Anthony Beevor: Zákazem mé knihy si Rusko lže o minulosti

6. 8. 2015

čas čtení 5 minut

Popírat historická fakta je nesprávné, ať se to týká Holocaustu, anebo zvěrstev, páchaných Rudou armádou

Pozn. red. Něco podobného, možná v méně drastické formě, ale se stejnými důsledky, se odehrálo v České republice, kde dosud NEVYŠEL český překlad knihy historičky Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed, navzdory doporučení několika historiků.

Během posledních 24 hodin dostávám mírně ironická blahopřání od kolegů historiků, píše Anthony Beevor. Vyvolal je příkaz ministerstva školství z Jekatěrinburského regionu v Rusku stáhnout všechny mé knihy ze škol a z univerzit. Musí být znepřístupněny "všem studentům i učitelům" (zajímavé je, že učitelům nesmí být dovoleno, aby se rozhodli sami). Jsem obviňován ze šíření "stereotypů utvořených za Třetí říše" a z rozvíjení "propagandistického mýtu" Josepha Goebbelse, že vojáci Rudé armády masově znásilňovali německé ženy.

V určitém smyslu jsem překvapen, že jim to trvalo tak dlouho. Před třinácti lety, v roce 2002, když vyšla moje kniha Berlin: The Downfall (Berlín: Pád) mě obvinil ruský velvyslanec v Londýně Grigorij Karasin (nyní náměstek ministra zahraničí), že "lžu, pomlouvám Rudou armádu a rouhám se vůči ní" a pak mě pozval na oběd. "Oběd s vodkou, jen my dva," řekl mi k mému překvapení. Rád jsem přijal a hovořili jsme o tom jak zacházet s minulostí. Přesvědčivě argumentoval, že hrůzy, které sovětští lidé zažívali po dobu tří generací - první světová válka, revoluce a občanská válka, hladomory, čistky a neuvěřitelné utrpení nacistické invaze - znamenaly, že i ti, kteří jsou proti stalinismu, považují vítězství roku 1945 za "posvátné". Že jsem napsal knihu o masovém znásilňování žen Rusy strašně urazím.

To bylo zjevně pravda, ale předstírat, že se to nedělo, by byl sovětský propagandistický mýtus. Zdroje v mnoha ruských archivech nemohly být jasnější. Generál Cygankov, šéf politického oddělení Prvního ukrajinského frontu maršála Koněva, napsal pro Moskvu zprávu o hromadném znásilňování důstojníky a vojáky Rudé armády páchaném na mladých sovětských ženách, které byly deportovány do Německa na nucené práce. Cygankov naléhal, aby ženským obětem nebylo dovoleno šířit záporné informace o Rudé armádě, až budou repatriovány zpět do Ruska.

Zprávy z puškové divize NKVD ve Východním Prusku se zabývaly sebevraždami německých žen, které už nemohly snést další znásilňování. Tyto zprávy obdržel Lavrentij Berija, šéf NKVD a Stalin. Deníky sovětských válečných korespondentů a důstojníků popisují, co viděli. Jedna novinářka popsala vojáky jako "armádu sexuálních násilníků", ale to je přehnané. Ne všichni sovětští vojáci znásilňovali a mnoho oddaných komunistů bylo šokováno chováním svých kolegů vojáků. Z celé řady svědectví vyplývá, že židovští důstojníci, kteří měli mít daleko silnější důvody pro pomstu, dělali, co bylo v jejich silách, aby ženy uchránili před útoky.

Pro důstojníky bylo nesmírně nebezpečné pokoušet se zavést disciplínu, protože ti vojáci, kteří se napili na kuráž "na večerní hon" mohli stejně lehce obrátit své zbraně proti svým vlastním velitelům. Představujeme si absolutní kontrolu stalinské společnosti, avšak Rudá armáda, s obrovským množstvím mužů, kteří byli ke konci války odvedeni k armádě bez řádného výcviku, aby nahradili padlé, byla pozoruhodně špatně disciplinovaná. Vojáci prostě odcházeli od jednotky plenit a znásilňovat ženy, kdykoliv se nebojovalo.

Nejvíce mě deprimuje, že znovu čelíme vládě, která se snaží vnucovat lidem svou vlastní verzi historie. Hluboce se stavím proti veškerým takovýmto pokusům diktovat pravdu, ať jde o popírání holocaustu nebo o arménskou genocidu, nebo o "posvátné vítězství" z května 1945. Když byl v roce 2009 Sergej Šojgu ministrem pro mimořádné události, pokusil se zavést zákon, který by trestně stíhal každého, kdo kritizuje Rudou armádu za druhé světové vály. Řekl, že to je stejné jako "popírání holocaustu". Šojgemu, který je nyní ministrem obrany a hovoří se o něm jako o Putinově nástupci, se podařilo nechat ten zákon schválit v ruském parlamentu a trest je pětileté vězení. Takže z ruského hlediska jsem vlastně oficiálně pachatel trestného činu, přesto mě stále ještě zve současný ruský velvyslanec. Churchill měl pravdu, když charakterizoval Rusko jako "hádanku zabalenou do tajemství uvnitř záhady".

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7714

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2015