Lži jako pilíř ruské moci

28. 8. 2019

čas čtení 4 minuty
Podle politického analytika Adama Przeworského autoritářství spočívá na pilířích ekonomické prosperity, strachu a lži. Ovšemže rostoucí ekonomika může udržet jakýkoliv politický režim (ačkoliv s několika důležitými výjimkami). Pokud jde o spoléhání režimu na strach, lze je snadno ilustrovat reakcí ruských úřadů na události v Moskvě letos v srpnu. Ale zde bychom se měli soustředit na to, jak funguje třetí pilíř autoritativního režimu, napsali Margarita Zavadskaja a Aleksej Giljov.


Jednadvacetiletý student Vyšší ekonomické školy Jegor Žukov byl v epicentru ilustrativní politické epizody "masových nepokojů" po protestech podporujících neregistrované volební kandidáty do moskevské regionální dumy. Žukovoví kolegové a přátelé zorganizovali veřejnou kampaň na jeho obranu. Nicméně solidární kampaň se setkala s opozicí státních médií, která studenta prohlásila za koordinátora nepokojů a propagátora manipulativních "protestních technologií". V tomto kontextu stojí za to se ptát, jak oficiální masmédia dokážou manipulovat veřejné mínění, aby vytvořila obraz antihrdiny.

Za posledních pět let zažila televize renesanci své vnímané moci. V novinařině získává podporu poněkud radikální myšlenka, že Rusové jsou "zombifikováni" propagandou a "vymývají jim mozky" častým sledováním televize. Jistě, růst podpory vlády po roce 2014 koincidoval s dalšími omezeními svobody slova a zmenšováním ruské mediální sféry. V žebříčku svobody projevu Reportérů bez hranic za rok 2019 se Rusko umístilo na 149. místě ze 180, mezi Venezuelou a Bangladéšem. Navíc během několika málo let se příklady otevřené státní propagandy ve státních médiích staly mnohem nápadnějšími. Je opravdu možné, aby média plně kontrolovaná úřady vytvořila alternativní obraz světa a konsolidovala režim? Podívejme se, co nám v této věci může říci akademický výzkum.

Existují důkazy, že vás média ovlivňují. Možná nejznámější studie stanovování mediální agendy se týká role "Radio Télevision Libre des Mille Collines" ve rwandské genocidě v roce 1994. Na území pokrytém vysíláním této rozhlasové stanice došlo k významně vyššímu násilí proti Tutsiům. Podobné studie byly opakovány s historickým materiálem pocházejícím z období 2. světové války. Vojáci Wehrmachtu z území, kde byl nacistický rádiový signál silnější, častěji získávali vojenská vyznamenání. To jsou některé případy dlouhodobých dopadů propagandy.

Akademici také přímo pozorovali účinky médií na politiku. Například v ruském kontextu výzkumníci Jenikolopov, Petrovová a Žuravskaja v roce 1999 dokázali, že procento hlasů pro stranu Jedinstvo (Putinovu a Jelcinovu stranu) bylo nižší v oblastech, kde existoval přístup k televizními kanálu NTV, který v té době byl tvrdě kritický vůči administrativě Kremlu a její nové vládní straně.

Takže dopad médií na jejich konzumenty je pozorovatelný, ale když se díváme na jejich účinky na konkrétního jedince, obrázek se poněkud komplikuje.

Propaganda pomáhá některým lidem konsolidovat své názory a dokonce je mobilizuje k činnosti, například k hlasování nebo účasti na politickém shromáždění. Ale to závisí na soudržnosti názorů osoby a sdělení - pokud dané sdělení obsahuje opačný pohled, přirozenou reakcí osoby je zvýšené napětí. Osoba je nucena zpracovat informace, které nekorespondují s jejím světonázorem, což překáží další činnosti. Stojí za povšimnutí, že lidé reagují na vyvážené zprávy reprezentující několik pohledů podobně. Pokud se týká státní propagandy, názory provládních občanů jsou konsolidovány a stávají se sebevědomějšími, zatímco nesouhlasící jsou rozčarováni nebo naštváni.

Ale média především ovlivní depolitizované lidi. Čím političtější a loajální jsou konzumenti státních médií, tím spíše ignorují jakoukoliv zaujatost, zatímco disidenti budou pobouřeni. Ale narativy oficiálních médií mohou ovlivnit sympatie těch, kdo nemají silný názor na situaci týkající se voleb do moskevské dumy. Individuální mediální značky a reputace nejspíše nebudou mít velký význam. Mezi těmi, kdo kritizují protestující aktivisty, můžete najít lidi dosti odtržené od politiky, ale ti jsou sotva nějakými tajnými disidenty zastrašenými programem Vremja. Zastrašující opatření režimu jsou rezervována pro jiné situace.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7391

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2019