou možné varianty.

Jeremy Bowen: No, britský ministr zahraničí brzy  bude mluvit v Dolní sněmovně, že by mohl vrhnout trochu světla na možné možnosti, řekl bych, že by zahrnovaly různé druhy sankcí. Existují obchodní dohody, dohody o volném obchodu, preferenční dohody s Izraelem, které mohou být různé, a pak velká věc, jak jste právě diskutovali, je to případné uznání nezávislosti palestinského státu, což jak  řekl pan McFadden, je něco, čemu se Británie vždy vyhýbala jako určitému symbolickému aktu. Ale jiné země se k němu přihlásily. Myslím, že 148 zemí po celém světě a Francouzi řekli, že to chtějí udělat a možná to brzy udělají. Takže to je, chcete-li, jedna z největších položek. A něco, co Izraelci velmi odmítají.  Ale soudě podle tónu všeho, co se říká, toho prohlášení, toho, co říkal premiér v Dolní sněmovně je jasné, že schopnost Izraele vyvíjet nátlak na své spojence, jisté, pokud jde o ty tři země, Kanadu, Francii a Velkou Británii, je značně oslabena.

Moderátorka:   A skutečnost, že jsme svědky určitého posunu, určitého zmírnění blokády, souvisí s tím, nebo je to jen zásluha USA?

Jeremy Bowen:  Myslím, že je to hlavně zásluha USA, protože vyvíjejí tlak. Netanjahu řekl. Někteří z našich nejlepších přátel na světě se obávají vidiny hladomoru. Ještě před několika dny popíral, že by šlo o skutečně vážný problém. Takže teď všude mění názor. V podstatě se snaží vysílat, myslím, vážné signály různého druhu. Ten do USA o vpuštění nějakých kamionů. To znamená, opravdu zlomek, nepatrný zlomek toho, co je zatím potřeba. Svému tvrdě pravicovému křídlu, ultranacionalistům, kteří ho drží u moci, kteří chtějí nejenom pokračovat ve válce, ale vyčistit i Palestince a nahradit je židy v Gaze, tak jim řekl, že ta válka pokračuje, bude to těžší než kdy jindy. A také si myslím, že říká, že  existuje jakási naděje, která není upřímně řečeno založena na důkazech z minulosti, že zvýšení vojenského tlaku učiní Hamás nějakým způsobem poddajnějším, schopnějším k ústupkům. A v Dauhá je stále vyjednávací tým, kde jsou, víte, určité naděje. Možná, že by se rozhovory mohly oživit, ale upřímně řečeno, nebyl bych příliš optimistický.

-1
Vytisknout
608

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2025