Český tisk vlastněný oligarchy jásá nad miliardami od čínských komunistů

30. 3. 2016 / Jan Čulík

čas čtení 5 minut

Palcové titulky českého tisku už několikerý den nekriticky jásají nad návštěvou čínského prezidenta v ČR a nad příslibem "mnoha miliard" čínských investic do českého hospodářství. Podpora návštěvy čínské delegace nepochází prý zdaleka pouze od Miloše Zemana, silně jsou jí nadšeny nejvyšší české podnikatelské kruhy.

Znám to nadšení z britských univerzit, jejichž manažeři se už řadu let nesnaží skoro o nic jiného, než jen rozšiřovat své podnikatelské aktivity v Číně, zakládat tam vlastní pobočky (kde za drahé školné vyučují čínské studenty pod hlavičkou britské univerzity čínští profesoři).

Manažeři jsou mesmerizováni: samozřejmě, v Číně žije miliarda lidí. Je to obrovský trh, možnost přístupu na něj vyvolá nadšení v každém, i českém, podnikateli. Nejen Česká republika, ale i četné západní země, včetně Velké Británie, dlouhodobě podlézají čínským manažerům a při vidině miliardových investic uzavírají často i pro sebe značně nevýhodné kontrakty. Například ten, na výstavbu jaderné elektrárny v anglickém Hinckley Point, po jejímž vybudování budou britští spotřebitelé platit za elektřinu daleko vyšší ceny než dosud, aby splatili "výhodné čínské" - a obrovské britské státní - investice.

Vyvstávají četné otázky, které si, jak se zdá, český tisk zrovna neklade. Šedesátimilionová země jako Británie, pevně zakotvená v anglosaské kultuře a politice, se zřejmě dokáže vůči čínskému molochu miliardy lidí ubránit relativně dostatečně, i když i tam vznikly obavy, zda bylo skutečně rozumné, aby britská konzervativní vláda předala Číně strategicky nejdůležitější prvky domácí infrastruktury.

V České republice k těmto strategickým obavám přistupují jistě i obavy kulturní. Bude-li ČR zahlcena miliardovými investicemi z Číny, do jaké míry to pozmění domácí českou kulturu a mentalitu v podnicích, vedených Číňany? Nemáme už určité doklady toho, co se stane, z jihokorejských podniků fungujících v České republice, jako je automobilka Hyundai v Nošovicích? A to Jižní Korea je víceméně demokratická země, nikoliv, jako Čína, tvrdě autoritářská manažerská diktatura.

Čína zaznamenala v posledních letech podstatný hospodářský rozvoj, ovšem i když určitá část obyvatelstva zbohatla, podmínky pro pracovníky v mnoha oblastech čínského průmyslu jsou naprosto drsné, prostě proto, že neexistují odbory a obyčejný člověk, například při zabírání jeho pozemků, konfiskovaných pro výstavbu podnikatelských provozů komunistickými průmyslovými manažery, se nedovolá spravedlnosti - v Číně neexistuje svoboda projevu ani rovnost před zákonem. V poslední době, za prezidenta Xi, se útlak zintenzivňuje. Existují v České republice, v níž jsou principy spravedlnosti a obrany zaměstnaneckých zájmů, nepevné, skutečně solidní záruky, že se nelidské čínské praktiky nepřesunou i sem?

Vždycky mě fascinovalo na britských univerzitách, že jejich manažeři, někteří z nichž přece jen v minulosti bývali akademiky, a měli by tedy samostatně myslet, se ve vztahu k Číně (i k jiným věcem) chovají naprosto stádovitě jako ovce. Oni se pravidelně setkávají na koordinačních setkáních a pak realizují na všech svých školách úplně stejnou strategii, jako by neexistovalo nic jiného. Jedním ze základních podnikatelských principů, které nerespektují, je zásada, že neinvestuju všechno, co mám, do jediného projektu. Přesto však všichni rozvíjejí jedině vztahy s Čínou, jako by jiný svět neexistoval.

V poslední době dochází v Číně k znepokojující hospodářské stagnaci. Co se stane, až takzvaný "čínský hospodářský zázrak" krachne? Pozorovatelé poukazují na to, že Čína je vynikající pří napodobování západních technologií, ale už není moc dobrá na vytváření nových postupů a na vznik originálních myšlenek. Číňané kopírují to, co bylo vynalezeno na Západě. Je to zřejmě proto, že čínský režim akcentuje poslušnost a nikoliv disidenci. Nové myšlenky mohou vznikat jen ve společnostech, které jsou založeny na podvratnosti a na zpochybňování existujícího establishmentu. Někteří pozorovatelé poukazují, že autoritářství a konformnost čínské společnosti může znamenat, že Čína nemůže být dlouhodobě globálním podnikatelským průkopníkem.

Nechceme se tímto článkem stavět proti investicím z Číny, přijímat je je jistě do určité míry rozumné. Bylo by ale záhodno vědět, za jakých podmínek, a zda jsou příznivé pro Čechy, nebo pro Číňany, přijdou do ČR podnikatelské investice. Je dobře známo, že se Česká republika v raném postkomunistickém období za Václava Klause naprosto nekriticky otevřela západním společnostem a do legislativy a do podnikatelských kontraktů s nimi nezačlenila žádné hájení českých zájmů. Naprosto šokující byla Klausova obchodní dohoda se Spojenými státy, kdy si USA vymínily, že Česko nesmí vyvážet své výrobky asi do třiceti amerických podnikatelských sektorů, které americká vláda považuje za strategicky důležité. Česko naopak Americe sdělilo, že si může dělat ve všech oborech v České republice, co chce.

Víme velmi dobře, že této idiotské otevřenosti české prozápadní vlády globální podnikatelské firmy využily zcela sobecky ve svůj prospěch, už třeba tím, že v důsledku indolence českých politiků neplatí globální firmy v ČR skoro žádné daně. Nicméně tyto firmy fungují na Západě ve víceméně demokratickém prostředí. Obsahují připravované smlouvy s čínskou komunistickou vládou spolehlivé záruky, že manažeři z autoritářské Číny nebudou moci vnucovat svou autoritářskou a vydřidušskou praxi zaměstnancům v České republice?

0
Vytisknout
7300

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2016