Channel 4 News: Izraelci bombardovali frontu na chleba
21. 5. 2025
čas čtení
14 minut
Další den smrti v Gaze, kdy byla zasažena pekárna v městě Gaza. OSN uvádí, že stále není schopna distribuovat žádnou pomoc
Benjamin
Netanjahu navzdory rostoucímu mezinárodnímu rozhořčení zdvojnásobuje
své úsilí. V poslední hodině prohlásil, že do konce ofenzívy bude celá
Gaza pod kontrolou Izraele. Jsou tomu již dva dny, co Izrael částečně
zrušil jedenáctitýdenní blokádu a povolil návrat některých nákladních
vozů s humanitární pomocí do Gazy. OSN však konstatuje, že stále nemá
přístup ani k tomuto malému množství pomoci, aby ji mohla distribuovat, a
Izrael pokračuje v bombardování pásma, při kterém zahynulo nejméně 82
lidí. Od ukončení dvouměsíčního příměří 18. března bylo zabito více než 3
500 lidí a téměř 10 000 jich bylo zraněno. Podle lékařských zdrojů v
Gaze bylo více než 700 z těchto lidí zabito a více než 2000 zraněno jen
za poslední týden, kdy Izrael zesílil ofenzivu proti Hamásu. O víkendu
zahájil novou pozemní operaci. Přepojme se nyní živě do Jeruzaléma k
naší mezinárodní redaktorce Lindsey Hilsum.
Reportérka: Kathy, v posledních několika minutách izraelská armáda
nařídila všem obyvatelům severní části pásma Gazy, aby evakuovali na jih a
opustili město Gaza a mnoho míst v jeho okolí. Nevím, o kolik lidí se
jedná, možná o stovky tisíc, a ti byli již několikrát vysídleni. Většina
z nich nemá téměř nic. Kam mají jít? Je tam už tak přelidněno. A jak
víme, pomoc téměř nefunguje. Lidé mají hlad. To opravdu rozčílí evropské
spojence Izraele, kteří začínají Izraeli říkat: „Hele, už toho nechte." A to přichází v době, kdy se na Západním břehu poblíž Jeninu konvoj
diplomatů dostal do palby izraelské armády. Izraelci tvrdí, že diplomaté
jeli špatnou cestou. Byli na místě, kde neměli být. Ale Němci, Italové a
Francouzi řekli, že to je nepřijatelné. Řekli, že to bylo bezdůvodné.
Svolávají izraelské velvyslance a říkají, že by mělo být zahájeno vyšetřování, a to vše navíc k utrpení, které nyní v Gaze tolik vidíme. Některé záběry v mé reportáži mohou diváky rozrušit.
Svolávají izraelské velvyslance a říkají, že by mělo být zahájeno vyšetřování, a to vše navíc k utrpení, které nyní v Gaze tolik vidíme. Některé záběry v mé reportáži mohou diváky rozrušit.
Chléb je život, ale v Gaze se život tak rychle mění ve smrt. Bylo
dopoledne, když dron zasáhl lidi stojící ve frontě na chleba. Lidé se
tam pak neshromáždili kvůli jídlu, ale aby se pokusili zachránit zraněné,
což je v Gaze každodenní záležitost, stejně běžná jako chleba ve
většině částí světa.
Muž: „Čekali jsme na chleba a najednou na nás zaútočili dvěma raketami. Co se stalo? A proč? Nevím. To je nespravedlnost. Najděte už pro nás řešení, nebo nás všechny zabijte.“
V nemocnici v Dabalii přijímali mrtvé a zraněné z izraelského útoku na dům, který se odehrál několik hodin předtím. Scény jako tato nakonec přiměly některé spojence Izraele, aby řekli, že už toho bylo dost, ale zdá se, že to nijak neovlivnilo odhodlání izraelské vlády pokračovat v útocích.
Izraelský generál: „Zahájili jsme strukturovaný plán pro další fázi. Hamás zaplatí za svou vzpouru a čelí drtivé palebné síle. Rozšíříme naše manévry, obsadíme další území a zničíme teroristickou infrastrukturu, dokud nebude Hamás poražen.“
Reportérka: Mezinárodní společenství je zvláště znepokojeno hrozícím hladomorem. Polévkové kuchyně jsou prázdné a po šesti týdnech blokování veškeré pomoci se malé množství, které izraelská vláda nyní povoluje, ještě nedostalo k hladovějícím.
