Ján Kuciak byl zavražděn v době prezidentování pana Kisky

2. 4. 2019 / Boris Cvek

V té záplavě komentářů k vítězství paní Čaputové v prezidentské volbě na Slovensku se mi nějak nedaří najít jasné slovo o tom, že Čaputová nahradí Kisku, což není žádná změna od zla k dobru, neboť ti, kdo vnímají Kisku jako dobro, tak vnímají i Čaputovou.

A já jsem mezi nimi, mám skutečnou radost z vítězství paní Čaputové, ale rozhodně nemám dojem, že by se tím na Slovensku něco zásadně změnilo. Nezměnilo (což je samozřejmě skvělé ve srovnání s horšími scénáři). Navíc – a to je možná ještě důležitější – funkce prezidenta nemá zásadní vliv na slovenskou společnost. Kuciak byl zavražděn v době, kdy prezidentovalo „dobro“ v podobě pana Kisky.

Zabránit Kuciakově zavraždění mohla jen fungující policie a justice, fungující vláda, která není ve spojení s mafiány, ale naopak je hradbou proti nim. A to je ten skutečný úkol, jenž stojí před Slovenskem: parlamentní volby. Jestliže se podaří na Slovensku vytvořit většinu v parlamentu na půdorysu voličů, kteří volili Čaputovou, to bude skutečně změna.

Zdá se, že se o to pokusí současný prezident Kiska, který zřejmě založí nějakou novou politickou formaci. Jsem zvědav, zda se mu podaří získat voliče strany SaS, která je po volbách v roce 2016 druhou nejsilnější stranou na Slovensku. A jen tak na okraj: při vší své kritičnosti vůči Směru, který považuji za mafiánskou organizaci, jež by si měla už jen z důvodu výměny u moci odpočinout pár let v opozici, kdybych musel volit mezi SaS a Směrem, asi bych nevolil vůbec. Už jen proto, že SaS v Evropském parlamentu patří do té samé frakce jako ODS nebo britská Konzervativní strana.