Co by viděl Jeníček ve smrkovém lese?

Světélko

11. 10. 2018 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 1 minuta

Znáte tu pohádku? Jeníček zodpovědně vyhledal v dálce světélko. Vylezl na strom, aby se rozhlédl. Ta pohádka musí být stará jako rašelina. Uprostřed naší novodobé smrkové monoagrokultury by se nerozhlédl. Spíš by si vypíchal oči. Mohl by pokecat s kůrovcem...

V naší někdejší (původní) krajině by to ale šlo. Rostlo tu kdeco, různého druhu, stáří i velikosti, takže najít v okolí nejmohutnější strom a juknout z jeho vršku za světýlkem by byla možná hračka.

O hřibu pančáku už jsem se zmínil nedávno. Vím, že je to jen krajové označení, ale stejně. Tenhle hříbek roste v panském (smrkovém) lese. V katalogu hřib hnědý. Možná je to zpráva o tom, že když o tvorbě lesů rozhodují páni libovolného druhu či složení, může přijít problém. I velký - největší. Zdá se to být dokonce empiricky prokázáno.

Kritizujeme plantáže olejových palem kdesi. Přírodu devastující komerční plantáže. Výrobu peněz za každou cenu. A komerční plantáže smrků u nás? Gut? Chorošo? OK? Také pekné to je, že?

Skoro kacířsky se těším, že bude mít příroda jednou konečně navrch. Že nestihneme napěstovat tolik smrkových sazenic, abychom s nimi mohli znovu zaplevelit krajinu. Nebo že se aspoň povětšině neujmou. A příroda pak dodá svoje rostliny a pomocí sukcese zajistí během pár desítek let stav rovnovážný (stav normální). Včetně stromů. Včetně živočichů. Včetně lidí.

Stále neumíme od přírody odezírat. Neumíme jí koukat pod ruce, jak se věci dělají dobře. A tak je vlastně všechno jak má být. Otázkou jen zůstává, jestli právě tahle přesdržka už bude k naší převýchově stačit.

0
Vytisknout
10939

Diskuse

Obsah vydání | 16. 10. 2018