Bodláky Václava Duška
6. 6. 2017 / Václav Dušek
Sbližovací
dialogy nejsou použitelné a vhodné pro bigotní fanatiky; planetou mašírují pluky vyhledávající konflikty, aby
zbrojaři netrpěli nouzí. Proklamace důvěryhodných vlčích smeček je občanům vydávána
za směr trvalého úspěchu. Pomocníci lživých průvodců politickým smetištěm
vysedávají v redakcích, kynou myšlenkovými bláboly a buší vytrvale do
občana – hle, tupče, sleduj, čti, jinak zahyneš. Slova v trojobalech
vykonávají funkci záslužnou – zasejeme do hlav svěřeného lidu, že demokracie
musí být řízena tak a nejinak, aby nesklouzla k anarchii. Navrch tomu
demagogické štáby neviditelných kujónů postupují podle daných pravidel.
Nemůžeme se divit, že v ulicích spojeneckých států mašírují fašisti a z dálky můžeme slyšet melodii minulosti a slova odporně známá, tisíckrát prokletá: Zdvihněte vlajku, těsně semkněte řady - die Fahne hoch die Reihen fest geschlossen; plijeme na památku vojáků, umučených civilistů, zplynovaných obětí, díváme se na zprávy vyfutrované vybranými odborníky pro zápletky minulosti, historiky, spíše hysteriky, a nestačíme se divit, kolik špíny vynalézavě naleznou a utvrdí i Béďu Trávníčka, že křivohled rovná se krasohled, akorát se musí dodržovat pravidla údajně nezávislého pohledu, nutného k světovému rozhledu. Podivuj se, občane, u televizního kanálu, kudy teče demokracie. My v redakcích závisle nezávislých vaříme zpravodajské omáčky podle receptů ideologických šéfkuchařů; máme k dispozici chutné světové guláše.
Došla mi čumkarta z lyžovačky v Rakousku od zapřisáhlého nepřítele politické mapy v našem hezounkém maličkém Česku. Nepovažuje za nutné chodit k volbám, raději za ženskými a do putyk. Číst denní tisk ztráta vkusu i času, poslouchat televizní žblažbuňkování - riziko totální ztráty paměti; někteří ze státního debilizátoru mu připadnou jako známý rozverný komentátor Cyril, který pravdu uvedl v lež a naopak, ani se přitom nezastyděl – kdeže, koho chleba jíš, toho odrhovačku zpívej. Četl jsem text a písmák z mého přítele přírody, lásky a pravdy, nebude: demokrati křesťanští, s vírou víry zatočí. Skutečně? Zelení, brčálníci nevhodní. Sociální demokrat - mívá často náhle zkrat. Topkalous se narodí k našincově nevoli. Hrozný země velepták – krvelačný modropták. Realisti, samí čestní moralisti. Ano volá ano, zbohatnete velmo. Nezávislí slibují, s námi nejste v mimoni… a komunista bejvalý, tajemníci, filutové, mu prý lhali.
V hostincích, běda nám, politická čalamáda, ale i v místech odborných vysledujeme chrabrá chvástání, ve skutečnosti nahotu beznaděje a nekompetentnosti; halasní tribuni lidu ujišťují potencionální voliče, že znají dokonale cestu přátelsky vydlážděnou lidu – v pořádku, ale nejdříve ať řeknou, s kterou karavanou budou šlapat, aby mohli vůbec pípnout do kroku.
Obrušování pravdy k užitku po zaučení dokáže i zaškolený cuksfíra. Pravda je tvárná, hněteš a vypadne hned v mnoha tvarech. Konta připravena tučná, bajvočko milionová. Rozruch snadno zažehnáme, příteli. Osvojenectví přichystáno. Výplatní listiny zůstanou utajeny – máme letité zkušenosti. Sčoty zaručeny. Větrně znící trouby umlčeny. Staň se akrobatem, nepřemýšlej o vyobcování, bezvýhradná víra v zaměstnavatele zabraňuje odtavení charakteru. Mohla by vyprávět nejedna vyškolená čupr holčina, zajetá novicka, jaký je život vlastně maglajz – avšak nevzpěčuješ-li se, máš uchystán výživný čumfurt, pomalý vzestup v ažuru zajištěn, let volně ku hvězdám a bohatým zítřkům ve smlouvě s ďáblem stvrzen.
Anno Domini 2017
Diskuse