Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Robert Mugabe byl kdysi levicovým hrdinou. Čemu se můžeme naučit z jeho pádu do tyranie?

11. 9. 2019

čas čtení 3 minuty

Pokud se demokracie něčemu naučily, je to lekce, že jeden muž nebo žena řídící zemi po dekády je model, který nikdy nefunguje, napsal Will Hutton. Charismatičtí lídři, kteří se dostali k moci díky boji se starým režimem, si mohou udržet moc i navzdory slábnutí charismatu jedině tak, že stále více utahují šrouby. Vyzyvatelé typicky ztělesňující nějakou kombinaci čerstvých idejí, nových sociálních sil a touhy skoncovat se zneužíváním, jsou drženi při zemi s využitím stále odpornějších prostředků.

I když stát předstírá, že je demokracie, volby jsou falšovány, media manipulována a opoziční politici napadáni nebo dokonce zabíjeni. Nevyhnutelně trpí ekonomika: Chybějí investice, šíří se nedostatek, vláda šetří a rozjíždí se inflace. Jak despota stárne, rozjíždí se boj o nástupnictví. Avšak bez pravidel, procesu nebo odpovědnosti se z něj stává surový a destruktivní souboj frakcí. Potřeba řádného nástupnictví je přehlíženým a mocným argumentem ve prospěch demokracie, jak brzy zjistí ti, kdo si brousí zuby na post prezidentů Putina a Si Ťin-pchinga.

Autoritářství se vždycky pokazí. Seznam selhání je dlouhý a zahrnuje Maa, Castra i Cháveze. Prorocké varování George Orwella se stále dokola potvrzuje. Palčivou otázkou je, proč tak mnozí uvnitř i vně země vypínají svou mozkovou kapacitu a slouží despotickému narativu.

Mugabe, který vládl Zimbabwe takřka 40 let, je ukázkovou lekcí. Kdysi to byl bojovník za svobodu vězněný pro své přesvědčení a v té době se těšil široké podpoře západní levice. V roce 1980 byl zvolen premiérem coby zachránce Zimbabwe. Byl chytrý a výrazný, kázal panafrickou černou sílu, ale také usmíření. Nicméně instituce v kulhající demokracii vypůjčené z Westminsteru (což, jak teď sami zjišťujeme, je slabý demokratický model), byly snadno zneužity.

Doktrínu, podle níž prostá většina disponuje úplnou suverénní mocí, dokonce i nad právem a soudy, Mugabe kooptoval, aby ospravedlnil svou transmutaci z premiéra v prezidenta kontrolujícího všechny instituce. Poté, když se začal obávat, že ho některý z následníků kvůli přečinům vyžene do exilu nebo uvězní, zmanipuloval několikeré volby, zfalšoval hlasování a uzavíral volební místnosti. Ekonomika zkolabovala a nakonec byl sesazen z úřadu, byl příliš starý na to, aby si udržel kontrolu.

Nyní je považován za příšernou katastrofu. Nejde jen o právní stát, který byl zničen, ale i o ekonomiku. Jeho jedinou zásluhou je, že pomohl přesvědčit Nelsona Mandelu, že úspěšná Jižní Afrika bude založena na úctě k demokratickým institucím - časově omezené prezidentství, řádné, nezávisle kontrolované volby, nezávislé soudy, úcta k právu a nezávislý tisk.

Jižní Afrika, jakkoliv nedokonalá, se poučila z příkladu svého souseda. Bývalý prezident Jacob Zuma připomínající Mugabeho byl odsouzen ústavním soudem za porušování ústavy a nyní bojuje s obviněními z korupce, když byl odstaven od moci.

Podrobnosti v angličtině: ZDE