Ministr Drábek to nevzdává a kope další hroby

21. 10. 2011 / Jiří Baťa

čas čtení 5 minut

Přesto, že se k uvažovanému II. pilíři důchodové reformy negativně, resp. skepticky vyjádřilo nemálo odborníků, přesto, že s ním nesouhlasí opozice, odbory a řada jiných, včetně široké veřejnosti, ministr Drábek neopouští potápějící se loď důchodové reformy. Zabejčenost pana ministra je celkem pochopitelná, vždyť tolik si od toho sliboval. A nejen on. Je přece všeobecně známo, notabene prokázáno, že II. pilíř důchodové reformy by měl být převážně použitelný pro občany s příjmem výrazně vyšším, než je celostátní průměr, což znamená, že pro běžného, a tedy většinového pojištěnce by to bylo nedostupné, resp. Nereálné, a tudíž, že podíl pojištěnců této kategorie je pro předpokládaný efekt a zisk zcela nedostatečný. Proto se pan Drábek uchyluje k dalším, více méně zoufalým, a tedy irelevantním možnostem, jak do II. pilíře zapojit více účastníků, aby se efektivita pilíře (pro majitele či vlastníky fondů) co nejvíce vyplatila.

Ministr Drábek, jako již po několikáté, na to jde opravdu cílevědomě, ale především opět a zase dryáčnicky. Přišel totiž na spásnou myšlenku. Rád by totiž prosadil do důchodové reformy systém, aby si mladí Češi na penzi začali spořit automaticky. A to je problém. Automaticky totiž podle Drábka znamená povinně, protože podle jeho představ by si každý mladý člověk musel posílat peníze po prvním nástupu do práce. Bude-li mít takový člověk práci nebo ne, event. kolik si vydělá, tím se zřejmě nezabývá. Asi proto, že "to je už jeho problém"! Takže žádná dobrovolnost, žádné vlastní rozhodnutí či volba, jakým způsobem ten který člověk bude se svým životem nakládat. Na jedné straně se pravicoví politici (a ministr Drábek zvlášť) ohánějí tvrzením, že se každý musí umět postarat sám o sebe, že stát není zaopatřovací ústav, ovšem rádi by diktovali, ba dokonce nařizovali, jak to mají dělat. Jinými slovy, dělej si jak chceš, ale podle našeho příkazu! My budeme pískat, vy budete skákat! To je demokracie, která nemá obdoby.

Zvláště působivé až dojemné je, kdo ministra občas v TV Drábka poslouchá, když se vyjadřuje k  některým svým návrhům a nápadům ve smyslu jejich obhajoby, přesvědčování, případně tvrzení, jak to či ono je dobré, prospěšné, nutné, neodkladné, výhodné apod. Tak zní i jeho vyjádření, když říká:

" Z odborného hlediska je naprosto jasné, že z hlediska stability systému je automatické zapojení do spořicího pilíře s možností vystoupení velmi vhodný nástroj,"

což je, jak jinak, z "odborného" hlediska a hlediska "stability systému" podle pana Drábka jistě více než velmi výhodné, protože jedině tak lze zajisti ani ne tak stabilitu systému, jako potřebný počet klientů, jejich peníze a z toho plynoucí potřebný efekt, tedy zisk. Nic víc, nic méně.

Přesto, že většina jak odborné, tak laické veřejnosti a především ti, kterých se to týká, považují a obhajují jako nejefektivnější způsob důchodového spoření (pojištění) základní pilíř, který má jak co do počtu klientů, tak co do objemu rozhodující podíl na důchodovém systému, ministr Drábek a vláda chtějí nejen prosadit, ale i donutit občany účastnit či podílet se i na  druhém a třetím pilíři. Jejich umanutost je opravdu pozoruhodná, s nadsázkou lze říci, že "jdou přes mrtvoly". Vědomi si toho, že účast na II., případně dalším pilíři bude velmi omezená, protože bohatých klientů i při vyšších či vysokých dávkách do pilíře není tolik, aby očekávaný efekt, tedy zisk byl uspokojivý pro všechny na reformě zainteresované, tedy včetně vlastníků případných fondů.

Nechce se mi ani věřit, že by si strůjci důchodové reformy nebyli vědomi negativních dopadů a eventualit na občany v případě realizace jejich předkládaného návrhu důchodové reformy. Co lze však s jistotou tvrdit je fakt, že dopady na finančně slabé občany, zapojených do takto "nalajnovaného" důchodového systému mohou mít fatální následky, které je vůbec nezajímají. Mají jasný záměr a cíl a tomu podřizují všechno. Když to totiž nepůjde po dobrém, půjde to po zlém!

Nejhorší na tom je, že reálnost uvedení do života jejich antisociálních postupů v připravovaném návrhu důchodové reformy je více než pravděpodobná, neboť převaha loajálních pravicových koaličních poslanců ve Sněmovně jim dává jistotu, že bude odsouhlasen kdejaký šmejd a paskvil, který je namířen proti občanům. To vše za okolností byť sice potřebných, jejichž původci tohoto stavu jsou právě ti, kteří touto cestou zřejmě chtějí napravit své hříchy, ale ne zase tak enormně kritických, aby nutně šli proti většině občanů. Jinými slovy: zachraňují loď, ale cestující nechají utonout. Zcela v zásadě: košile bližší kabátu!

Pro les nevidět stromy mohou jen lidé odtrženi od občanské společnosti, lidé, kteří pro svou antisociální politickou orientaci jsou schopni a ochotni nechat národ na pospas jen pro své sobecké cíle. Je na čase, s tím něco udělat!

0
Vytisknout
9785

Diskuse

Obsah vydání | 21. 10. 2011