"Fašisté" jsou ti druzí, aneb duchcovská vzpoura v ČSSD

25. 11. 2014 / Karel Dolejší

Celé ústecké krajské organizaci ČSSD nevadí koaliční smlouva duchcovské stranické buňky s neonacistickou DSSS a s KSČM ZDE. Kraj oponuje snaze pražského vedení okamžitě frapantní porušení základních principů demokratické politiky odstranit a rozpustit místní organizaci, která koalici s pravicovými extrémisty dopustila.

Severočeští členové ČSSD (záměrně píši "členové ČSSD", ruka by mi upadla, kdybych je označil za sociální demokraty) mají zvláštní nadání spojovat nespojitelné. Právě od nich v minulých měsících snad nejhlasitěji zaznívaly hlasy proti "fašistům" na Ukrajině a výhrady vůči oficiální české zahraniční politice v ukrajinské krizi. Nyní se ukazuje, že "fašisté" (=absolutně všichni, kdo se na Ukrajině postavili ruskému imperiálnímu projektu, bez ohledu na to, zda patří mezi pravicové extrémisty, nebo s nimi nikdy neměli nic společného), sice těmto lidem obrovsky vadí, neonacisté v koalici s vlastní partají však nepáchnou ani v nejmenším.

Licoměrnost a dvojí metr, hysterické přehánění prohřešků politické konkurence a pokrytecké omlouvání naprosto téhož či ještě horších činů u sebe sice patří ke stranické politice v Česku jako zápach močůvky ke kravínu, čeho je však moc, toho je opravdu příliš. Ti kdo se v geopolitickém zájmu cizí velmoci pokoušeli delegitimizovat a diskvalifikovat každého, kdo třeba jen fiktivně a propagandistickou manipulací získal nějaký vztah k ultrapravici, nyní hlásají, že koalice s neonacisty údajně nikde nic nikomu ani v nejmenším neporušuje a je prý zcela v pořádku. A to přesto, že pachatelé podobné koalice se podle svých analogických vyjádření z minulosti nejen z partaje, ale ze slušné společnosti vlastně dávno vyloučili sami.

***

17. listopad jsem letos jako už mnoho let nijak neslavil, nicméně kdo ví proč jsem si najednou velmi živě vybavil, jak se už koncem listopadu v ulicích rozdávalo exilové Právo lidu - ten zvláštní pocit, že se s tím narychlo vytištěným papírovým dvojlistem vrací cosi slušného s velmi solidní tradicí, co tu bylo kdysi znásilněno a potlačeno erbanovskými kolaboranty se Stalinem.

Z kýčovité vzpomínky na rok 1989 už po uzavření opoziční smlouvy, která této zemi definitivně sebrala naději na nápravu zločinů privatizace, beztak mnoho nezbývalo. Nicméně až dosud jsem choval jakousi malou absurdní naději, že strana hlásící se aspoň verbálně k autentickým sociálním demokratům minulosti může být přece jen ještě někdy v budoucnu reformována a napravena.

Po posledních zprávách z Ústeckého kraje však už není co uměle udržovat při životě. ČSSD se stejně jako ODS za vydatné asistence svého "osudového muže" odebírá na smetiště dějin a česká politická scéna podobna polské nebude mít napříště žádnou vlivnou (alespoň nominálně) levicovou stranu. Její místo zaujme pravicový populismus.

Protože pravicové formace drží pohromadě peníze, mocenské a hospodářské zájmy, ale ty levicové mohou žít jen dokud neprošustrují poslední zbytky hodnotových základů a legitimity.

0
Vytisknout
4381

Diskuse

Obsah vydání | 27. 11. 2014