Kyjev musí začít brát vážně rusofonní Ukrajince

27. 3. 2015

Z průzkumů veřejného mínění na Ukrajině vyplývá, že východ Ukrajiny a západ Ukrajiny mytologizují nedávné události víceméně odlišně. Proto se Kyjevu ani po ukončení války nemůže podařit "mírová kolonizace" východní části země hodnotami západní Ukrajiny. Největším problémem je resentiment, který vzniká z dojmy, že každý Ukrajinec, který pociťuje přátelskou vazbu vůči ruské kultuře anebo který mluví rusky je jaksi vůči své zemi neloajální. To by proměnilo nynější konflikt v konflikt týkající se ukrajinské totožnosti, varuje Nikolaj Petro, profesor rusistiky a ukrajinistiky na University of Rhode Island.

Druhým vážným problémem pro Kyjev bude rostoucí frustrace Západu nad omezováním menšinových kulturních a náboženských práv na Ukrajině. Zatřetí trvá nevyhnutelný fakt, že Rusko bude mít i nadále obrovský kulturní vliv na ukrajinskou společnost, v níž skoro všichni hovoří rusky.

Lepším řešením než kolonizace by bylo zahájení kulturního dialogu s rusofonními Ukrajinci. Skutečný dialog rovných občanů by mohl vést k vzniku toho, co na Ukrajině nyní neexistuje - jednotící občanská kultura, jejíž součástí jsou jak rusky mluvící, tak ukrajinsky mluvící komunita.

Tady musejí ukrajinské elity učinit zásadní rozhodnutí. Mohou se snažit vyřešit problém národní jednoty přijetím nacionalistických symbolů a mobilizovat občanstvo v boji proti "věčnému nepříteli" (Rusku) a učinit tuto novou národní totožnost lakmusovým papírkem loajality. Anebo mohou vytvořit národní jednotu začleněním rusky mluvících občanů do nového občanského patriotismu, kdy by ukrajinská totožnost byla definována svými občanskými hodnotami a nikoliv kulturou či etnicitou. Jde prostě o volbu mezi nacionalismem a liberalismem.

Vzhledem k tomu, jak obrovskou kulturní přítomnost má Rusko i nadále na Ukrajině, budování národní ukrajinské totožnosti proti ruské totožnosti by se ukázalo jako zvlášť obtížné, bylo by to jako snažit se vytvořit kanadskou totožnost na základě antiamerikanismu a odmítnutí mluvit anglicky.

Tradice ukrajinského liberalismu je součástí liberální intelektuální tradice ruského impéria z konce devatenáctého století, což je dědictví, které sdílejí Ukrajinci i Rusové.

Toto společné dědictví je pro moderní Ukrajinu nesmírně výhodné. Zaprvé, podporuje vládu zákona, která je založena na individuálních a nikoliv na kolektivních právech. Zadruhé neutralizuje kulturní izolaci od Ruska, o niž usilují nejortodoxnější ukrajinští nacionalisté. Zatřetí umožňuje vybudování vazeb s dnešní ruskou inteligencí na základě sdílených hodnot.

Porošenkovi může jeho nacionalistická rétorika pomáhat v nynější válce, avšak co se stane, až konflikt skončí? V dlouhodobé perspektivě ohrožuje integrální nacionalismus ukrajinskou národní jednotu, stabilitu demokracie i možné členství v EU a v NATO. Nakonec neexistuje žádná alternativa k celonárodnímu dialogu, který bude považovat dvojkulturní a dvojjazykovou totožnost Ukrajiny za sílu, nikoliv za slabost.

Pokud se Západ opravdu zajímá o to, aby byla Ukrajina úspěšná, musí si uvědomit, že jeho životním zájmem je podporovat rozšíření liberálního diskursu na Ukrajině a odstranění nacionalistické rétoriky, která může vést jedině k dalšímu rozdělení národa.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5368

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2015