Je to s debatou o klimatu opravdu tak jednoduché?
11. 9. 2019
/
Vladimír Wagner
čas čtení
9 minut
Ve
svém nedávném
příspěvku
Bohumil Kartous
popsal svůj názor na průběh debaty o klimatických změnách
v Česku. V jeho pojetí je to velice jednoduché. Na jedné
straně pokroková mládež a na druhé staří zaostalí hlupci.
Realita ovšem je podle mého názoru daleko složitější.
Zdá
se mi, že kampaň, které je Greta Thurnberg symbolem, má řadu
problematických aspektů. Ty můžou způsobit, že z hlediska
snahy o zlepšení ochrany životního prostředí a snížení emisí
se může stát do značné míry kontraproduktivní. Své obavy i
prosby ke studentům jsem podrobně popsal v článku,
jehož odkaz se objevil v diskuzi pod článkem Bohumila
Kartouse.
Tam se také k němu objevila řada příspěvků.
Pokusím
se alespoň k některým z nich vyjádřit. Vidím několik
základních problémů. Prvním je, že kampaň se nesnaží nic
nikomu vysvětlovat. Vše považuje za jasné a, jak upozornila řada
klimatologů (u nás například Ladislav Metelka a Radim Tolasz),
prezentuje se velice zjednodušená a nepravdivá interpretace zprávy
klimatického panelu IPCC. Studenti se nesnaží předkládat
argumenty a diskutovat, takže přesvědčí pouze přesvědčené.
Ano Greta se hodně zviditelnila a stala se z ní celebrita. Ale
její kampaň jen zvýraznila kontroverze a nepomohla k získání
nových spojenců.
Zadržování
vody v krajině je důležitým adaptačním prvkem zvyšujícím
odolnost proti případným klimatickým změnám. Mokřady na Šumavě
nedaleko pramenů Teplé Vltavy. (Foto Vladimír Wagner).
Ve
skutečnosti zpráva IPCC srovnává dopady různých klimatických
scénářů. V případě zprávy z roku 2018 těch, které
povedou ke zvýšení globální teploty o 1,5˚C a 2,0˚C. Zjišťuje,
že dopady budou pro druhý případ vyšší. Zároveň zdůrazňuje,
že konkrétní vývoj bude značně rozdílný pro různá místa.
Podnebí se v různých zemích může měnit a může dojít i
ke změně druhového zastoupení rostlinstva i živočichů.
V některých místech bude třeba čelit v různé míře
větším extrémům v počasí, potřeba tak budou adaptační
opatření. U všech těchto předpovědí jsou různé míry
nejistoty a pravděpodobnosti jejich realizace. Konzultují se
zároveň různé možnosti a úrovně mitigačních opatření. Jako
v každé reálné situaci i u změn klimatu neexistují pouze
negativní dopady, ale i pozitivní.
Ve
zprávě není nic o tom, že v případě neuskutečnění
drastických snížení emisí do dvanácti let hrozí zánik
civilizace a současná mladá generace je tak bez budoucnosti a čeká
ji záhuba. Takové katastrofické a nihilistické vize tam opravdu
nejsou.
Zpráva
IPCC opravdu naléhavě volá po snížení našich emisí oxidu
uhličitého. Ovšem je to třeba provést efektivně na základě
vědeckých a technických
znalostí. A k tomu opravdu nedospějeme panikařením a
nepromyšlenými hurá akcemi. Tím naopak můžeme životnímu
prostředí i dramaticky uškodit a situaci zhoršit. Velice dobře
je to vidět na příkladu prosazení biopaliv či náhrady uhlí
spalováním dřevní hmoty. Pokud někde začne hořet, nezačneme
oheň hasit první nádobou s tekutinou, na kterou narazíme.
Mohl by to totiž být benzín. I pokud hasíme vodou, tak je třeba
vědět, že nehasíme elektrická zařízení pod proudem.
Ona
totiž i různá opatření na snížení emisí mají kromě
pozitivních stránek i své negativní aspekty. Je si tak třeba dát
pozor na to, jestli nakonec tato opatření nebudou mít
dramatičtější katastrofické dopady, než by měly případné
klimatické změny. Máme dost příkladů z minulosti, jak
dopadly dramatické společenské posuny vedoucí k nedostatku
energií a značnému snížení životní úrovně širokých vrstev
společnosti.
I
když se však nakonec intenzivní kampaní podaří prosadit u
politiků razantní snížení emisí, nastane další problém. Bude
pak potřeba se shodnout na konkrétní jeho realizaci. A nalezení
shody v této oblasti už je řádově náročnější. Je to
krásně vidět na příkladu brexitu ve Velké Británii. Tam se
také díky intenzivní kampani podařilo v referendu poměrně
lehce brexit prosadit. Nalezení shody na jeho konkrétním průběhu
už se však začíná zdát téměř nemožné.
