Seriálové lynčování v Podřipsku
14. 6. 2018 / Václav Dušek
Autor obrázku:
Bodláky Václava Duška
Přírodní prameny mizí
21. 6. 2018 / Václav Dušek
čas čtení
5 minut
Rabujeme svěřenou půdu v zájmu zisku několika lačných bídáků, strháváme svévolně prameny nejen léčivé, drolíme kopce na štěrk, huntujeme vydatně lesy, kupčíme s přírodou a spoléháme na kostrbaté náhody; největší žijící bestií je člověk, nic mu není svatého, nic mu není dobrého, žere, usrkuje, mlaská, libuje si v majetku, úsporách v bankách, vytváří válečné konflikty; strážní věže odstraněny, mezinárodní společenství v rukou nenasytů.
Nemáš-li potřebu vlastnit, kup si letenku do nebe.
Pakovat se na přírodě přinese katastrofy, zločinci se budou skrývat za pomoci pseudovědeckých tvrzení nenasytných vědátorů. Vida, zelený fašismus ohrožuje pokrok a rozvoj – a zelení se motají v bludném kruhu, nevědí, zda jsou pravicoví anebo levicoví… a vláček jim ujel. Ochránci planety jsou pomalí, nedůslední, nepoučení, charisma z nich vyprchalo, politikaření podařených nimrů pohřbilo partajní velikány; zavrtali se do anonymity, odešli do ztracena. Můžeme pouze vzpomínat všech přátel zeleného údolí. Plkali, stříleli slepými po loupežnících, drželi se urputně křesel – marnost je marnost a samá marnost. Být zelený, modrý, oranžový, rudý, žlutý – ničeho nedosáhli naši vzácní prvoci. Krajiny posedlé politickou tmou přibývají.
Politikáři nevymřeli – přepeřili se a vyměnili bidýlka.
Příkrost vyznavačů nekonečného plundrování země vychází z nabubřelého tvrzení amatérů, že příroda si už poradí sama. V děravých kapsách mizí mizerům stamiliony zisku – žlutavý oceán jedu zaplavil polnosti, odvodňování má za následek potopy, záplavy, sesuvy půdy, řeky jsou koryty kanálů, potoky otráveny hamižnými zemědělci, miliardářská esa pomalu hnijí ku konci trvání, v posledních křečích se pomýleně domnívají, že jejich jména budou tesána do kamene – není však malých a velkých zlodějů, bratře – jsou jen zloději! Zpustlíci mravů se holedbají slávou. Nedolují, rabují, nejsou hospodáři, ale prospěcháři – a vládní špičky radí za humny, doma však setrvalé ticho. Lauzři dokáží v pravou chvíli vytasit myšlenkové bláboly, odvádějí naši pozornost třeba i tím, jak názorově pučí jejich zájmové oblasti – a tak nás poučí o poslední schůzce dvou světových lídrů, oj, jak by vše udělali jinak, jak by… kušujte a spravujte zemi, nemáme zájem o vaše bludy, starejte se, aby země nezmírala, pro začátek stačí.
Začne-li pitomost kvést, stane se Podřipsko kvetoucí zahrádkou.
I když to zní podivně – nepřítel je přítel. Místní honorace v malých městečkách vystudovala údajně školy v zahraničí, na východě, doma stěží prolezla devítiletkou. Lenivý mobidik s rozhledem chrousta má chování mafiánského zvrhlíka, otevře ústa, hle, rodí se nápady k popukání. Krást je zábavné, nahrabat majetek, pak odchod do kolumbária, dva věnce, kytka se stuhou, místní dechovka, projev kamaráda mafiósa, vše začíná a končí. Komunální šíbři nejsou svatoušci; odpovědnost za budoucnost se vypařila.
Nekradeš, zvadneš.
Země je přetěžována primitivy, budiž, ale neubývající odpady nás tolik nevzrušují – nějak bylo, nějak bude. Přebytky k likvidaci, špinavé spekulace, jinde smrtící hladomory… a koho to zajímá? Sytý holt hladovému nevěří, pro boha, hlavně nám dejte pokoj s křesťanskými zásadami, desatero již máme překonáno! Máme starosti se zlatými žilami v podzemí hojnosti, jak úspěšně čachrovat s poklady země, to je to, oč tu běží. Do toho všeho přináší stěhování národů nebezpečí ze zchudnutí; stáda utečenců se leckdy chovají odpudivě, nahrávají rasistům k obžalobě přívětivé společnosti. Zasít strach a následně ho nemilosrdně vymýtit! Spoléhání se na vyděšené bytosti přináší rychlá řešení.
Prameny přírodní mizí - stejně tak, jako člověk už nezní hrdě.
11021
Diskuse