Žena: „Moje dcera se probudí a říká mi, že má hlad. Chce jíst. Nevím, co pro ni můžu udělat. Přišla jsem do polévkové kuchyně, abych naplnila hrnec. Byly tam davy lidí, všichni hladoví, potřebují jíst. Chceme jen jídlo. Jsme opravdu hladoví. Není chleba a ona říká, že chce chleba. Toužíme po obyčejném bochníku chleba.“
„Jsem tu jako člen hnutí Tasha a jsme tu, abychom zablokovali pomoc, která směřuje přímo k Hamásu v Gaze.“
Armáda zatkla několik protivníků pomoci. Žádná taková vášeň, aby se ani zrnko pšenice nedostalo k nepřátelům Izraele, a žádný soucit s těmi, kteří tím trpí.
(…)
Reportérka: Mám nápad. Proč je nenecháte přejít hranici do Izraele? Proč je nepustíte do Izraele?
Ultrapravicový izraelský poslanec: No, proč? Protože jsou to naši nepřátelé. Protože jsou to naši nepřátelé. Jsou. Jsou to naši nepřátelé. A podle mezinárodních smluv o uprchlících v době války je nemůžete nechat, aby vám uprchlíky dobyli zemi.
Reportérka: Děti jsou vaši nepřátelé?
No, to je hlas, který Benjamin Netanjahu slyší ve svých koaličních stranách, bez nichž by se jeho koalice rozpadla. Na druhé straně se ozývají stále silnější hlasy jeho evropských spojenců, kteří poukazují na to, že tento nový útok nemá žádný vojenský účel. A že nedostatečná pomoc vyvolá absolutní humanitární krizi horší, než jakou jsme dosud zažili. Všichni tedy nyní čekají na Američany, na prezidenta Trumpa. Ten prohlásil, že chce, aby tato válka skončila. Bude nyní vyvíjet větší tlak na Benjamina Netanjahua a řekne mu, stejně jako Evropané, že to takhle opravdu dál nejde?
Moderátorka: Lindsey, moc děkuji. Humanitární organizace varovaly, že extrémně omezená pomoc, která byla tento týden povolena přes hraniční přechod Kerem Shalom, je kapkou v moři. Po 78 dnech blokády ze strany Izraele. Celkem 98 nákladních vozů, které Izrael podle svých údajů v pondělí a úterý propustil, je jen zlomkem z 500 vozů denně, které tam podle OSN musely přijíždět do října 2023, což je podle OSN absolutní minimum. Mluvila jsem s Claire Manerou, koordinátorkou pro mimořádné situace lékařské organizace Lékaři bez hranic, která je v Deir al Bala v centrální Gaze. Požádala jsem ji, aby popsala humanitární situaci v této oblasti.
Claire Manera: Když jsem přijela, byla tu humanitární katastrofa, a to už je více než tři týdny, a situace se každým dnem zhoršuje. Poslední dny jsou nepopsatelné, protože tisíce lidí jsou nuceny opustit své domovy a doslova žijí na ulici. Nejsou ani v bezpečí.
Moderátorka: Můžete nám uvést nějaké příklady zoufalé situace, kterou vidíte u dětí, pokud jde o jídlo? Dejte nám prosím nějaké příklady.
Claire Manera: Situace v této nemocnici, která se snaží fungovat, je již zoufalá, ale lidé uvnitř trpí nejhoršími popáleninami třetího stupně, jaké si dokážete představit, v důsledku leteckých útoků, a to jsou děti. Mluvím o dětech, které přišly i o končetiny. Prožívají tedy strašlivé utrpení.
Moderátorka: Izrael tvrdí, že včera vjelo do Gazy 93 nákladních vozidel. Kde se podle vás tato vozidla nyní nacházejí?
Moderátorka: Věříte, že o to jde? O etnické čistky.
Claire Manera: Ano, vidíme, že izraelské úřady neposkytují palestinskému obyvatelstvu podmínky nezbytné pro život, ničí domy a infrastrukturu, blokují pomoc, která pokračuje, a dokonce útočí na nemocnice. To vše je v rozporu s mezinárodním humanitárním právem. Všechny tyto podmínky.
Moderátorka: Izrael popírá, že se to děje, a tvrdí, že podle plánu pomoci, který má s USA, soukromí dodavatelé přepravují pomoc, ale distribuují ji humanitární organizace. Tvrdí, že se snaží zabránit Hamásu v rabování pomoci. Vidíte v tom nějaké opodstatnění?
Claire Manera: Na místě nevidíme žádné důkazy, které by to potvrzovaly. Víme, že když se nám podaří pomoc dovézt, velmi pečlivě ji sledujeme a dostane se k lidem, kteří ji potřebují. Vidím v našich nemocnicích ženy a děti, které jsou naprosto zoufalé a přicházejí k nám pro pomoc, takže vidíme, že když máme kontrolu nad touto pomocí, můžeme ji lidem poskytnout tak, jak má být podle humanitárních zásad.