Pan
Samohýl v diskuzi píše, že postačí se uskrovnit. Jak
výrazné ovšem toto uskrovnění má být? A toto uskrovnění
pochopitelně nezasáhne jen rodiče, ale také jejich děti. Pan
Samohýl tak vlastně volá po tom, aby se současná mladá generace
vrátila se svou životní úrovní hluboko do minulosti. Nepíše
sice, jak razantní by toto uskrovnění mělo být, ale pokud by
mělo zabránit růstu emisí dané zvyšováním životní úrovně
v nerozvinutých zemích Afriky a Asie, tak by se to mělo
blížit té jejich současné. Nejsem si vůbec jistý, jestli
demonstrující studenti opravdu chtějí přijít o možnost
využívání výhod internetu, snadného cestování a kontaktů.
Abych předem reagoval na případné námitky, uvědomte si, jak
energeticky náročné jsou servery a data centra, která zajišťují
smysluplný provoz internetu, Také možnost zajištění dostupného
odpovídajícího elektronického zařízení pro uživatele je
postaveno na hromadné výrobě a tedy globalizaci a dopravě. U
letecké i lodní dopravy mám obavu, že by se neomezily soukromé
tryskáče a jachty boháčů, ale letadla a lodě, které nyní
využívá velký počet příslušníků střední třídy. Ty
vzhledem ke svému počtu a velikosti tvoří dominantní část
emisí spojených s tímto sektorem, Jak upozorňuje pan
Hořejší, většina opatření, po kterých volá pan Samohýl, by
tak dominantně dopadla na rodiny střední třídy, tedy právě
nejspíše na tu sociální skupinu, která tvoří jádro současných
stávkujících středoškoláků. Nejsem si jistý, zda si to
uvědomují.
Problémem
je také, že nepromyšlené aktivistické kampaně poměrně často
prosazují a prosadí postupy, které mají i opačné dopady, než
si jejich realizátoři představovali. Je to vidět i na srovnání
ekologických dopadů a emisí z elektroenergetiky v Německu,
kde se přistoupilo k Energiewende prosazené aktivistickými
skupinami, a Francií, Švédskem či Slovenskem. Německo, kde bylo
prosazeno uzavření jaderných bloků, patří k těm největším
emitentům oxidu uhličitého z elektroenergetiky v absolutním
čísle i v přepočtu na obyvatele. Naopak Francie, Švédsko a
Slovensko už mají nízkoemisní elektroenergetiku založenou na
kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů delší dobu.
Důležitým
prvkem zdravé krajiny jsou skladbou pestré lesy a horská jezera.
Jezero Laka ukazuje, jak se Šumava vzpamatovává. (Foto Vladimír
Wagner).
Na
závěr bych ještě upozornil na jednu mylnou představu, kterou má
pan Samohýl. Je pravda, že postavit jednu malou fotovoltaickou
elektrárnu nebo větrník lze poměrné rychle a tolik to nestojí.
Ovšem vybudování fotovoltaiky nebo větrných elektráren, které
by ve výrobě elektřiny nahradily třeba reaktor s výkonem 1
GW v Temelíně, potřebuje srovnatelné množství surovin,
energií, financí a času. A to i pro získání příslušných
povolení. Podíl fluktuujících na počasí závislých zdrojů
navíc může být bez vyřešení problémů s akumulací v síti
jen omezené množství a možnost jejich využití je silně závislá
na geografických podmínkách daného regionu. V Německu už
mají obrovské problémy s prosazením nových větrných
zdrojů mimo příbřežního moře a odporu obyvatel proti nim (viz
zde).
Je tak velmi pravděpodobné, že se jim představy jejich
Energiewende splnit nepodaří. Naopak Čína, kde není jaderná
energetika z politických důvodů potlačena, jsou právě
jaderné a větrné zdroje hlavními tahouny rozvoje nízkoemisní
elektroenergetiky (viz zde).
Aktivismus
mladých lidí v ekologické oblasti a problémech spojených
s možným antropogenním ovlivněním klimatu je jistě velmi
pozitivní věcí v případě, že to je spojeno s tím,
že se budou snažit zvýšit své znalosti v této oblasti.
Měli by opravdu poslouchat vědce a techniky a na základě jejich
informací a poznatků získat představu o tom, co chtějí svou
kampaní dosáhnout. Aby nenásledoval údiv a rozčarování, co se
jim podařilo nakonec prosadit a k čemu to vedlo. Aby to nakonec
nebyla jejich vlastní kampaň, která ohrozí nebo zlikviduje jejich
budoucnost. Pokud se vrátím k analogii s hašením
požáru. Je třeba, aby si dali pozor na to, aby jejich kampaň za
okamžité popadnutí nejbližší nádoby s tekutinou nevedla
k tomu, že se bude polévat požářiště benzínem.
Pokud
však budou mít znalostí a snahu aktivně diskutovat a s
porozuměním oslovit všechny složky společnosti a přesvědčit
je o důležitosti efektivní cesty ke snížení emisí, mají šanci
pozitivně ovlivnit například jednání české uhelné komise.
Podrobněji o mé představě, jak by to mohlo vypadat, jsem napsal
ve své výzvě
ke studentům
a také k české
uhelné komisi.
Nemusí se mnou ve všem souhlasit, byl bych však rád, kdyby nad
texty přemýšleli.
16020
Diskuse