(Mým) automobilkám

28. 3. 2019 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 5 minut
Nedávno jsem psal na téma národní mobilita a vlastně tak oslovoval centrální mozek - náš stát. Ale problém samozřejmě netvoří jen jistá neschopnost státu. Automobilky vykřikují do všech světových stran, že kolabují a pokud jim nebude pomoženo, možná zkolabují. Řešení hledají krom pomoci od státu ve zdražování nebo v propouštění zaměstnanců. K tomu prošlo médii, že jedna z automobilek v Česku má průměrný plat zaměstnanců přes 50 tisíc korun, odměny, další výhody.

Člověka napadne logická otázka – proč v rámci získávání zákazníků (tedy kšeftu) automobilky nemyslí dostatečně na malého, běžného, obyčejného, chudého (možná někde i většinového) zákazníka? Aby měl dobrý pocit z péče svého obchodníka, aby se rád vrátil, až jednou – za dlouho - bude měnit svůj vůz za nový. Aby nemusel hledat konkurenci, která bude levnější. Aby prostě přišel do prodejního místa svojí nejoblíbenější značky, tam mu uvařili dobrou kávu (to není přece jen tak něco - kupovat nové AUTO), nabídli mu řadu věrnostních výhod za to, že zůstane skalním zákazníkem (protihodnota starého auta; sleva "x" na druhý nákup auta; sleva "x + y" na jeho případný třetí nákup, pokud se člověk dožije) a hlavně výběr aut v nejrůznějších cenových hladinách. Dostatečná nabídka levných aut pro obyčejné lidi téměř vymizela. V ceně do 200 tisíc Kč existují jen tři auta dvou automobilek! Ještě před časem jich bylo přes deset. Chudší část populace (například onen často citovaný cca milion Čechů a Moravanů v exekuci) tak má smůlu a je vykázána za hranice "solidní" společnosti do skupiny občanů jezdících výhradně ojetinami – se známými riziky.

Automobilový průmysl tak v podstatě rozděluje lidi na méněcenné a vícecenné nikoli na ty, kteří si mohou dovolit vybrat z bohaté plejády levných nových aut a ty, kteří si mohou dovolit i mnoho dalších dražších modelů – což by bylo úplně normální. Pak nám tu jezdí třeba staré vykastrované nafťáky za stálého zamořování životního prostoru megadávkami toxinů.

Kdyby na tyhle poznámky nějaká automobilka reagovala, patrně bude lkát, jak příšerně ji deptají stále se přitvrzující emisní předpisy EU. Jak je z toho ukrutně nešťastná. Tak proč ale už dávno nevyrábí pro obyčejné lidi malé, obyčejné, jednoduché, levné elektromobily s krátkým dojezdem? To je přece nepochybně jedním z cílů zmíněné legislativy – více vozů ZERO EMISSION. Samozřejmě současně s čerpáním elektrické energie zejména z obnovitelných zdrojů - tady by bylo hezké, kdyby automobilky k elektromobilům jako bonus pro věrné zákazníky dodávaly za rozumnou cenu nabíjecí solární sety. Kdo bude jezdit méně a s malým elektromobilem - možná mu bude stačit k nabíjení právě takový zdroj, ostatní si tím svoji energetickou bilanci výrazně nadlepší.

Představuji si, kolik zákazníků by automobilky levnými elektromobily oslovily. Kolik by si jich de facto přisvojily! Přece - kdo z obyčejných lidí potřebuje najet autem za den víc než 100 km? 10%? Všichni ale, jak se zdá, vyvíjejí elektromobily s co největším dojezdem, tedy v dané technologické situaci co nejdražší! Automobilky by už dnes mohly dát lidem levná a levně provozovatelná elektrická přibližovadla pro každodenní životní blázinec. Někdy v 70. letech minulého století jezdil koníčkářsky upravený Trabant jako čistý elektromobil - s běžnými olověnými AKU v kufru, jestli si dobře pamatuji tak rychlostí kolem 60 km/h a s dojezdem na jedno nabití taky tak nějak. To byl ale elektromobil vyrobený "v garáži"! Na koleně!! Jsme přece o půl století vývoje a výroby dál!!! Když se nechce, je to horší než...

Jak by takový jednoduchý a levný elektromobil mohl vypadat? Možná zrovna comeback Tráboše - s o fous lepším pérováním a ložisky + základní brzdový asistent + elektromotor kolem 20 kW stačí a klidně může být třeba vzadu pod kufrem jako zadní náhon a auto tak nebude nejspíš ani potřebovat posilovač řízení. I malé elektromotory mají skvělý točivý moment. Konstrukce taková, aby cena v základu byla třeba 150 tisíc. Provozní náklady mizivé. Kdo bude chtít jednou větší dojezd nebo nějaké jiné úpravy - doplatí si – protože chytří konstruktéři na to budou myslet už předem a vyvinou auto jako chytrou stavebnici.

A nebudou tu pak jezdit jen snobští Trabanťáci s veterány nebo dědulové, kterým Tráboš přežil ve stodole, ale i nová skvělá autíčka k pomilování, která zlepší život mnoha a mnoha zoufalcům.

Docela rád bych v médiích od jednotlivých automobilek namísto kňochtání slyšel jejich vizi práce s obyčejným ne příliš movitým zákazníkem – tedy jaké spektrum nových aut mu v budoucnu hodlají nabídnout – aby ho získali právě na tu svoji stranu.

0
Vytisknout
12111

Diskuse

Obsah vydání | 2. 4. 2019