Moderátorka: Cítíte vztek? Cítíte beznaděj? Jak byste charakterizovala své pocity z toho, co vidíte na místě?
Claire Manera: Prostě nemůžu uvěřit, že svět jen přihlíží, a ano, je to pobuřující, neuvěřitelné a nedá se to slovy vyjádřit. A skutečnost, že jsem tady a vidím utrpení lidí v takovém rozsahu, jaký jsem nikdy předtím neviděla, a svět nic nedělá, ano, je to velmi těžké přijmout a uvěřit. Mělo by se to zastavit.
* * *
Moderátorka: Nyní se ke mně připojuje britská poslankyně za labouristickou stranu Dame Emily Thornberry, která je předsedkyní britskégo parlamentního výboru pro zahraniční věci. Myslíte si, že došlo ke změně postoje vlády a do jaké míry je to kvůli tlaku lidí, jako jste vy?
Emily Thornberry: Myslím si, že došlo ke změně postoje vlády a myslím si, že je správné, že ho změnila. Nyní tedy hovoří o tom, že již nebudou vyjednávat obchodní dohodu s Izraelci. Hovoří se o sankcích proti Benu Gvirovi a Smotrichovi, což je určitě dobrá věc, protože tito dva jsou ještě více pravicoví než zbytek izraelské pravicové vlády. Jsou to ministři, kteří podle mě stojí za některými z nejhorších věcí, které se dějí. Takové kroky jsou tedy rozhodně změnou. A myslím, že jednoznačné odsouzení ze strany premiéra ve spolupráci s francouzským prezidentem a novým kanadským premiérem bylo velmi silné a myslím, že jediné, co to nakonec zastaví, je, že prezident Trump zvedne telefon a řekne izraelskému premiérovi Netanjahuovi, že už toho bylo dost. A to je to, co izraelský lid chce, 70 % izraelského lidu chce, aby válka skončila. Netanjahu je sám. A musí mu být jasné, že nemá žádné přátele.
Moderátorka: Je politováníhodné, že hladomor nakonec vyvolal reakci, kterou nevyvolalo zabití desítek tisíc lidí při bombardování.
Emily Thornberry: Myslím, že to mělo skončit už dávno. Vzpomínáte si, když na začátku roku začalo příměří, předchozí prezident dal jasně najevo, že se jedná o dohodu, která byla připravena už loni v létě, a že neexistuje žádný důvod, proč by měla být odkládána od léta do ledna. Víte, existovala mírová dohoda, na které se obě strany dohodly, a pak to byl Netanjahu, kdo řekl, že ji nepodepíše a chce pokračovat ve válce, a problém je v tom, že máme v Izraeli vůdce, který chce jen věčnou válku. Pokud můžeme soudit, neexistuje pro něj žádná cesta zpět. Chce prostě pokračovat. A vedlejším efektem pro něj je samozřejmě to, že zatímco se to děje, zůstává u moci.
Emily Thornberry: Myslím, že je na čase. Je opravdu nejvyšší čas, abychom uznali palestinský stát. Myslím, že by se v červnu měla konat konference v New Yorku. Pořádají ji Saúdská Arábie a Francie, my se jí zúčastníme a myslím, že bychom měli spolupracovat s Francií. Oba jsme signatáři Sykes-Picotovy dohody, která před 100 lety stanovila hranice Blízkého východu, jak je známe dnes. Pro dvě země, které se v podstatě podílely na tomto zakládajícím dokumentu současného Blízkého východu, by uznání Palestiny bylo silným gestem. Samo o sobě to nestačí, ale myslím, že by to byl začátek. Uznáme Palestinu a pak budeme spolupracovat s mnoha mezinárodními spojenci, dáme dohromady návrh a řekneme Izraelcům, a to naprosto zásadně s Američany, že to musí také podepsat. To je cesta vpřed. Jiná cesta neexistuje. To říká mezinárodní společenství. Nemáte jinou možnost. Netanjahu a vaše vláda, nemáte žádný jiný nápad, nic. Nejste připraveni nám říct nic, co by bylo jakkoli přijatelné. To je tedy to, co musíme udělat. A aby byl izraelský lid v bezpečí. Abyste byli v bezpečí, musíte žít v míru se svými sousedy, a bez palestinského státu nebudete se svými sousedy v míru.
Moderátorka: Pokud Británie v příštích měsících uzná palestinský stát, udělá to, co chce Hamas. Jaká bude odpověď Netanjahua a dalších, kteří říkají, že jste na straně Hamasu?
366
Diskuse